BĚH PRO PARAPLE

 

Je pohodové letní ráno. Musíš sice do práce, ale jedeš přece na skútru, ranní průvan ti ovívá obličej, ptáčci cvrlikají, louky voní srpnem a svět je krásný. Vjíždíš na kruhový objezd a koukáš na druhý výjezd, do místa, kde hodláš kruháč opustit. Nikam nespěcháš – do práce jedeš včas. Míjíš první výjezd….sakra, proč to auto nebrzdí!……dopr!!!…..tma….   

…strašná bolest hlavy, pokoušíš se otevřít oči zalité kdoví čím…..zvířený prach, červeň, lepkavě hořká chuť na rtech, patře i jazyku…rachot, houkání, modrá obloha, asfalt, pach strachu, hlasy, zmatek v hlavě….takhle přece zní helikoptéra….proč? Chceš se – navzdory bolesti – podívat, co je to za hlasy, které štěkají do příšerného rachotu nesrozumitelná slova…ale nejde to, nemůžeš se pohnout…jediné, co můžeš dělat, je mrkat očima a vyhánět z nich slzy bolesti…a zmaru…ztěžka se nadechneš a zoufale zakřičíš – jenže uslyšíš jen neartikulované chrčení  a bublavý zvuk kdesi pod bradou….pak tě znovu přikryje milosrdná tma…

…vědomí se vrací…uf, jaký strašný sen!  Probouzíš se zborcený potem a chceš si utřít zpocené čelo. Nejde to! Otvíráš oči. Tvůj pohled narazí na bílý obdélník, přerušený menším obdélníkem blikající zářivky.  Pohled  sklouzne níže…nemocniční pokoj – bezpochyby…pípání přístrojů…nebyl to sen!

Od této chvíle jsi odkázán na pomoc druhých…navždy. Tělu pomohou, jen tvé hlavě ne…té musíš pomoci sám…zvládneš to?!

38

                                                            ZVLÁDNEŠ!

Může se to stát komukoli z nás. Můžeme se ze vteřiny na vteřinu ocitnout ve špitále. Ze vteřiny na vteřinu úplně dole. Ze vteřiny na vteřinu zcela závislí na dobrých lidech kolem sebe. Vloni se tohle stalo člověku z mého velmi blízkého okolí. Teď, rok po přerušení míchy a intenzivní rehabilitaci, je navždy připoután k vozíku. S minimálními motorickými schopnostmi horních končetin, s žádnými  končetin dolních…navždy odkázán na neustálou intenzivní pomoc od druhých…

16

 …den po Příbramském půlmaratonu jsem si proto nemohl nechat ujít příležitost podpořit klub vozíčkářů – svou účastí a malou finanční kapkou v akci BĚH PRO PARAPLE. Na pražském Vítkově, v centru Svobodné republiky Žižkovské. Hlavní ideou běhu (kromě sportovního setkání vozíčkářů s chodící populací) je získání co nejvyšší částky na dostatečné ohodnocení osobních asistentů vozíčkářů. Ve spolupráci s Nadací Paraple Zdeňka Svěráka a spol.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Odběhli jsme si svůj pětikilometrový „závod“, poklábosili, nechali si podepsat něco čtiva od populárních „Cimrmanů“.  Lidí se zdravou a snad i „rovnou“ páteří se sešlo dost.  Na vozíčku nebo na vlastních nohou  – bavili jsme se všichni dobře.

 Za rok přijdu zase.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s