Morová Šleha

Když jsi celý život v pohybu a ve 47 letech ukončíš fotbalovou „kariéru“, nezbývá ti nic jiného, než se porozhlédnout po novém sportu, který můžeš provozovat, aniž se před důchodem úplně rozsypeš. I pohyb je vlastně droga – chyběla bbrrrrrr !!!y mi. Trénování malých fotbalistů je sice fajn zábava, ale fyzičce zase tolik nepřidá. Začal jsem tedy trošičku víc běhat. A protože jsem byl zvyklý na adrenalínek ze soutěžních utkání, potřeboval jsem i při běhání malinko vzrůša. Tak jsem se prostě přihlásil na svůj první dubnový půlmaratón…už je to deset let a cca 26 000 kilometrů…jejejej, to to letí…od tý doby se sbírka startovních čísel lehce rozrostla. 6 ultramaratonů, 24 maratonů, 33 „půlek“, asi 50 desítek a cca 200 dalších závodů. Běhám všechno – žádná specializace. Není třeba honit se za rekordy, pro mě je důležitý užít si dobrou zábavu ve společnosti stejně „postižených“. Bonus? Krásný zážitky a spousty nových kamarádů. A tréninky? Neznám nic lepšího, než si o víkendu přivstat, obout krychle a dát kolečko přes les, pole, louky a kolem řeky. To se pak na svět kouká pěkně růžovýma brejlema. Hlavně musí být pestrost. Nebráním se žádné – byť sebeujetější – taškařici. Běhání beru jako bonboniéru – každý den si z ní vyloupnu kousek, na který mám právě chuť. Před třemi lety mi dokonce zachránilo život. Řekl mi to můj chirurg při propouštění ze špitálu, kde jsem pár týdnů bojoval s potvorou. Bez fyzičky a vytrvalosti nabrané na dlouhých bězích bych prý neměl sebemenší šanci. Akorát mně mrzí, že jsem musel slíbit, že už nebudu běhat ultramaratony. Takže mi, prosím vás, na běhání nesahejte!
Po sportovní stránce se cítím jako „hodně zaťatý hobík“. Dva roky rozbíhání, potom doba bramborová (odtud přezdívka Morová Šleha). V prvních letech bych si mohl pomalu otevřít vlastní škrobárnu či lihovar, kolik brambor jsem si ze závodů domů nosil. Teď, v kategorii padesátníků, brambor ubývá a přibývá pomyslných „výstupů na bednu“. Od kratších závodů k desítkám, přes půlmaratóny a maratony na různých akcích, vítězství v kategorii v seriálu Run Czechu 2012, na Run Tour a lokálních závodech. Asi nejvíc si však vážím účasti na 6 ultramaratonech s jejich zdárným dokončením.
Běhání však není jen o závodech. Naopak. Nejvíc času člověk stráví „na cvičišti“. Jeden je každý den v přírodě, může se dobře napapat, aniž by se musel obávat potom stoupnout na váhu. A o hromadě nových kamarádů, získaných „během běhů“, ani nemluvě. Také běháme s holkama a klukama pro Nadaci na ochranu zvířat v rámci projektu http://www.ochranazvirat.cz/116/czech/rubrika/kilometry-pro-zvirata/ a v poslední době mně hodně baví dělat vodiče. Není nad pohled do rozzářených očí běžkyně(ce), které(mu) pomůžeš k osobáčku!                                                                                                Libor

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s