1. 11.      TUHOŠ KEMPING             13 km          1:15

Na týhle kouli je spousta zemí, ve kterých šumí majestát lesů – jen v tomhle jediném tak dobře je mi – když běžím ránem zbavený stresu. Na týhle mýtině je spousta mechu, v kterém má noha nádherně pruží – nemám tu důvodu k žádnému spěchu, nemusím na trh jít se svojí kůží. Na týhle kouli je spousta zemí, ve kterých jogging občané páší – jen v téhle jediné poklekám k zemi – když vidím hříbek na mechu rašit. Na rodných cestičkách je spousta míst, v kterých vždy mívám akutní koma – nemám však obav a v běhu jsem jist – v případě exitu spočinu doma!

2. 11.      S LEGENDOU NA PROCHÁZCE            9 km     1:05

Poslouchám pozorně. Jsem jedno ucho. Běžíme úsporně. On trochu z nutnosti po ztrátě pružnosti – já mírně toporně, neb nejsem ve formě. Vždyť není sucho. Naopak. Všude dost bláta. A on by mohl být věkem můj táta. Proto nechvátám – mohl by do bláta upadnout natotata…

4. 11.     2 MÍLE PLUS KUS           14 km      1:11

Jsem tu po padesátý třetí – jejejejej, to to letí. Jsem tu vždycky spokojený – pokaždé zde krásné ženy…ladně krouže kolem Šlehy v závodě se značně činí – parfém teplem dodá něhy,  krása duši dobrodiní…jsem tu opět rád i v chladu – stačil zase pohled krátký – na přehlídce křivek, vnadů…a elastické látky…

6. 11.     V NEJHORŠÍ SLOTĚ        17 km       1:37

Zima, vítr, mrholení, skomírá i světlo denní…kdo vylezl ven na hnus a s blátem až na zkřehlém víčku vykonal byť malý klus – může si psát do deníčku malé, bezvýznamné plus…protože patřím mezi běžecké extremisty – tak i po dnešní zmrzlé túře jsem si naprosto jistý – že bude ještě hůře!

8. 11.      V MLASKÁNÍ           11 km       1:02

Mraky se válí tak strašně nízko, až hlavou škrtám o unylou šeď. Zaujmu tedy stanovisko – vyběhnout ven. Co nejdřív. Teď. Lýtka má s bahnem vilně se laskaj, kreslíce spolu po gatích mapky, podrážky v loužích s gustem si mlaskaj a do kšiltu vráží pleskavé kapky. V nebi se cítí plic každý sklípek – pro imunitu přidal jsem střípek…bude zvlášť vhodný s příchodem chřipek…

9. 11.       VE TMĚ                    14 km       1:23

Už zase v podstatě ve tmě. Čelovko – dej oko do latě, necestou po blátě a malinko klikatě veď mně. Napravo běží postava dívky – zřím z ní jen ledky – pražádné křivky. Na pastvu pro oči počkám si do jara, až slunce s dubnem výhled mi obstará…

11. 11.    V OHROŽENÍ              21 km       1:59

Otevřený kufr taxi. Zívající drama. Nevím co mne čeká jaksi, v klidu běžím do neznáma…slyším jenom: „Pocem Maxi!!“, tak zašilhám zpět očičkama a vidím vzteklé monstrum v akci – baskervillská tlama! Zubů vlčích plnou hubu, řítí se mi na prdelku, jestli včas nezběhnu k dubu, nebudou již hýždě vcelku! Když tě honí obří blbka, zjistíš, že jsi vlastně zdatný – s klackem v pažích jako Bubka vyskočíš i na dub statný!

14. 11.       V NOVÉM STYLU        16 km       1:32

Načmáral jsem kresbu nožní do mapy svých ranních klusů. S tvarem se však neztotožním – přípomíná hroudu trusu. Rovněž styl je obstarožní, chybí míra, cit a trocha vkusu. Mohu z kresby vytěžiti? Dodat lesku svému dílu? Mám nápad – yes! O slávě teď mohu sníti, stanu se tvůrcem nového stylu… zjistil jsem dnes z čista jista – zrodil se první parkinsonista!

15. 11.       ZA OPONOU            14 km        1:18

Jedenáctá rozhodla. Listopad vytáhl oponu a mlha se zvedla z rajónu. Nejradši sedl bych do dronu, shlédl pak z výše tu krásu…čárkové kódy záhonů, roj šťastných nimrodů na honu nebo jen šťavnaté ozimy jiskřící v poledním jasu. Beránky pase tlaková výše, tryskový proud žene je v dál…co jen by Ikarus v přehnané pýše za pár dní se sluncem podzimu dal? Snad v duchu antické báje vosk z křídel rychle neroztaje a jen tak se dolů nevrátím. Chtěl bych se déle kochati! Mlha je ale brzičko zpátky a dron zase příšerně vratký…dopadám měkce před oponu s teniskou od bláta do první řady…však stačí mít oči co kamery dronu a najdeš i v mlze na běhu klady…

16. 11.       NÁHLE OSLEPLÝ        11 km       1:04

Čelovka dožila. Ani ne za rok. Byla jen z frcu, tož má na smrt nárok. Na cestu svítí teď chvíli jen Karoq. Nevidím nic a chtěl bych více…šmátrám tmou v šutrech u krajnice a držíce v ruce slepecký klacek z borovice spoléhám na záblesk intuice. Co bych dal za luxy srpku měsíce či záři knotu šajnící svíce…než býti po pádu pacient, radši si počkám na víkend…přírodní světlo – nejlepší investice…

18. 11.       NA KLEŤ         26 km       3:05

Běžíme na Kleť. Teď. Strmá cesto, k vrcholu nás veď – neb všude kolem šeď a padlých stromů spleť. Smrdíme jak sleď…nechť – však vzhůru hleď – tam ti kyne Kleť. Slunce – na vrcholu právě teď paprsky přes mraky zceď a krásně nám je v ksichtík vmeť – ať zčervená nám pleť! Po snížku pak dolů sjeď, bláto z krychlí trochu smeť, v autě mírně znaven seď, únavu ve svalech řeď, slastně přeď a k rodné hroudě šťasten vjeď…

19. 11.       NA VODÁCKÉM BĚHU          10 km        0:51

Všechny údy ochabnuté – dnes to tedy bude kruté. Pořadatel z ČéVéÚTé připravil nám vskutku kořeněnou lahůdku…v cíli srdce vyplivnuté tepe vedle žaludku. Kotník křupe, páteř vrže – strmou roklí až do strže. Na laně i na kamenech drž tempo a vůli nenech – kdo v cíl první doskáče, k svačince má koláče…

21. 11.       VE VEČERNÍCH LOUŽÍCH       17 km       1:38

Čvachtá mi uvnitř bot a trochu to studí, prsti v nich křehnou – jistě jsou rudí…zatímco vaničku každý krok plní, odlesk žluté lampy jak v romantické pohlednici z Kampy v louži se vlní. Jdu přímo do ní – a vedle mne a vedle ní choulí se chodci opatrní. V dešti a chladu kladu si limity – podzimní večer jak vyšitý. Příště se přidej i ty…

22. 11.        JAKO JOFFREY de PEYRAC        11 km      1:08

Dnes bolí Šlehu tak silně kyčel, že kdyby nesyčel, asi by kňučel. Ba možná ryčel a snad i kvičel. I z velké dálky vidět je kterak – tahá ji za sebou jak Žofré Pejrak. Pejraku, Pejraku, ubohý mrzáku – dnes díky otlaku v kyčelním kloubu poznáváš starců běžeckou zhoubu – podle všech příznaků brzy se zařadíš k chodícím troubům s hnátami plnými protéz a šroubů…

25. 11.      PROZÍRAVĚ         22 km         2:12

V poledne a večer zvládnu všechno hravě. Jdu na to ránem prozíravě. V aerobní zóně osekávám tuky, bych nepatřil večer mezi pučmelouny, špekouny a hromotluky. Proti zlatu ostří slunce běžím tupě v předklonu, ztrácím tuků gramy – a v Troji i Trojské unce – v sádle svém snad utonu. Mohu oběd bez výčitek do teřichu narvati, snad se váha po hovězím na česneku nevrátí…však já blbec zapomněl jsem na vepřové koleno! Čeká s plzní U Blekotů do zlatova pečeno…po večeři všechno zpátky. Gramy, unce, ba i deka. Věčný souboj pro člověka na pokraji šedesátky…

27. 11.        PONDĚLÍ S CYKLISTKOU       18 km      1:46

V Krčáku je trochu chladno – Karolíno, přec les znáš, na kole jet není radno bez rukavic, tak je zvaž…vždyť prsty radši v teple máš. Běžím s tebou k polednímu – Karolíno, dny už nejsou dlouhý – po noční za běhu dřímu a ty křížíš ráfkem strouhy. Nabalujem bláto z břehů, v dáli bzučí ulice – mluvíme o Koloběhu, o sobotní taktice. Který den tě zocelí? Karolíno? Pondělí…

28. 11.       PŘED, NA a ZA PŘECHODEM        10 km      0:59

Před přechodem od asfaltu k hlíně očekávám, že se opět v botách oddám špíně…na přechodu z listopadu k prosinci asi zítra bez běhu – spíš v hostinci…za přechodem od svahu do roviny vidím, že jsem vpravdě malilinko líný…dvacet metrů od zebry pro chodce zvedám hlavu a tvářím se krotce – čerstvě cvaknut na policejní fotce…

30. 11.        V MRACÍCH        11 km       1:06

„Kam běžíš? Jsi blázen? Vždyť dnes mraky jsou až na zem!“ Kamarád má o mne péči…ti co často klušou, vědí, jaké se dočkal odpovědi: „Kámo, nedělej z toho drámo – lenost tělo ničí a běh zase léčí. Ať hlásí či nehlásí velmi špatné počasí, tajemstvím nechť pro tě není – že je jen vhodné a špatné oblečení.“