ARKTICKÝ Drsný výběh 14 km 30.1.
Arktická námraza rozdrrrnčí dráty, drnčí i havraní krrrááá, drnčí má kostra přes zmrzlé substráty – i křehké kopýtko srnčí na zrádném povrchu drnčí…na bradce krustu, na kníru škraloup, zatvrdlou bradu a zrudlou držku – namrzlý Germán u Stalingradu kráká: „Krankenwagen!!“ Přivezte rychle hromadu svršků!
BLAHOBYTNÝ Prostě jen tak blahobýt 21 km 4.3.
Nejlepší je jen tak žít – s kamarády nožky protočit, v kecoběhu fórky zúročit a spatřit tváře děvčat rdít. Nejlepší je jen tak snít – dva závody natočit, před polednem formu zúročit a odpolední těžce pohnojit…tomu říkám blahobyt! Seru na pozlátka třpyt – nejlepší je jen tak být.
ČEKACÍ V marném čekání 18 km 25.8.
Zdravím všechny v plném běhu: „Ahoj, nazdar, čau, tě pic.“ Ač mám čivy furt ve střehu, v odpověď zní tiché – nic. Hledám důvod čekání – proč mé družné tykání nenachází uznání? Jaké hnutí mladé mysli odpovědi zabrání? Zřejmě budí velký respekt mé prořídlé šediny – pozdravil mne jeden jen, samotinký, jediný – a to ještě: „Dobrý den!“
DEŠTIVÝ Běžce déšť nezebe 13 km 4.4.
Není nutné, aby duben trhal rekordy, není nutné, aby déšť stal se mou mukou. Zlobit se na zimu nebo být s deštěm na kordy? S přelehkým srdcem nad blátem mávám rukou. Přeci si necvrnknu do plínek, že to dnes malinko zebe – mám totiž pod hrudí plamínek a pod víčky blankytné nebe. Co bylo, bylo už, co bude, je značně nejasné – však právě TEĎ cítím ohníček, který snad nikdy nezhasne.
EMILŮV Zátopkova desítka 14 km 12.8.
Co by tomu řek Emil Zátopek? Z jeho lesa sportoviště šustící jak mraveniště. Nikde ani metr klidu, všude lítaj šílenci – jak by asi mluvil k lidu, kdyby neměl absenci? Závod vlídně posvětila žena jménem Dana, která dříve za Emila byla dlouho vdána. Pomaleji nežli Emil proběhlo les 300 hostů – pod stromy a na jehličí vzdali jsme mu poctu.
FOSILNÍ Furt je to dobrý 23 km 12.6.
Furt je to dobrý…srdce mi bije, svaly se svalí, plíce se dmou – i když jsem běžící fosílie. Furt je to dobrý…ale fakt dlouhý, měl bych si cestičku zkrátit – začaly převládat přízemní touhy, v nejbližší chvíli hodlám se vrátit. Furt je to dobrý…držím se kolmý jako sloup 
solný – přitom fakt těším na vodorovnost. Střelhbitě přepínám na režim volný, na zítřek nechávám usilovnost.
GUMOVÝ ěnecárbo málěd onhcešV mk 21 .3.42
.ítapú z nej latnilsen uhavs lohcrv an dářop hcyb ,itamud uhěb o cív uhans univyv akřtíz do – míčuop es kapiltsej..utnic v míněm es melíc deřp ,utnirps v mítíř es utrats op…ykžůn ureb is uklýd an ,ykžuldorp od untílv uoktarkz…mížěben ,težěb mám žydk ,mídb icon v a míps end eV
HARAŠIVÝ V harašení 13 km 29.3.
Když na mne zatroubí již třetí děvče, s poťouchlým výrazem pokyne paží, zmaten si pomyslím – přemýšlej běžče, proč pohled na tebe dívky tak blaží? Kontrola trenýrek míjí se účinkem – švy drží pevně, nikde ni flek, k chlupatým lýtkům pod kuřím kolínkem klakson fakt nepatří – to spíše brek. Sešlého dědu vždy vyplaší, když jarem dívky naň haraší. Proč by mne nemohla vytroubit kost? Vždyť máme přece rovnoprávnost!
CHEMICKÝ Uprostřed postřiku 13 km 22.8.
Na širém lánu monstrózní stroj vysunul v boků masivní zbroj. Zamířil kapénky k blízkosti běžce – jako proud mincí, jež sypou se z měšce. Desítky trysek stříkají jedy – jestli je vdechnu, vdechl jsem naposledy. Prcháme sprintem šílenou dálku, nechceme zažít chemickou válku. Vítr je naším kamarádem – my běžíme vpředu, on fouká zadem.
Šleha běhá... 