3.3.2018
Nebyl jsem tu naposledy 11 km 1:02
Nashledanou, mizím jenom na pár týdnů. Jen co začne pučet listí, až se Ježci probudí, vrátím se zas, buďte jistí – opět s číslem na hrudi. A to už tolik neprostydnu! Nashledanou, musím vážně jít – čeká mne ústřední topení, jezení, válení, trávení a hostů plný byt. Nashledanou, Stromovko – zrcadlíc se v zmrzlých tůních, obklopený běžců vůní – utíkám před ledovkou.
4.3.2018 Oběh sluneční soustavy 20 km 1:55
Začínám zhruba u Slunce. Plus mínus pár blbých kiláků. To pravé hřeje mne na šunce a pod čepicí do květáku. Merkur a Venuše jsou jenom kousek, taky tak Země, Měsíc, Mars plus dvě brambory – přesto už kapka na šedém vouse tvoří se zvolna, mrazíku navzdory. Pak to jde opravdu pomalu – Jupiter, Saturn, Uran a Pluto – vakuum v buňkách kouše mne do svalů, pár nervů v kříži uskřípnuto. Haumea, Quaoar a Makemake? U nich už stavy všelijaké – vždyť jsem na hranicích sluneční soustavy. Domů se vracím před soumrakem opět zpět kolem Vltavy – spokojený běžec zvídavý…
5.3. 2018 V posledním tažení 19 km 1:54
Ona a dva maníci. Pospolu v poli běžící. Před trojicí, tápající s rozšířenou zornicí bílou tmou a vánicí, uskakují zajíci. Na oční čočky, na brázdy z podzimu a na stvoly ozimů nanáší březen lepkavé vločky. Pozvolnou spádnicí z hromady kouřící do jámy zející rozptylují rolníci čůrečky nahnědlé močky…jen běžci po tvářích červení provádí bujaré křepčení…zima je totiž v posledním tažení – a právě dnes padá do jarní rozptylové loučky!
6.3. 2013 Jauvajs… 15 km 1:17
Mám jedno neskromné přání – aby to někdy tak nebolelo. Když se křeč usídlí ve tkáni – vyhníváš, běžecká kariéro. Dáme si menší pauzičku, chviličku například šachy – drobátko vybílím ledničku, tlačenkou zpevním si šlachy.
8.3. 2018 S příliš skromnou dívkou
15 km 1:27
Dívko ve sportovním, máš plané obavy, tak krátký výklus tě rozhodně neznaví. Dívko ty u řeky, neboj se běžet dál, máš navíc – rozhodně – proč bych ti lhal? Dívko ty ve formě, pozvedni ego, vždyť už máš složený běžecký lego… …dívko u pramene, běž klidně k moři – když hlava silná je, limity zboří!
9.3. 2013 Pečky 14 km 0:59
Viděl jsem – průběh dvěma městečky s bušícími srdéčky. Neviděl jsem – skoro žádné kopečky. Zahlédl jsem – synečky i cérečky, babičky i dědečky, sbíječky i bílé límečky. A šéfové smečky po závodě u bečky losovali dárečky. Všichni spadli do léčky té běžecké horečky. Prostě zase…super Pečky!
10.3. 2018 V Petschkárně 17 km 1:21
Na půli cesty směr od Peček nabyl jsem mylného dojmu, že mám drajf tisíců sbíječek a že z běhu vše už jsem pojmul. Na otočce směrem do Peček přichází první pochyby – rozpadám se na shluk částeček a pocit z běhu? Již nelibý. Na půli cesty směr do Peček v hlavě mám myšlenku jasnou – co tady překážíš, člověče, jsa schopen tak brzy zhasnout?…..Přibíhám zlomený do Peček a úpím jak zraněné zvíře – Petschkárnou zmučený stařeček – s propadem formy už smířen.
12.3. 2018 V trvalém lijáku 20 km 1:58
Oblečený do mraků, ve spoďárech z vody – v nekonečném průsaku smáčím močovody. V uších píseň šplouchavá, prsty macerují, botka vlhko nasává, běžím – přitom pluji. Když brázdím již osmou louží, saji motivaci – včera suchem jsem se ploužil, dnes mi liják elán vrací…
13.3. 2018 Cesta přes Bohnice 17 km 1:42
Běžíme napříč přístupnou léčebnou – za sebou kůru běžecky léčebnou. Skrz lebku běží monolog: „Jsem jenom divnej nebo fakt cvok, že areálem po boku bok probíhám s dívkou přískokem skok?“ Okolo jede psychiatr. Veze se pyšně na bajku – to by byl šok, kdyby nás promptně umístil v blok, nasadil svěrací kazajku a šoupl za měkoučký katr…když výběh blíží se do konce, zavřel by nás tu i vlastní bratr, neb máme výraz pitomce.
14.3. 2013 V zimní cele 20 km 1:47
Trestanec zimy kulhá celou nebeskou – tři měsíce natvrdo. Slabý rýmou devaterou obíhá si zem českou – od Aše až po Brdo. Kauce tisíc kilometrů bude doufám stačit, prokurátor chronometrů přijde jaro popotlačit. Teď půl roku podmínka, už se na ni strašně těším -vyraší si květinka – a v skříň bundu šupem věším.
15.3. 2018 Z města na venkov 14 km 1:18
Blízko Ďáblic nad Zdiby leží velká skládka. Běžím se tam dneska mrknout – tý jo, pěkná hromádka! Očekávám strašný zápach, v němž si pouze potkan mení – noha tudíž úprk páchá, obávám se přidušení…záchranou jest mírný vítr, jenž na smrádek z boku vlítl. Venkovu tak město vrací – civilizaci.
16.3. 2013 Litoměřice – Radobýl – Říp – Roudnice nad Labem 45 km 4:23
Nejprv dobyl Radobýl – velmi rád já jsem tam byl – však dlouho na něm nepobyl. Potom chvíli bláto ryl, dálkou rovnou kolem Labe. I Roudnici navštívil, tam už síly značně chabé. A nakonec do Řípu já zoufale se vysípu. Na slunci a sněhoblátu s klikou doběh bez komatu.
18.3. 2013 Pryč se zimou ! 16 km 1:23
Lesem loukou kroužím, moc neběžím, spíš se ploužím. Jsa zasněžen, uskakuji loužím. Pouhé tři dny do porodu jara, zuby nehty drží se – Zima hnusná, mrcha stará – a její ségra Vánice. Utíkej vstříc jaru, odemkni sál porodní, buď sám – či radši v páru – tu mrchu klíčem probodni.
17.3. 2018 Tydýt masochistou 12 km 0:56
Jásá řádný masochista – kosa řádné výzvy chystá. Neboť jsem i řádný tydýt, jdu se v klendře řádně vybít…závod PŘES TY TYDÝTY – dvakrát tři zlé kopečky – dobíhám dost dobitý a spěchám rychle do dečky. Závoditi? Ještě zlaté! Alespoň nezmrznu v kost. Býti totiž pořadatel, rád s tydýty směním post.
18.3. 2018 Jen tak si všechno vychutnat 10 km 1:02
Jen tak si vyběhnu protočit fajfky. Jen pouhý kousíček kolem si dám. Oběhnu zlehka dva blízké hájky – jen tak si všechno vychutnám. Diamant ledu i sibiřskou vichřici, předjarní klendru a březnový sníh – proč smrdět doma a nechat si odříci na bobech batolat zvonivý smích? Jenom tak dolezu na konec zimy, jenom tak líně – moderato…než se stvol dubnový nad půdou vzpřímí, očistím sněhem lednové bláto.
20.3. 2018 Na obhlídce pomlázek 18 km 1:43
Blíží se jaro. Bude už odpoledne – přitom mý nohy obíhaj zmrazky. Jak bude dál? Nepřehledné – však tohle mi rozhodně nedělá vrásky. Brázda na čele se prohloubila, když jsem se přiblížil k lesíku vrb. Roste tu něco pro všudybyla, nač bývám každý rok o svátcích hrd…z přehršle proutků tu v předjarním čase zaplétám pružné pomlázky, jež ženským svalům pod pasem nakládaj zdravé výprasky. Jenomže letos to vypadá opravdu bledě – v lesíku vrb sedí na kmeni pozůstalý – a s hlavou v dlaních syčí skrz zuby cedě: „Ty podělaný Pražáci mi všechno oškubali!“
22.3. 2018 Evidentně v ende 13 km 1:18
V expedici epicentrem enklávy s evidentním elánem a entuziasmem efektivně eliminuji elasticitu extenzorů. Eskalace energie? Exploze? Evoluce efektivity? Extra extrémista? Evidentně nee……epilog? Error. Ecce – eklhaft „éčko.“
23. 3 2018 Sibiřská vichřice 27 km 2:28
Sibiřským větrem březnovým přilít mi na držku mikroten. Dusím se – sic chráněn před fénem ledovým – však bez dírky dechu jsem neschopen. Ruce se nedají ovládat, promrzly vichřicí na kost, o vnější pomoc chci požádat – však kde? Vždyť venek dnes osob je prost!Život mi zachránil nápad – mikroten nutno je drápat! Vzal jsem to přímo do ostružin, rozerval téměř vše na cáry – dýchám a navíc se otužím, hlavně že nemusím na máry.
24.3. 2018 V Průhonicích u D1 16 km 1:16
U highwaye číslo jedna nastartujem motory – v parku parta neposedná – konají se přebory. Možná potkám cestou Pavla, jak žene svůj velkej pupek – jeho starou šedou hlavu, který bych rád někdy utek. V Průhonicích v husí řadou zpod 
zámečku do kopečka, dostáváme krizi malou – a na prdel nám stříká břečka. Na osmým opláchnem iontem patro vyschlé úsilím – až proběhnem horizontem, směrem na cíl zacílím. Každej běžec má tu příběh, s kterým sem z D1 přiběh: někdo zdrhá před svou starou, někdo marně před druhým, některý jen před nudou. Každopádně: každý jede plnou parou, každý vběhne v cíl tuhý – a všichni rádi pobudou.
25.3. 2013 Ztuhlý výběh 21 km 1:48
Běžím ztuhlý jarní kosou, zimní hadry přesně na míru, kroky šustí zimní rosou, ostří kosy míří k Aprílu. Nikde žádné mladé lupení, furt jen hnusný bílý zmrazky – však cítím v luftě mírné vzrušení – zachrání nás měsíc lásky?
26.3. 2018 Unaveni během 18 km 1:51
Během našeho dnešního běhu nadešel málem konec příběhu…téměř jsme domů nedoběhli, málem jsme v polích na hroudy lehli. To je tak, když si naložíš více, než na co zrovna máš, na délce lpíce? To je tak, když máš veliký oči a přitom sotva nohama točíš? Mám jasný názor na dnešní kaňku, – označím problém bez příkras: „Běžcům zas sebrali hodinu spánku – musí si zvykat na letní čas!“
29.3. 2013 Běh za štěstím 11 km 0:59
Štěstí je jen cesta, jdem se na ni vypravit, vyberem si jednu ze sta – obtížnost lze nastavit. Nač ohýbat záda autem, čichat vonnou klimošku – pro náš nos je i hnůj rautem, z mlhy máme kámošku. Až se vaše cesty zkříží (byť jen v mlze na hnoji), usmějte se na sebe…každý úsměv štěstí blíží – a kdo smíchu se nebojí – kus štístka má i pro tebe.
30.3. 2018 Předčasné zmrtvýchvstání 11 km 1:03
Předbíhám dobu – už na Velký pátek je tu zmrtvýchvstání. Po středeční kalvárii s porážkou na celé čáře – ožil jsem dnes zcela – díky vířivce, bazénu a páře…obnovuji trénování. Včera šrotem rezavým, dnes blýskavec z alpaky – býval jsem plod bez šťávy, teď zas věřím v zázraky…
31.3. 2013
Tak jsem si ji zase šlehnul. Běhu skoro zlatou ránu. Po tripu se téměř nehnu, ještě že šel šleh po ránu. Znaven šlehnu dlabanec – beránka, kopřivy a našlehaný mazanec – plný cukrů, poctivý. Šleháky jsou upleteny, zaděláno na skandál – dívčí půlky připraveny, zítra šlehat budu dál.
31.3. 2018 Plicní nirvána 13 km 1:09
Všichni jsou zalezlí za kamny. Vzduch venku je přitom omamný. Pomalu se rozpršelo, plíce blahem dmou se, úsměv zvrásnil tvář i čelo nad mým šedým vousem…akurátní vlhkost vzduchu, akurátní teplota – ne jak v letním horkém suchu, v němž se vždycky zamotám…jen pozor na pranostiku, která cílí na tu dobu – na běžecký srpna krok: „Když prší do božího hrobu, bude zase suchý rok“…
Šleha běhá... 