Čím se vyznačoval letošní ročník?
Vyznačoval se prodlouženou délkou trasy. Někomu chytré hodinky naměřily prodloužení o 1200, někomu o 1600 m. Každopádně si vítěz připsal k triumfu i traťový rekord :-). Z nové trasy zmizelo potkávání vybíhajících se sbíhajícími v těžkém terénu, a to v kopci přímo pod Blaníkem. Závod se tudíž stal bezpečnější a také „běhatelnější.“ Chodeckých vložek ubylo na úkor plynulého stoupání.
Vyznačoval se perfektním počasím. Nebýt lehkého protivětru na silnici mezi vlašimským zámkem a nástupem do lesa pod Blaníkem, tak vlastně ideálním. Těsně nad nulou, bez ledu a sněhu jako vloni, bez bahnitých úseků jako kdysi…trať v terénu přiměřeně tvrdá – tak akorát.
Vyznačoval se opět zvýšeným počtem startujících. Ač závod není žádná procházka, sešlo se nás kolem 430 a do cíle dofunělo 400 vyčerpaných, ale šťastných polo trosek.
Vyznačoval se perfektní organizací. Od přihlášení až po vyhlašování. Občerstvovačky čtyři, což zajistit bylo asi logisticky hodně náročné. Vybavené vším, co si jen srdce a žaludek závodníka na 22,5 km závodě může přát. Dokonce i kolou, na kterou její pravověrní odmítači (včetně mne) nedají v závěrečných pasážích delších závodů dopustit.
Normálně nebývám po závodě takhle dlouho rozbitý. Tentokrát jsem ale Blaník cítil vepředu ve stehnech ještě čtvrtý den po závodě. Tentokrát jsem byl „rozbitej jak Hurvínkova autodráha“. Naštěstí jsme po závodě s Ondrou ještě 4 km vyklusali a vyklepali únavu – jinak bych se dával dohromady ještě déle.
Všech 27 „bednařů“ obdrželo nádherné památeční ceny – modely rozhledny na Blaníku s pořádně bytelným podstavcem. Krásná památka, která se jim bude na „policích slávy“ určitě výrazně vyjímat. Až jsem zalitoval, že jsem nebyl o pár minut rychlejší :-).
Z Blaníku se pomalu začíná stávat zimní kultovní závod pro fajnšmekry. Slušelo by mu ještě ustálit délku trasy – která už sice na rozdíl od předchozích ročníků nemá přesnou délku půlmaratonu – ale její prodloužení a změna profilu s více „běhatelnými“ úseky jí podle mého názoru jenom prospělo. Právě z těchto důvodů by se mohl stát pro nadšence, kterým uprostřed zimy chybí pořádné „běžecké maso“, takovým českým běžeckým promrzlým Wimbledonem.
My závodníci se brzy po startu pěkně prohřejeme, ale pro pořadatele rozhodně není 
žádný med stát ztuhle několik hodin na silnici uprostřed polí a navádět rozhicované závodníky do správného směru. Nejen z tohoto, ale z deseti dalších důvodů nemohu jinak, než poděkovat pořadatelům za skvělou akci a srdečně jim poblahopřát k jejímu skvělému zvládnutí. Zároveň si ji zařazuji na pevné místo v každoroční závodní termínovce.
Šleha běhá... 