PADESÁT ODSTÍNŮ BĚHU – volume 3

21. ODSTÍN – PRŮHLEDNÝ                                                                                              V ŠTRONZU

obraz-na-zed-zimni-krajina-97790_97790_52303Svět kolem stojí – je pouhou šmouhou, v nedělním jitru kdosi típ STOP, nikdo tu není a cestu mám dlouhou, samotný v krajině hýbe se bod. I ten líh v trubici zamrzl na nule, vítr si jakbysmet vybírá PAUSE, ulice spí a luhy jsou strnulé – nastala přestávka v hektické kauze. Vymknutá z kloubů má doba ŠTRONZO – není kam pospíchat v ospalých dnech – čas je mi přítelem, klid vlídný sponzor, od ulic přes luhy nabírám dech.

22. ODSTÍN – MOUČNĚ BÍLÝ                                                                      2 MÍLE KOLEM MOUKY

Zprava míjím louku, zleva míjím louku – vůbec mně to nezajímá, zírám jen na hrubou mouku. Furt leží tu v přímce rovné…a najednou je do oblouku! Poloměr tý žitný křivky zdá se příliš malý, tahem bílé odstředivky napínaj se svaly. Ze všech zbylých chabých sil udržuji balanci, mám jen jeden skromný cíl – doběhnout až k lívanci! Takových však dnes nás mnoho v jakémkoli střevíci, tak dej si bacha ztuhlá noho – když se blížíš k várnici. Příště kluzká bílá šmouho ať jsi páskou lepící !

23. ODSTÍN – VRAŽEDNÝ                                                                                 V DÍVČÍ  IGNORANCI

Když mne míjí v bezva tričku, malé, velké, tenké, selky, všechny berou krátkou kličku – histerky i suverénky. Zahnou rychle do oblouku, prchaj z lesa na psí loukuproč maj všechny v očích hrůzu, když se blížím vyjeven, proč nemohu krásnou múzu zblízka zdravit úsměvem? Až v koupelně u zrcadla velmi rychle chápu, z jakého že důvodu po štěstí si šlapu. „Aha – tady marná každá snaha, vždyť lítáš lesem s ksichtem masového vraha!“

24. ODSTÍN – ZELENO-ČERVENO-HNĚDÝ                                                        VE VYSOKÉ TRÁVĚ

Od klasu ke klasu se stébly do pasu klíšťata napasu – narudlá plazma už proudí. Pás sádla napadla krvavá kusadla – jak malá čerpadla z kůže teď lahůdku loudí. Příkusné potvory různými otvory tupého naivku soudí. Sprchou co kopím odporné potvory zkropím – snad se včas z transfúze vzchopím. 

25. ODSTÍN –  ZLATO-BÍLÝ                                                          OPĚTOVNÉ STAVĚNÍ PYRAMIDY

V šedivých mračnech mordorské země, v šepotu vloček vichřicí svištících, solená pára vylétá ze mě, oslizlé chrchly klouzají po plících. Faraon pod lebkou vyštěkl rozkazy, běžící otroci posouvaj kvádry – nekoukaj na datum, nedbají na mrazy – milion kamenů, svaly ze sádry. Až špičky dosáhnou z ryzího zlata a znaveni konečně dokončí dílo, pod stopou chromého kolohnáta dávno už nebude bílo.

26. ODSTÍN – SNĚHOVÝ                                                                                      PO STOPÁCH NOCI

Půlnoční sněžení čistý je list, romány rozbřesků jdu ve stopách číst. Tečky a čárky jehlových podpatků – ničím ty šlapky co Titův partizán. Morseův důkaz mravního úpadku – Balsaca Lesk a bída kurtizán. Půlnoční sněžení – prázdná partitura, stopy jak notových zápisů šňůra…klikatá čára šoupavých kroků, na mezi v závěji obtisklý ranec – Nešporův důkaz spotřeby moku, Aramův ve škarpě Šavlový tanec. Obleva rozpouští zamrzlé hříchy, běžící Sherlock Holmes odkládá lupu – kde bílé ráno je, kde je svět tichý, už zase cákám a do bláta dupu.

27. ODSTÍN – REZAVÝ                                                                                 NÁVŠTĚVA KOVOŠROTU

Jakmile kolečka Šlehova stroječku zarezlé osičky kroutí, lenivá myšlenka výklusu v slunéčku začíná brzičko vadnouti. Nedám si pokoje – zvyšuji otáčky – závlačky osiček drnčí, sedmi gé podrtím klopené zatáčky, na polích proženu srnčí. Jenomže každičký šroubeček stroječku má jasnou mezičku v tahu – kolena zaúpí: „Co šílíš, blbečku,“ kotníky zakřičí: „Vrahu!“ Vzápětí dochází k totální destrukci – graf běhu propadl k hrotu – rezavá kolečka z rozpadlých konstrukcí valí se do vrat kovošrotu.

28. ODSTÍN – OBYČEJNĚ MODRÝ                                                    V NEOBYČEJNÉM OBYČEJNU

Pod obyčejnou modrou oblohou. V obyčejných sešmajdaných škrpálech…tu na mne ouřady nemohou, jaro zas cuká mi ve svalech. Masivní reklamu nežeru, přiblblý seriály nemusím – není nad pupenců nádheru, radši dnes ze rtů sůl okusím. Ono se neříká nadarmo: „Nejlepší věci jsou zadarmo.“

29. ODSTÍN – RŮŽOVÝ                                                                                             VE STÍNU SAKUR

Poprvé běžíme ve stínu sakur. Poupata vrhají růžové stíny, do korun vpíjí se nebe bez mraků, do mozků vzlínají endorfiny. Podruhé křížíme stín sošné sakury. Noha již nohu minout se zdráhá – kdeže jsou poupat růžové kontury, kam že se ztratily záblesky blaha? Potřetí zpod sakur dohlédneš čáru, má z mouky dvounulky růžové brýle – vítěz nad leností přiběhl k jaru, za snahu čeká ho překrásná chvíle…sudičky milé po nočním díle rozdají lívanců stovky do chvíle…stačí jen ve sprintu přežít dvě míle !                                                              

30. ODSTÍN – LEDOVÝ                                                                        NA SOUKROMÉM EVERESTU

Šest let jsem se drápal po severní stěně, aby mně pak pod vrcholem smetla svině lavina – dneska tedy podruhé maratonské štěně – důležitý je, že zas můžu začínat. Zatím sice trčím jen v základním táboře, tiše slintám do triedru a zakláním hlavu, však není třeba spěchat – hlavně že jsem na hoře – sice ještě pod kyslíkem, ale v euforickém stavu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s