2.9.   NA JIZERSKÝ PADESÁTCE   50 km     4:32

Slunce tu svítí – a dole jen stín, houby tu rostou –  a dole jen troud, až k horám nesahá pařátem splín, až k špicím jedlí můžeš tu plout. Na tvářích úžas a úsilí škleb, nádrž je dutá po okraj, ve svalech křeč, zarezlý hřeb – a dětskou duši zaplnil ráj. Ač v cíl se ploužíš z posledních sil, můžeš si říci:“Dneska jsem žil!“

4.9.  V PESTROSTI      11 km      1:04

Dnes měním své zvyklosti. Takže v rámci pestrosti běžím podle libosti, zkouším chvíli pozpátku. Jenomže nic nevidím, padám zrádně přes patku a chodník řití vycídím…potom zkouším mlaskat zutý, ale je to příliš krutý – do chodidel píchaj vruty. V jednoznačné předtuše sprdnu v mysli cynika – po rukách se nekluše! Tak zítra zas klasika…

5.9   V NELOGIČNOSTI   16 km   1:33

Dva dny po padesátce…jeden by řek, že bude fakt na sračky. Přesto běžím hladce, bez potřeby kapačky. Stejně jako v životě – nehledám v tom logiku – a tak kostmi rachotě věnuji se nácviku…co bolí, to sílí – říkají to zarputilí.

7. 9.   PRO CHARITU   13 km   1:17

Večer kráčím z dveří bytu zaběhat si pro charitu. V pokecu i sólově zakroužím po Vítkově. Chvíli sám a chvíli v bandě, chvíli vážně, chvíli v srandě, dokolečka – jak nudle v bandě…letos lidí vpravdě mnoho – potkávám tu ledaskoho, kamaráda nejednoho – však pozor, kam se vkládáš, noho! Kýho výra – v kiláčcích pro Teribeara radost z běhu čistá, čirá – není třeba časomíra. Dětem, jejichž víra neumírá, banda běžců kačky sbírá.

9.9.   VE SVĚTLECH RAMP   12 km   0:55

Praha září v oslnění, všude horké lampy šajní, žádné místo temné není? Je! A míhaj s v něm tajní…za budovou vlády šero – opatrně v nášlapu – plotů hustých kolem čtvero, kdy se odtud vydrápu? Uf! Až za osmým kilometrem opouští mne deprese – prchám od zdí, které skrývaj velké šéfy od vesel…plebejců dav vbíhá sprintem vstříc centrální bance – zítra budou zářit z fotek na sportovní stránce.

11.9.   NĚCO PRO MEDVÍDKA   14 km   1:20

Je to fakt síla – všichni se snaží pro Terribeara…někdo je velikej a někdo trpaslík, někdo má konfekční faldíčky, někdo je masožrout a někdo je na šnytlík – a přesto jsou všichni u Žižky…někoho semílá zima, kroutí se u toho jak drátěná svorka – a někdo běží pěkně zpříma – ale skoro by odpadl od horka…někdo má koleček málo a někdo má koleček na stovky – ale na každej pád – každý dal, co se dalo, dokud se nesvalil na krovky.

12.9.   V PŘÍLIŠ PRUDKÉM SVAHU   12 km   1:12

Sbíhám dolů na dráhu. Bez okatých průtahů trošku skrouhnout nadváhu. Pomíjím však nástrahu svých návratů do svahu. Sval stehna jde do tahu a po celém svém rozsahu tuhne sáhem od sáhu…když se zouvám na prahu po křečích ve výtahu,  řeknu si:“Ty sebevrahu!“

13.9.   SMĚŠNÁ SETKÁNÍ   16 km   1:30

Je super jí potkat, i když je rozfoukaná, je super jí potkat, i když je bez mejkapu (v každém kole smát se bude desetkrát) – asi je k smíchu ta pravá povolaná – směje se, i když ji na botku šlapu…je super ho potkat, i když je bez nálady, je super ho potkat, i když už nemůže(v každém kole smát se bude dvacetkrát) – asi má k smíchu ty pravý předpoklady – směje se totiž i vlastní fraktuře…je super vás potkat, i když jste pomalejší, je super vás potkat, i když vám nestačím(v každém kole smát se budu třicetkrát) – na Teribearu bývá klus nejskvělejší – s kámoši se totiž nikdy nemračím.

16.9.   CHEMICKÝ PŮLMARATON   23 km  1:55

Rezavou chemičkou od vrat do vrat, z kyselin, čpavků táhne se smrad…ještě jej násobí zpocená těla, která jím právě proletěla. Bývaj tu k čichání všeliké vůně, jen jednou v roce však v chemickém lůně čichat lze jiné portfolio. Mohl bych říci – poněkud bio. Vznikají nové sloučeniny – ionťák se mísí s ibalginy, směsice kluzké vazelíny se čpícím potem úporné dřiny v nose ti začpí do vteřiny, rozličné tuby s vitamíny v žaludcích syčí z kyseliny a mnozí slušňáci s pocitem viny na asfalt lepí z jazyka sliny – všechno však převoní endorfiny!

17.9.    ZPRACOVAT A OPUSTIT  11 km   1:05

Všechno jsem zpracoval: ušima zvuky s libými tóny, cváláním ze svalů zakyslý mlíko, mozečkem včerejší závod a pračkou zpocený triko…všechno jsem opustil: výběhem závodní únavu, ze vzorku botky odkopnul kamínek – i myšlenku na zdravou potravu – k obědu čeká mne flák sulcu z kolínek.

19.9.   ČTYŘSTOVKY    13 km   1:13

Kroužím koridorem – kroutím kolo ke kolu. Kvapně komíhaje kyčlemi, korzetem i krkem koukám, kam kmitají kolemjdoucí…konversují:“Kam kvapíš, kreténe?“…kotníky krutě křupají, kolena kvílí, komíhající kulečník koliduje s Kendym…ke konci katastroficky kulhám, kráčím v kruté křeči v kalamitním kurzu s kmenem kousavého keře – a kleji: „Ku…, kofolu, kanape, kapačku!“ Koneckonců – klasika…

20.9.   KOLEM ŽELEZNIČNÍ TRATI 13 km   1:15

Když se starý kulha klátí kolem železniční trati, nemusí se vůbec báti, že se zase ztratí…běží jenom tam a potom curik zpátky – neřeší ni prodlužky, neřeší ni zkratky…cestička je zbrusu nová – z jemňoučkého písku – píši sobě do notýsku, že se na ní vrátím znova.

21.9.   S PÍSKACÍ HRAČKOU   15 km   1:25

Mám ji v levé botě, mrchu – na jakémkoli povrchu. Pořád. Na slunci i ve slotě. Zespodu, ne svrchu. Neřád. Pískající kačenku – z koupelen i bazénků…už mě ruší asi měsíc, v údolích i pohořím – kvičí stále, Šlehu děsíc – asi brzy zmagořím…jestli brzy nepřestane, botky půjdou do koše – vždyť teď pískáš, veteráne, jak bys obul galoše.

23.9.   S KOLENY NA LOKTI   18km   1:22

Houpe se lávka přes řeku, houpe se jako kráva – dělá mi z pat kusy bifteku a kolenům zlé rány dává…proč rytmus každého skoku neladí s frekvencí prken? Proč nad mdlou hladinou toku otloukán jsem zvlhlým smrkem? Protože běžím v závodě od Ohře do hradeb Lokte – a pakliže nezhynu ve vodě, v sanitce mě živou zkropte!

25.9.   HLAVA ŠÉFUJE   16 km   1:34

Když znavené tělo vzhlíží ku běžecké pauze a styl běhu připomíná spavou nemoc Micky Mouse, když mravenci stehna lechtají ke křeči a tvá ústa ztrácí důvod k vtipné řeči – zbývá jen kus šedé kůry, by se pustil do cenzury…vydá příkaz:“Milé svaly, pokud by jste vytrvaly a až k domu se docukaly, čeká vás tam hora žrádla – a dáte si padla.“

26.9.   NA OVÁLE   14 km   1:17

Nadále se snažím v areále na ovále. Zkouším tempa – v celé škále. Interval za intervalem…dnes jaksi rozespale. Je to pomalé – ale až do finále v cvale vytrvalé.

28.9.   S VLASTNÍ DCEROU  16 km   1:38

Běžím spolu s vlastní dcerou. Když děti na trénink serou, mají fýzu zbídačelou…mám představu utkvělou, že s ní (již dlouho dospělou bývalou gazelou) proběhnu ošumělou drážní parcelou a na tvářích zrůžovělou opustím ji vřelou a zdřevěnělou…jenže spíše rozmrzelou, neb dala jen půlku trasy, ač jistě chtěla celou.

30.9. ZASE S BUTAMA   19 km   1:44

Našel jsem místo, kde se dobře běhá, kde ranní slunce do but mne zapíchá a kde větrem houpaná větvička šlehá, snášíc první listy do jitřního ticha…můžu tu zkoušet, co mi zrovna zachutná a klidně se dívat, jestli někdo běží, odstřihnout se rázně od splínu, od smutna a vrátit se naplno nabitý a svěží…běžím českou zahrádkou kolem lomu, zkrz rokle až do Troji – kde teď nikdo není. I s jednou nohou krátkou a druhou butou vratkou vrátil jsem se domů – a teď odpočívám v pokoji, v němž se dobře mení.