1.ODSTÍN – RUDÝ                                                                                                                       NIKDE     

Přinesl jsem v láhvi z plastu dva litříky rudé krásy. Chuť a vůně toho chlastu znemožnila délku trasy. Od Vavřince mladé víno po chvíli už hrdlem teče, ó ty mokrá medicíno – sladký život povaleče! Běhoprádlo na dně skříně zoufale se krčí, běhobotky na balkóně bez nohou si trčí. Do kolonky „délka – km“ píši hrdě nula, touha cválat odsunuta – určitě však nezhynula!

2.ODSTÍN  – PÍSKOVÝ                                                                                                    K PEVNOSTI                    Atlantik pěnivý v písku se tříští, z šedého oparu tanker v dál bučí, bude to tahle nebo ta příští – která z vln vtíravých do bot mi vhučí ? Na čáře příboje šlápoty pominou tak jako pevnost na skalnaté výspě. Zemětřas před lety zbortil zeď nevinnou – nerad bych dupotem k novému přispěl. Dostat se k ruinám je těžká štrapáce, sval během zbytnělý nemá to snadné, zatínám zuby a dávám se do práce, výhledy z vrcholku budou snad vnadné. Nelituj námahy pro nové zážitky, nelituj potu a bolného kroku – není nad oční a mozkové požitky – na vršku vyraší krůpěj ti v oku.                                                                                                                                                                                                                            3. ODSTÍN – DUHOVÝ                                                              PŘED, V a ZA BOŠANOU            Před vsí jménem Bošana potkal jsem dnes Dušana – noblesního hošana, jenž rozohnil se k řeči. Řečí míříc k středu terče pustil se do tvrdé zteče:„Tohle teplo ti moc svědčí, jen dej pozor na vznik křečí.“ Sprintujíc pak za Bošanu směrem k blízké kleči, volám bonmot k Dušanu – noblesnímu hošanu: „Neměj o mně prosím péči!“. Ve vsi jménem Bošana stát jsem nechal Dušana – teď za klečí asi brečí, ústa zmrzlá vzniklou křečí…netrefil šíp hošana – nestanu se terčem řečí.

4.ODSTÍN – ČERNÝ                                                                                           POSERA NA VÝBĚHU

Měsíček nesvítí, hvězdy dlí za mraky, já kvůli přežití utíkám do fachy. Kromě bílé středočáry vidím lautr prd, o krajnici rozmlácenou jsem si lehce škrt. Povaleči v křoví hulí v marjánkovém odéru, v černi ke rtu retko tulí – dopingem se proberu. Zrychluji v té syté vůni – kilometr za čtyři, asfaltem si krychle duní ve slepeckém trychtýři. Najednou se z temna vyloup polonahý úchylák, sevřu půlky, zrychlím hůlky – rekord! Dvě minuty na kilák!

5.ODSTÍN – BLOND                                                              ĎÁBLICEMI S BLONĎATOU ĎÁBLICÍ

Proč nemohu dohoniti blonďatého ďáblíka? Volám zoufal: „Sniž už rychlost!“ Jí to však nic neříká…v Kostoprtech ržání koní, mokrá krása rybníka, pod nohama kvítí voní a ona stále utíká. Nemyslím si, že jsem chromák – ale tohle nedávám, kéž bych se už formy domák – zatím sprostě nadávám. Otočí se, mrkne řasou, hodí na mě smajlíka, běhat s děvou plavovlasou fuška je pro staříka.

6.ODSTÍN – ČERVENOBÍLÝ                                                                                            NA DRÁZE

Červený ovál s bílými pruhy – červenou tuším, proužky tmou táhnou – z akrylu drážní letokruhy po potu kroužících prahnou. Patero párů atletích tlapiček gumovou podložku hladí, prosviští kolem mne jak když jsou na klíček – rychlost jest výsadou mládí. Na osmé dráze zapnul jsem tempomat a skryl se zvědavým zrakům – jakožto červivý muzejní exponát nebudu překážet drakům. Šestý tu pobíhač pět křížků na krku večerním povětřím vláčí, myslí že sprintuje – přitom jen urputně k brzkému důchodu kráčí.

7.ODSTÍN – MODROBÍLÝ                                                                  POD MODROBÍLOU POKLICÍ

Golozňa s čepicí vrávorá v záklonu, vykulím bulvy – vlepím je na nebe. Beránci prchají bílému démonu, ve vichru západním kumul je kolébe. Pod proužky vlajky Argentiny, pod zpěněným příbojem mořským, pod cáry lodní plachtoviny cválám sám obrazem božským. Dvou barev jemňoučkých nasávám svit, údy své zbavuji křečí – pod jarním nebem navždy lze bdít…a poslouchat , jak stádo skopové hromově bečí.

8.ODSTÍN – SYTĚ ZELENÝ                                                                              ZELENÁ RAPSODIE

Podívejte na tu barvu – jak rychle zas vypučela.  Zeleň listí hostí larvu, zima dávno oněměla. Nad rybníkem v proutí vrby získal vodník mimikry, nadobro už zhasly krby, hlínou stébla pronikly. Z brčálové bomby lesa nový kyslík do plic prýští, závoj smogu rychle klesá, stovky běžců greenem sviští.

9.ODSTÍN – ZLATOČERVENÝ                                                        POD ZLATÝM BALDACHÝNEM

Vbíhám v les s posvátnou úctou – do obrazu od Gogena.  Pařez tlí jsa jeho bustou, stín se barví do červena. Nad kšiltem zívá zlatá báň – jak v malůvce od Moneta, zezlátla má šedá skráň, okrová je snu paleta. Do lýtek tlačí komprese a hlavu plní imprese.

10.ODSTÍN – PESTRÝ                                                                         PĚKNĚ VYBARVENÝ VÝBĚH

 Jak na Nový rok, tak po celý rok ? Já vůl šedivá se potím jako (cyklámenová) kráva. Z malachitové kůže prýští slaný karmínový modrý portugal. Šarlatové kapky syčí na zbytcích bílého mokrého sajrajtu. Podrážky z neapolské žluti černají. Z útrob se tlačí Silvestr ze sieny pálené.                                                                                                               Život je omalovánka – je jen na tobě, jaký použiješ barvy…PF 2015