BĚH NA BLANÍK 2015 aneb reklama na BĚH NA BLANÍK 2018

AKCE KOPCE – díl 7. – závodní…jak jsme ale vůbec nikoho nevzbudili

(sobota 17.1.2015, 21.5 km, převýšení 646 m)

Tomu se říká „zaplácnout dvě mouchy jednou ranou“. Sfoukli jsme masochistický závodní půlmaratón VLAŠIM – BLANÍK – VLAŠIM a zároveň výběh na památný kopec (je-li libo – horu).001060_55_011197

O Blaníku už toho bylo napsáno dost a dost… nebudu fušovat do řemesla Jiráskovi, Klicperovi, Tylovi, Erbenovi, Vrchlickému ani Cimrmanovi, nepokusím se vám ho tady vymalovat jako Mařák či Aleš, natož o něm skládat symfonickou báseň jako Smetana.

Mám jen jednu faktickou poznámku: parafrází klasika – naše země pravděpodobně vzkvétá! Protože bordel, který způsobila nájezdnická horda tří stovek funících a dupajících mastodontů, řítících se z vrcholu hory, Blaník ještě ve své lidské historii určitě nezažil!                                                                                                                                                   A nic. Chrápou dál… asi je ještě čas… kdyby bylo opravdu zle, lepší budíček by si pánové ve zbroji přece přát nemohli.bl-1

A co závod samotný? Nádherná trať od zámku Vlašim, přes zámecký park okolo řeky Blanice, po krásně zvlněné silničce takřka bez aut. Ve střední části výživný trail s kořeny, jehličím, mokrými kameny, lávkami přes potůčky, ba i s chodeckými vložkami do krpálu pro méně zdatné. Jeden si tu krásu uvědomí až zpětně. Po pár hodinách. Až mu tep a chladnoucí mozek dovolí trochu se zamyslet.

Blaník - trasa Vlašim Blaník - trasa Velký Blaník

Běžecké příručky velí a odborníci radí – při běhu dýchejte nosem. Chci to vidět! Jak mám nosem narvat do plic každou vteřinou 7 litrů vzduchu? S dokořán otevřenou pusou lapám po dechu, zapírám dlaně o třesoucí se stehna a vyhlížím vrcholovou kótu 638 m.n.m. Zóna pro kyslíkové přístroje prý začíná kolem 8000 m.n.m. Kdeže! Na Blaníku už v 550ti! Na něm je všechno možné. Když v jeho útrobách uběhne za rok jenom jedna hodina?

A když se konečně vydrápeš na vrchol, nemůžeš ani zapíchnout vlajku a udělat vrcholové foto. Za prvé by na tebe diváci blbě koukali a za druhé zbytek tvého vrcholového družstva už zřejmě šmirgluje silnici někde v podhůří u Kondrace. Až na ní doběhneš ty, budou se blížit k základnímu táboru u cíle. S číslem na prsou a srdcem v krku se řítíš do údolí, dřevěné špejle se snaží nezaškobrtnout a nefláknout tebou o zem. Nemůžeš se ani napít ze studánky U Brodce na úpatí Blaníku – protože jakmile se sehneš, pro křeče ve všech myslitelných svalech se už nezvedneš. Takže vyběhneš z lesa a následuje relativní pohoda. profil2018V Kondraci si můžeš alespoň zvenčí prohlédnout původně románský kostel sv. Bartoloměje. Jeden z nejstarších a nejkrásnějších v Čechách – již z 12. století. Oltář v něm spolu s kazatelnou pocházejí z již neexistujících Dolních Kralovic, zatopených želivskou přehradní nádrží. V obci a okolí se též na počátku osídlení těžilo zlato a stříbro. Závodníci zde však museli těžit z dobré trénovanosti, poněvadž jinak by se až do cíle nedoplahočili… pak už čeká pouhých 5 km… zámecký park je sice dlouhý jak Lovosice, ale na jeho konci zívá vytoužená cílová brána.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Rytíři z Blaníku mají v dobách nejtěžších vyrazit proti nepřátelům, porazit je, aby vzápětí v Čechách nastal klid a mír. Jediného rytíře beze zbraní jsem naštěstí viděl až v cíli, na zámeckém dvoře. Předával medaile a smál se od ucha k uchu…

Největší nepřátelé ale číhají v nás, v našich nitrech. V naší slabé vůli, v naší lenosti. Je třeba občas zahodit peřinu, seskočit z pece, přehodit si přes rameno uzlíček s buchtama a vyrazit…02

Třista říčných mastodontů dupe alarm do hory,                                                                                                                                          od úpatí běží frontu nad dutými prostory.

Maximální rámusení vydávají směrem dolů,                                                                                                                                            skoky duní na kamení přes pověstnou štolu.

Proč nevzbudí rytíře ta super hlučná staccata?
Proč? Je to vskutku k nevíře – chrápe dál zemní komnata?

Přes Blaník se dupe léta, nic nezvedne posádku –
naše země asi vzkvétá, nejspíš je vše v pořádku.

blaničtí

Až mi jednou bude nejhůř po duši, vzpomenu si na to dnešní běžecké trápení, na pověst o hoře a na všechny hovadiny, které jsem v životě vykonal. Vyběhnu ze sebe jako z Blaníku, omrknu oprýskanou fasádu, pořádně se proplesknu a vrátím se do sebe. To bude najednou v duši mír a klídek! Jenom doufám, že ve mně z těch, šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a dalšíchONR58b3ba_7710931328_412246485610050_661051926 sátých let ještě nějací rytíři zbyli.

Jediného rytíře beze zbraní jsem viděl až v cíli – na zámeckém dvoře. Předával medaile českým Honzům a princeznám – a smál se od ucha k uchu…

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s