JIZERSKÁ PADESÁTKA run

Takový malinký ultramaratonek…

a-21-jizerska-50-run…na lyžích jsem tenhle lauf ještě neběžel. Proč?                                                                                                 Zaprvé bych ho asi ani nikdy nedokončil. Byl bych furt na zemi. Vlastně na sněhu. A kupovat si po každém započatém běžkařském závodě nová prkýnka a hůlky, rozlámané a rozštípané chumlem závodníků a vlastní nešikovností při prvním sjezdu, je zbytečný přepych. Za druhé – když vymysleli to samé pro běžce, zůstanu na své parketě.

cz-104-bedrichov-ver-1-l

Protože sníh byl zatím v nedohlednu – závod se totiž konal v prvním zářijovém týdnu – mohl jsem v klidu nazout své botky běhalky a vrhnout se vstříc jizerským lesům a pláním. Do padesátikilometrové trati se nás vrhlo nevím kolik…z výsledků však vím, že do cíle dorazilo 35 děvčat a 207 kluků.

Co napsat k závodu? Možná by stačilo – krása, krása, kráása!  Ba ne, nestačilo. Když se takhle sejde krásné horské počasí se skvělou organizací, skvělá trať a spousta fajnových lidiček v jednom místě – pak akce nemá chybu.

Výsledný čas 4:32:28 mi stačil na 52.místo, 48. mezi muži, v kat. 50 – 60 let na místo 2.

Místo zbytečných dlouhých plků je lepší atmosféru ukázat obrazem:

Mně osobně se nejvíce líbily horní pasáže závodu – pohled na Jizerskou louku po seběhu od chaty Pod Bukovcem je vždycky super.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Závod se povedl po všech stránkách – počasí, organizace, žádný pád – ani nohy po závodě moc nebolely :-). Zbylo i dost času na dobré popovídání po závodě. I při něm. Terezka „srdíčko“ Gecová se kolem mne motala ve druhé polovině závodu a motivovala mne k vyšší rychlosti (stále mi prchajíc z dohledu). Závod měla jako lehoučký předkrm k mnohem, mnohem, mnohem náročnějšímu závodu: SPARTATHLONU: ve kterém nakonec obsadila 20.místo mezi ženami – 246 kilometrů za 32:46!  A to je trochu jiný příběh!

 Nakonec jsem se s úsilím propracoval až na 20 metrů za ní, aby mne v posledním kilometru znovu zdrhla. Od chaty Pod Bukovcem dále jsem dobrých 15 kilometrů proplkal s Pepou Hladíkem. Při běhu ve dvojici jsme s pocitově menším úsilím nenápadně zrychlili a jen tak mezi řečí předběhli spoustu závodníků. Mezi řečí se na chvíli zapomene na únavu a ani nevíš, že závodíš. Při delším závodě se dá probrat spousta věcí.                                                                Je na to dost času :-).

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s