Je říjen a pobíhači veškerého věku a pohlavím se plně oddávají svému milovanému sportu, v ideální teplotě a vlhkosti lítají všude možně jako pometla. Závodů je jako prejtu, každý z nás si tedy s přehledem může najít ten svůj pravý ořechový, ať délkou, fází přípravy nebo podle momentální nálady. Já jsem si na sobotu 13.10. ještěže 🙂 2012…v rámci své pokročilé fáze přípravy na „FRANKFURT MARATHON“ vybral dietní závod „O ÚNĚTICKOU DESÍTKU“. Na smolnost čísla 13 nevěřím, častokrát mě právě třináctého políbí štěstěna a navíc se oprávněně říká, že každý svého štěstí strůjcem. Takže směle do Únětic.
Název závodu je malinko zavádějící, spousta klusáků si jej spojí s desetikilometrovou tratí. Pořadatelé však velmi chytře lákají na spojení výživné trati (7 km) pěkného profilu s následnou konzumací hutného moku o 10 až 12 stupních. Trať ve tvaru osmičky a hlavně krásný podzimní den nalákal do Únětického pivovaru, kde se nacházelo zázemí závodu, rekordních 160 závodníků obojího pohlaví. Pravda, žen bylo jen 34, ale vzhledem k povaze závodu se nelze divit, že převažovali muži. Zatímco dospěláci soutěžili o čest a o pivko, dorostenky a dorostenci „O Únětickou limošku“. Slunečné poledne s absencí větrů slibovalo dobré časy a pro pravidelné frekventanty závodu i příslib osobních rekordů.
Parkoviště u pivovaru přeplněné, registrace u výčepu pěkné pivovarské sklepní maxihospody. V šatnách zřízených ve skladu je pěkná kosa, lépe je tedy rychle se převléci do závodního a šup na pivovarský dvůr vstříc zubatému podzimnímu sluníčku. Na něm nejmenovaný veterán (ještě veteránovatější než moje maličkost) řeší, zda si nechat pro závod v hubě zuby nebo je vyndat, prý každých 10 dkg dolů dobrých. Na start se přesunujeme k horní části vesnice, říkám si dobrý, po startu to nebude do kopce. Ale bylo! Startovní brána je postavena u zdi místního hřbitova. Startovní výkřik se ozývá naštěstí dříve, než si stačím uvědomit souvislosti. Trať stoupá na louky poskytující pěkný výhled do okolí. Na kochání však není čas, řítíme se zase dolů do údolí Únětického potoka, krásné naučné stezky. Kolem potoka je to ovšem po předchozích deštích rozblácené, je třeba být stále ostražitý. Přesto pár běžců dost ostražitých nebylo, o čemž svědčí několik z nich v cíli, vypadajících jako omalovánky. Na okraji Roztok u Prahy trať ostře zatáčí zpět do kopců nad městečkem a teprve tam začíná to pravé „maso“. Dlouhé stoupání, v první části prudké, se zvolna srovnává a přechází v táhlý výběh po loukách. Na tomto úseku se závod rozhoduje. Ti, kteří byli lepší, nenávratně zmizeli za obzorem a ti za mnou mi přestali funět na záda. Poslední zhruba 2 km celkem pohoda – seběh k potoku a rovinka do Únětic. Na závěr si však pořadatelé připravili 200 m dlouhý stoupák a ten tedy „kopal“! Diváci okolo cílové brány si tudíž mohli funící zombíky náležitě vychutnat a vzápětí vytleskat.
Jak to viděl účastník, úplné únětické ucho?
UDIVUJÍCÍ UDÁLOST – ÚPRK ÚNĚTICKÝM ÚDOLÍM!
Uzavřený útvar účastníků úporně ufukuje. Ulejvat? Úplná utopie! Účastníci utíkají! Úprk úzkým úvozem, ublácen u úlů uhýbáš určitým úhlem. Ukolébán uvidíš užovku – úskok – úúú…! Ukopneš úd – uprdneš – upadneš. Úpíš. Uřícen ukrajuješ úseky. Uvařené útroby utvářející uzly utláčené úprkem umdlévají. Uvidíš urnu! H umus. Ulepená ústa upouštějí údajně úchylné údaje. Utíkáš už? Určitě! Úplně uslintán und upocen uzříš udičku – Únětice. Ukončení utrpení. Uf!! Úsilí urodilo úspěch. Uchlácholen unikáš únavě. Utíráš umazané ublácené údy utěrkou. Ukládáš uzený úbor. Učesat, ucvrnknout. U udírny upíjíš účinný únětický utrejch. Uznalí účastníci úprku ujídají uzené. Úplné uvolnění… …ujíždíš. Usínáš uspokojen…, úžasné!!!
V cíli 7 kilometrové trati se mi čas na stopkách zastavil na 28:40. U takto kopcovité trati pro mne naprosto překvapujících. Mám podezření, že závod byl kratší než pořadatelé avizovali. Takový chromák jako já by byl těžko schopen v kopcích udržet tempo 4:05 na km. Ještě větší překvapení mi nachystalo vyvěšení výsledkové listiny, do které jsem koukal zespodu a pořád jsem se nemohl najít. Že by nefunkční čip? A hele, až tady skoro nahoře, tak to je fór. Nakonec z toho bylo nečekané 14. místo celkově a 2. Místo v kategorii M50.
V pivovarské hospodě našlapané až po záchodky to žije… harmonikář si může ruce i měchy utahat, pálí jednu pecku za druhou, cinkot půllitrů se mísí s vrzáním židlí a hlasitým smíchem závodníků popisujících své závodní taškařice. Všichni jsou tu ze stejného těsta, rozumí si, únava a mok rozvazuje ústa, prostě pohodový 13. říjnový den. Ivo Domanský, dobrá duše a ústřední bod většiny regionálních i celostátních vytrvaleckých závodů – překvapivě ostrouhal. Místo moderování akce, kterého se tentokrát zhostil – a velmi pěkně a vtipně místní moderátor a startér (muž v červené mikině na obrázku u hřbitovní zdi) se musel Ivo spokojit se stolečkem obloženým nabídkou knih a časopisů o běhání. Ale byl mezi svými, takže se určitě nezlobil.
(pozn. autora: tady jsem, bohužel, viděl Iva naposledy – za několik dní odběhl do běžeckého nebe) 
Koukám smutně z okna ven, příznačně to šedý den. Z černých mraků slaná voda padá, trošku se mi klepe brada – ztratili jsme kamaráda. My všichni. Děvčata i hoši, běloši i černoši, hubení i tlusťoši, frajeři i slaboši, pozávodní smraďoši, ti pilní i lenoši, jinoši a staroši. Z běžeckého nebe opatruj nás, Ivoši…je mi ouvej…
Zpracování výsledků se uskutečnilo v překvapivě krátkém čase. Až jsme si se spoluběžci říkali, že je to od pivovarníků netaktické. Kdyby výsledky trošku pozdrželi… třeba by někdo zkysnul až do zavíračky… panečku, to by byla tržbička…
Vyhlašování:
- 10.závodník v cíli
- 10.ročník závodu
- dort s číslem 10
Bizarní ceny?
Dorostenky:
1.místo(35 kilové děvče) kniha JAK BOJOVAT PROTI OBEZITĚ, 2.místo – kniha JAK DŮSTOJNĚ STÁRNOUT…největší ovace? Kluci na bedně – kategorie M70+ – dlouhotrvající potlesk vestoje…kluci, jste borci!!
Myslím tedy, že nejsem daleko od pravdy, jestliže svými ústy poděkuji jako mluvčí účastníků závodu pořadatelům za pěkný sobotní zážitek. Mělo to stupňovitou tendenci, nejprve sedmička, pak desítka, dvanáctka…
Slovy klasika – nemusí pršet, jen když teče!
Tak mladému podzimu
po bradičce teče mlíčko
a sluníčko líže líčko.
Hobíkovi stačí tričko,
staré trenky a mírně jeté podkolenky. Až za týden uklouzneš po prvním ranním zmrazku a krok tvůj rázně urychlí slizské bláto na krychli – ještě rád si vzpomeneš na baboletní ukázku
podzimu už kysne mlíčko
a zima klepe na kafíčko…
Šleha běhá... 