Tak tady jsem ještě nebyl. Vlastně byl, ale neběžel. Když znáš krásná místečka, která ti dokonce někdo umožní proběhnout, ač jsou jinak veřejnosti zapovězena, tak proč toho nevyužít? Kdo by taky odolal nabídce na proběhnutí se s číslem kolem brány Karlštejna, Karlickým údolím, po stopách Karla IV. a hlavně – kultovním lomem Velká Amerika?

Sbalil jsem Otylku s Nelinkou…

…své již dobře prošláplé ONky (zatím natočeno 120 km)a šupito presto do Mořiny.  Mumraj je tu pořádný. Na louce u vsi se tísní 2000 závodníků, spousty pořadatelů, diváci se motají mezi stánky – jako na pouti. Sluníčko praží tak, až sám sobě pokládám otázku, zda bylo rozumné se přihlásit týden po půlmaratonu ve Varech na kopcovitý závod, dlouhý 19km s převýšením 567 m. Proč si já trumpeta radši nevybral kratší – 11 kilometrovou trasu? Nu, už je pozdě něco řešit, trasa je dána, musím si s ní nějak poradit.

90% terénu, 10% silnice – hlína, šotolina, tráva, kamení, kořeny, ostré sluneční paprsky, stín lesa i tma tunelu….a skoro žádná rovinka. Furt nahoru, dolů, mírně nahoru, mírně dolů, prudce nahoru, prďákem dolů…rozhodně žádná nuda! A naprosto vyhovující pro správné masochisty!

A jak si s tím vším poradily Otylka s Nelinkou, ONky cloudflow v barvě hladiny Velké Ameriky? Na 1 mínus….proč mínus? Jednou jsem podklouzl. Velmi jemné kamínky, podélný sklon cesty, špatné šlápnutí – hybnost těla vyšší než přísavná síla obláčků Otylky. Ale neupadl! Jinak bych o závodě psal vleže z jiného místa, než vsedě, z domácího křesílka.

Proč  1 mínus?

Nelince se dostaly do patní rokle 2 kamínky. Stačilo však, abych za běhu škrtnul patou o zem. Kameny byly fuč a zklamaně číhaly na další oběť.

Nádherný, ale těžký závod. Hlavně pro takového dědka, kterému síla z nohou odchází – mírně, ale pravidelně s každým otočením letopočtu na kalendáři. Dokonce i mezi dědky už jsem byl nejstarší J. Moc jsem si to užil. A nohy? Bolí. Celé…tedy – kromě chodidel a nártů. Ty byly zase jako v bavlnce.

Včera jsem to byl rozjezdit na kole, rozchodit do lesa a rozplavat k vodě….s Budvarem (chlupáč je      z Budějovic, kam  ostatně jedu příští týden na další půlmaratón J) a Pingoušem….Budvar má pro holky taky slabost – chtěl mi je na balkoně trošku pomuchlovat. Asi mu po závodě enormně voněly…

        Šleha