Největší běžecká akce na Moravě. Nejvíce závodníků, nejvíce diváků, nej fandění a nej atmosféra. Start v 19:00, přesto vždy nejvyšší teploty. Nic snadného pro národ hobíků. Vloni ve 33 st.Celsia skončilo ve špitále na kapačkách kolem 130 lidí. Málo vody. Na občerstvovačkách i na závodnících. Letos se pořadatelé poučili a první občerstvovací stanici umístili už na 2,5 km. Myslel jsem, že Jihočeši v Budějovicích nemohou být, co se přídělu vody týče, překonáni. Mýlil jsem se. Hanáci je hravě na hektolitry porazili. Stěn z vodní mlhy a různých rozstřikovačů bylo všude habaděj. Snad z každé zahrádky na nás mířily hlavně naládované vodními broky, kulkami, granáty, ba i atomovkami. Modrých a bílých houbiček ve vaničkách, připravených na rozhycovaný dav, tonulo rovněž pár desítek tisíc. Za občerstvovačkami to vypadalo jak v rozbombardované tovární hale na molitanové matrace. Nejlépe to vybarvil nádherný hanácký výkřik občana, vyklánějícího se z okna v 1.patře domu u trati: „Kdo to tade bode po vás oklózet!“
Dostal jsem čestný úkol – se zeleným praporem na zádech, připevněným na vodičském batohu a popsaným číslicemi 1:45 a 4:58/min, doprovodit v tomto čase do cíle co nejvíce závodníků. Nás vodičů bylo v Olomouci čtrnáct. Vodit běžce vypadá na první pohled jako snadný úkol. Běžíš v tempu, které pro tebe není vražedné. Jenže počet úkolů, které tě před, během i po závodě čekají, je nemalý. Nejlépe to asi vystihuje vodičské desatero níže. Člověk se má pořád co učit, takže stát se dobrým vodičem je úkol na „velmi dlouhou trať.“ Mou snahou je se co nejvíce přiblížit k ideálu správného vodiče.
A zde je vodičské desatero, zformulované naším „šéfem“, zkušeným vodičem Jirkou Maškem:
- Vodič musí být zdatný a zkušený běžec.
- Vodič musí umět výborně komunikovat s ostatními běžci.
- Vodič musí umět poradit s taktikou i psychikou.
- Vodič dodržuje, a nabádá dodržovat, zásady fair play.
- Vodič se nepovyšuje nad ostatní, respektuje všechny běžce bez rozdílu.
- Vodič musí být příjemně naladěn, usmívat se a rozdávat radost.
- Vodič nesmí s ostatními běžci závodit.
- Vodič musí umět držet rovnoměrné tempo po celý závod.
- Vodič je pro mnohé běžce vzorem a tomu musí odpovídat jeho chování.
- Vodič je také jen člověk a občas ho mohou postihnout problémy ostatních běžců.
Člověku až běhá mráz po zádech, když vidí rozzářené oči závodnic a závodníků, kterým se za mimořádného osobního úsilí podaří vytvořit si „osobáček“. V Olomouci jsem měl ovšem největší radost z doběhu známého kardiochirurga Jana Pirka. Na 19.kilometru jsme jej předbíhali spolu se skupinou závodníků, kteří se mne, vodiče na 1:45, stále drželi. Běžel už o dost pomaleji. Ale závodnické srdce, které ve spolupráci se zlatými ručičkami a s hooodně chytrým mozkem už pomohlo nesčetněkrát srdcím ostatních, se v Honzovi probudilo! Zavolal jsem na něj: „Honzo, pojď, vždyť máš dneska svátek, to dáš!“ A dal! Jeho radost v cíli byla vpravdě klukovská…….ročník 1948!
Čipový čas 1:44:04! Samozřejmě vyhrál svoji kategorii.
Olomoucký půlmaratón má dle mého názoru nejlepší atmosféru, ze všech českých městských běhů. Praha promine.
SPRCHY A HADICE
Mezi zemí a nebem
– a sportů světem –
je jeden náaáš,
tak dobře ho znáaaaš…
Mezi nebem a zemí,
jsou věci který,
hodně rád máaáš
a vždycky rád dáaaaaš…
Například Olomouc proběhneš za tropů
a přitom v botách máš úplnou potopu,
děláš si nároky na mokré houbičky,
který pak rozdáváš postavám za tričky,
tleskáš je do dlaní, bavíš je fórkama
a když jsou strhaní, taháš je gumama…
…mezi světlem a nocí,
utíkám v Olomouci,
houpu se v bocích,
– natisíckráaát –
a dělám to ráaaad!
Kousíček nad zemí,
skrz louže zkalený –
kam na nás (opice)
stříkají zmlžený
sprchy a hadice,
sprchy…a hadice.
Šleha běhá... 