Právě přestává pršet. Pečky. Přijíždí provinční pobíhač. Pendolinem? Prd. Pouhé přání…přikodrcává pantografem Praha – Pečky před přeplněný perón. Přichází perfektně připraven? Prd. Pouhé přání.

Plazením plaz…pozdrav pečeckému parku…panečku, podívej – počty přihlášených přicházejících prudce přibývají. Povyk. Poblíž převlékáren, před pracovnou pořadatelů, potažmo přímo proti pisoárům pro pány pindají prostřednictvím pus páry, partneři, přátelé. Pravidelné porady před pohřbem. Po přihlášení připichují pomocí propíchnutých palců, prostředníčků, prsteníčků přes prsa, podél pupků, pod pupky, případně před pindíky placaté popisky pro poběhlice a poběhlíky.

Přihlášen podstupuji personální přípravu. Pokorně poklekám – přiměřený posun pressujících podkolenek, přivázání provázků. Povstanu – připnutí popisku prkennými prsty….potom pobíhání pěkným parkem, poskoky, protahování, přátelské povzbuzování….pozdrav Petrovi, Pavlovi, poslední pohled po Petře Pazourkové, Petru Pechkovi, protože příšerně pilně poletí pryč.  Posun před předstartovní prostor. Přituhuje. Pozoruji pravidelný, postupný, později překotný proces posunu pulsu po přímce přes pohodový předěl. Psychická příprava pravděpodobně podstatně podceněna? Předpažím – parkinsonův projev prstů….pitomče – pokojně, pokojně!

Pal!

Předkloněn pípnu prstem pomyslné primky. Prvotní posun – proskakuji paprskem…postrkávání, postranní poskoky po patách předběžců….pokřikují: „Pozor, pitomče!“

Pětistovka. Prosvištíme Pečkami. První potní poluce postříkaly podezřele popraskaný povrch provinční příjezdovky….pozor, problém! Predikuji posun polyvinylchlorydumgumacetylenum ponožky přímo pod pravým patním paznehtem! Pravděpodobně přeběhnu přes pásku (pokud přežiju) přizdoben parádním puchýřem. Poněkud prekérní! Přesto právě předbíhám Pepu. Přechodná parádní představa Pepovy porážky ploužilem povzbuzuje.

Přibíháme před přeškrtnutý poutač PEČKY. Pumpa prozatím pumpuje průměrně, přesto pozor – pociťuji plusový posun pulsu pod přidušenými plícemi. Příčina? Podprůměrná příprava poslední periody. Pectoralis poškubává, překrvený povrch překřižují podivné, podezřele přímočaře prso přeskakující pohyby. Přepínaný pectineus protestuje prozatím pouze pidipícháním. Pootáčím pohled. Pepa právě prožívá peklo. Pepa pokulhává, protože popáté přišlápl patu předběžci. Prakticky pokaždé přitom podrobí postranní podkolenní přitahovač přehnanému pnutí. Pepův pohyb podstatně připomíná Peyraca. Poslouchám proto Pepův přisprostlý pokřik. Pepa – pako. Pepo! Pepo?! Přítomny panny!

Pokračujeme poli, potní poluce přibývají. Puls? Příšerně pendluje. Provádím početnou partu průvanem – peloton pronásledovatelů plynule přibývá. Přihlouplý pacemaker. Parchanti prohnaný! Pět, patnáct, padesát? Pepa poslední. Překvapivě přicmrndává – přitom před pisoáry předváděl prvotřídního páva…

…přes podlebeční polokoule přebíhá připomenutí pravěkého parního Pendolina: „Pokud polevuješ, přidej!“ Pouhá planá představa. Praktické provedení pokulhává, promptně podřazuji. Peloton počíná primase podél pravé paže předbíhat. Pouze pozoruji postupující postavy…popuzeně přehlížím probíhající – příležitostně prohlížeje pevnou, perfektně provedenou přitažlivou prdelku, přiléhavě potaženou pestrobarevně pomalovaným pružným potiskem……pozor?!….proboha, Pepa! Pootáčím pohled. Pštros, písek, ponoření.

Proti pelotonu přibíhá předkloněn pravostranně pootočený Petr Pechek. Pánové pronásledovatelé poměrně potrénovali, proto pošilhávají po Pechkově porážce.

Potom proletí Pramáti Přerychlá, pronásledovaná Petrou Pazourkovou. Parádně přelétají přes povrch, proschlý po předchozích přeháňkách. Polohlasem povzbudím premiantky pokřikem „Pojďte!“

Pětka. Procupitám půlobloukem proti polorozpadlému pozadí pelotonu. Proti pár posledním. Podivné postavy posunující podrážky po povrchu příliš, příliš pomalu. Pomíjivé psychické povzbuzení. Poslintaně plazivě pokračuji, připoután pouze provázkem pohledu. Poslední postava pelotonu právě provázek přetrhla, pestrobarevný proud pozadí podrážek plácavě pomlaskává – pá pá pá!

Přihlížející paní povídá pánovi: „Podívej, předdůchodový pán, pořádně postižený Parkinsonem – přitom pár parcel před Pečkami pořád pilně pokračuje! Panečku, poklona!“ Pán přitakává, pokyvujíc palicí pokrytou padající, pomádou pomazanou přebarvenou přehazovačkou.                          Pořád pozorně pozoruji – přes přibývající presbyopii!

Pragmaticky přemýšlím, proč po půlce pravidelně přichází pokles…proč poslední pasáž pokaždé poněkud potupně posírám? Protože!

Přebíhám po provinční příjezdovce přes potok. Polovyhaslým pohledem předčítám – PEČKY…přední premiantky pelotonu, právě povídajíc pohodově poklusávají parkem, pojídají perník, poponáší pro partnery Pepinovo pivo….pořadí paniček proběhlých páskou? 1. Pramáti Přerychlá, 2. Péťa Pazourková, 3. Péťa Pánvičková…

…po přibližně půlhodině probíhám prošitej pomyslnou páskou. Přirozeně. Po proleželém prosinci? Po průměrném protrénování přes poslední periody? První pomoc! Pohotovost! Potřebuji paliativní péči! Pivo! Případně pistoli Pálavy, přinejhorším Portugalu!

Patrový povoz přijíždí. Později? Přesně! Pajdám po peróně, podepřený paží průvodčího protřelého pozávodními Pečkami…průměrný pečecký plazivý panťák. Plakat? Prd! Pendolino – pá pá příště…po roce.