BĚH PŘES TY TYDÝTY
Ideální závod pro Vabrouška, tučňáky, masochisty, tydýty…a….Šlehu. Jak jsem si lebedil! Ledový větérek pofukuje, přilétajícíc ze Sibiře zpod drnčících drátů na sloupech VN. Snížek vodorovně poletuje, za nehty se vkrádá necitlivost, později přímo bolest. Abych si mohl připnout číslo na ledovou krustu hacafraku, přimrzlého k pupku, ostudně s ním a s ledovýma sichrhajckama zalézám do přetopené šatny v místní škole. Masochističtí pořadatelé předtím, mezitím a ještě i dlouho potom stojí shrbeně venku pod řadou stanů, vytápěných již zmíněným sibiřákem (už od šesti od rána). Křečí zkroucenýma červenýma prstíkama mažou chleby se škvarkama, vydávají čísla a snaže se usmívat na tydýty zdřevěnělýma pusama, se závěrečným teplým závanem z plic naposled vydechnou na fofrem chladnoucí várnice s čajíčkem.
Rozbíhám se s nelíčenou radostí. Po pěti kilometrech je to tu…začínám cítit, že mám tělo. Ploutve prozatím ne. Po dalších třech kilometrech už i je. Sláva. Vždyť je taky pět minut do startu… …důkladná prohlídka trati však odhalila několik menších zádrhelů…kopce zvané tydýty jsou poněkud strmé…poběžíme je dvakrát…tam…a zpátky…mé botky, oběhané zespodu do hladka několika tisíci kilometry výběhů, jsou pro zledovatělou trať (zvláště na prudkých tydýtech) poněkud nevhodné…mé ambice – dostat se zdravý do cíle – tudíž získaly poněkud významnou trhlinu…
…nu což – těžko na cvičišti….
START!
200 metrů pohody. Rovinka pod tydýty. Zvykáme si na sněhem posypané drny. Had se natahuje, chrti vepředu roztáčí turba a mizí na vrcholku prvního tydýtu. Seč mi síly stačí, snažím se příliš nezaostat. Marně. A dolů? Pouhý souboj s rovnováhou. Mladé pušky natahují kroky a míjí mne po desítkách z obou stran. Na dalším tydýtu stejná písnička….a ještě jednou. Oběh Milíčovského lesa? Neustálá kontrola trakce, kupodivu bez držkopádu. Ale…je to příjemný. A vlastně je to docela krátký…celou holomrazovou zimu jsem se těšil na pořádný zimní závod, mám ho tedy mít. A je mi teplo! A je mi vedro!
Mezitím u řady stanů v cíli pořadatelé rovněž prchají. Prchají před mrazem. Prchají ohřívací činností. Až se přes tydýty převalí smečka, bude mít ukrutný hlad a žízeň…musí se namazat spousta chlebů, nakrájet spousta ovoce a ohřát spousta tekutin. Vždyť se sem zakrátko dovalí dobrých 450 tydýtů!
Ani se nenaději a za dvacet minut zase před sebou vidím stěnu prvního tydýtu. Z druhý strany je to nějaký prudší. Mládež přede mnou přechází do chůze…toho bohdá nebude, aby jsem se na závodě procházel! Pár sem jich „skousl“ – jenže od toho je tydýt tydýtem, aby ho ostatní tydýti na tydýtech směrem dolů zase „skousli“ zpátky, že jo…..posledních 200 metrů – za zvuků skvělých bubeníků z Tam tam Batucada – už je lahůdka.
Zaběhnout si závod, to je pohodička. Ale pořádat ho? Na Sibiři? Klobouček. Milí pořadatelé, s těmi, co letos nezmrzli, se těším příští rok na Tydýtech zase na shledanou!
DÍKY!
Šleha běhá... 