Prdůch – většina z nás ví, že je to zkratka pro PR-acujícího DŮCH-odce. Takhle jsme dopadly i my, sestry ONky. Mohlo to dopadnout i hůř. Mohly jsme skončit v popelnici. Panny nikdy nevypraný. Mohly jsme skončit v krematoriu kotle. Mohly jsme skončit ve vězení sklepní skříně, čekajíc třeba na malování bytu nebo na házení cementu do míchačky…naštěstí si nás Šleha zamiloval…a vypral nás…a i po odsloužení běžeckých let si nás bere na sebe. Na kolo. Nebo na procházku do lesa…do divadla nás nebere… máme soudnost. Třeba s námi půjde příští rok v květnu – do Prčic…

…jsme spokojený – sice pěkně zjizvený, pořezaný a okopaný – ale vypraný, vymydlený a navoněný. Těšíme se na aktivní důchod!

                                             

HOWGH

 

Po dvanácti stech naběhaných kilometrů jsem Otylku s Nelinkou konečně strčil do pračky. Za dvanáct set kilometrů si to po věčném utírání vlhkým klůckem a drsném kartáčování určitě zasloužily.

Nadřely se se mnou dost. Nikdy mne nevyšplouchly.

Těch pár excesů se dalo v pohodě vydržet…

1100 km.                                                                                                                                                            Očko vytržené tkaničkou – moje chyba. Utahoval jsem Otylce tkaničku s takovou silou, až jsem ho vyškubl. Musel jsem jí udělat operaci a vytvořit ševcovským průrazníkem dírku novou.

PRŮBĚŽNĚ                                                                                                                                                        Občas se mezi obláčky zaklesne kámen. Musíš škrtnout v běhu patou o zem – kámen vykopneš. 2x jsem byl nucen zastavit a vyloupnout ho prstem.

PÁDY                                                                                                                                                                 Vůl ješitná jsem holky vzal párkrát nahoru „na bednu“, kde jsem se natřásal jako páv – tak mi to většinou hned druhý den daly sežrat. 5 pádů – ješito, ješito – teď  jsi za jelito! Vesměs zakopnutí o kameny. Z toho 3 na úplné rovině a jeden o vystouplý kanál na chodníku! Holky nepoškozeny – Šleha též (kromě sebevědomí a důstojnosti).

cca 700 – 900 km

Nelinka při sebězích na asfaltu pískala jako píchnuté podsvinče. Jako žlutá pískací kačenka. Nějaký polštářek si hrál svoji písničku. Bylo to velmi komické – zvláště při závodě. Na Jizerské 50 run jsem s ní byl středem pozornosti. Pak to bez varování přešlo.

OPOTŘEBENÍ

Holkám jsem byl občas nevěrný (kvůli změně došlapu a střídání stylu běhu). Přesto –  anebo možná právě proto jsem během jejich používání nepřišel k jediné bolesti, k jedinému puchýři. Kvalita vnitřku botek naprosto stabilní, noha až do konce jako v bavlnce.

Podrážky sešlapané úměrně naběhaným kilometrům. Tuhost se plynule zvyšovala. Zdá se mi, že těch 1200 km je při mé váze 75 – 77 kg a používání hlavně v terénu (ač silničky) tak akorát na odchod do důchodu. Úrazy holek, způsobené nakopáváním kamenů v terénu, byly spíše kosmetického rázu. V posledním měsíci jim na dvou místech – každé na jednom – v mokru, chladu, blátě  a extrémním terénu praskla vrchní modrá vrstva „kůže“. Na vlastnosti a stabilitu nohy ve stélce to nemělo vliv.

ZÁVĚR

Největší reklamou pro tyto dvě důchodkyně je umístění na velmi těsném 2.MÍSTĚ v soutěži BOTA ROKU…kategorie – silnička…

…botka pro holky dokonce vyhrála!

Když jsem spočítal výdej energie a nohami zvedanou váhu při klasickém maratonu, vyšlo mi, že s Otylkou a Nelinkou na špejlích jsem při jejich pidiváze ušetřil hodně energie…

…jednoduchým přibližným výpočtem mi vyšlo: 42 km = 42000 kroků – váha Otylky i Nelinky = cca 2×240 g….váha většiny jiných modelů = cca 2×280 g, to je rozdíl 40 gramů na krok….0,04 kg x 42000 kroků = 1680 kg! Navzpírej to!

Pokud budu mít ještě někdy chuť vyběhnout na dlouhou trať v nových botkách – tady se nespletu!

Libor  alias Morová Šleha