3. 4. 2018                                                     Jako starej Máchal                18 km            1:43

Mozek měl dneska roupy: „A teď páni muzikanti kvapíík! Jsi ještě chlapík! Navrhuji běhat až na doživotí, do konce života!“ Chytám se stébel a říkám mu: „Milé závity zvané Doroty, pojďme si raději lehnout neb alespoň sednout. Konec lopoty, já nechci do boty!“ Ale je to rebel a taky kus despoty. Teď mám hnáty jak dva sloupy. Navíc mi tři svaly lehce zranil, dvě šlachy zhmoždil……………………………………………………………………………a celého Šlehu – zesměšnil.

 

3. 4. 2013                                                            Fuj, to je ale kosa!             11 km          1:03

Těšíme se na závody, těšíme se na start, jenže slibné formy plody zhatil mrzký bastard…jak máme dát osobáky, jak máme být rychlí, když nám hnusné severáky furt funí sníh v krychli? Ještě týden vydržet, ještě pár dní mrznout – pak už může napršet a na trať půjdem vtrhnout.  

 

5. 4. 2018                                                    V  mladých   pupenech           11 km          1:04

Konečně! Jarem vzrůstá lupen, duben tlačí pupen, rozechvělým běžcům klus otřásá trupem. Zase v čerstvých stvolech dupem, zrnka pylu chřípím šňupem, nové výzvy berem šupem. Jenom já se ploužím smuten, bérec s čéškou v úhlu tupém…jediným jsem totiž hňupem, jemuž v kloubech zima lupe. Ku… pe. !

 

6. 4. 2013                                                   Hervis půlmaraton Praha             23 km          1:37

Pětadvacet tisíc šlápot drtí pražský asfalt, mezi nimi děduch starý postavil se na start. Ač začátek přepálený, v cíli za svůj osobáček bral placatou odměnku – ještě chvíli potrénuje – a kucí vopálený počnou míti lehkou lepenku. Velmi rád se zblízka dívám na běhací boom, na chvilinku navracívám k svým jinošským dnům.    

 

7. 4. 2018                                                           Izolant nebo vodič?                21 km         1:59

Všechna auta zmizela, Praha vzdechla úlevou – všichni běží za Xi-Xaem, všichni běží za Evou. V proudu běžcům výkon vzrůstá, megawatty pohody, i já špulím do U ústa, bez zkratu mám obvody – kdyby se běžci dokázali proměnit v elektřinu, rozsvítili by celý svět. Od volantů sic plivou na nás slinu a v jejich očích počíná se tmět. Však v matičce  lepší poznat běhodřinu, než tu jen nasraně kroutit volantem…takže budu radši vodičem nežli izolantem!

 

8. 4. 2013                                                                       Konečně jaro!           12 km        1:06

Pět měsíců temna v konci, zase vidím běžcův stín, z děr vylezli maratonci, slunce táhne z hlavy splín. Zajíc březňák na chvilinku vodičem, mezi duby z paprsků blik stroboskop, kil sádla se zeleň stává drtičem – a z pupenců lze vyčíst kladný horoskop.

 

10. 4. 2013                                                                     Před  závodem         12 km        1:00

Těšíme se na Brdy, masochisté na maso, zas budeme v konci tvrdý – viď, cílová grimaso. Těšíme se na hřebeny, těšíme se na partu – jak s jazykem vyplazeným smát se budem od startu.

 

11. 4. 2018                                                         Dva tučňáci na hlíně          17 km        1:36

Pořád jenom kvákají, kolíbaj se na kyčlích a běží stále vpřed. V teple duše nelétavců utíkají depresi – jedna lepá tučňáčice a tučňáčí kmet. Když ke břehům přiběhnou, slunce v klíně stele si – pod peřinou z mraků bílejch jako grónský led…přesto: výprava dvou tučňákovců vydařila se – ač šli líně jen na pevnině v hlíně – což pro ně není žádnej med.

 

11. 4. 2013                                                       Motání se závodníkům        10 km         0:58

Narazil jsem při výběhu málem do žíznivé čáry – přehlédl já závod v běhu. Kárán přísně komisary – uhnul rychle – však do blbého místa. Z druhé strany na mé krychle vlít šílený cyklista. Teď mám z dnešní párty fakt oteklý nárty. Každopádně je to na prd – na sobotní ultra Brdy s jejich ranní rosou dobelhám se s nártem tvrdým a nohou oteklou – a bosou.

 

13. 4. 2018                                                          Po dubnové bouřce          12 km         1:12

Bouře plní suché díry, myší škvíry, výtluky, vzduch je náhle vlhký, čirý, necítím ni výfuky. Dubnový hrom duní v dáli, lýtkem čůrek stéká mi – zatoulaná kapka halí můj chlup mezi nozdrami. Míjím zleva lom – vtom mi dávku jako hrom za krk vylil z větve strom. A před barákem? Sotva se plouže končím sport u poslední louže…náhle drzý Ford do výtluku bouch, louži koly šťouch, kýbl bouře na mne šplouch a zbytek suchých vláken z funkčních rouch definitivně zbouch…

 

 

13. 4. 2013                                                                           Brdská stezka         50 km         4:17

 

Brdy krásné, Brdy mé! V nich se stehno křečí pne! Jak se rudá bělma dmou, zasnoubená s oblohou? Po obloze bloumajíc holubí  trus jímají. Bulvy šajnem zkalené, hnáty v cíli raněné – přesto se mám jako na dovolené…

 

14. 4. 2018.                                                                 Na kole Kolínskem                 56 km

Odemykám cyklosezónu v placatém Kolínském rajónu. První výjezd nemá chybu – vždyť teplota je akorát. A s bajkem kloubem více hýbu, tak proč jen v běhu vrávorat? Běhání mi denním chlebem, kolo zase zlatým hřebem – dnes v lesích plných dymnivek má duše plula nebem…

 

14. 4. 2013                                                                Vdechování hmyzu          7 km        0:43

Pučícím jarem opojen stávám se surfařem prsti, březen byl zvon, duben je hobojem – hebký tón nepustím z hrsti. Nad fjordem vznáším se v přepršce stébel co zelených vln – první hmyz přistál mi na držce – nádech…a brouka jsem pln. S jarem dnes ze Šlehy uniká poněkud brutální lyrika.

 

16. 4. 2013                                                                 Bída, bída!                     15 km        1:27

Dnes poněkud tuhý. Vezmu-li to upřímně – jako nikdo druhý. Po rovině pasivně, na svahu mám před očima kruhy. Za zvuku svých stonů dobelhám se domů – a půlnoci dalek usnu jako špalek.

17. 4. 2018                                                                Někdy to nejde              17 km        1:36

Nebudu si nalhávat, že černá je bílá, nebudu si nalhávat, že dnes nejsem v řiti – kdo  chce žebřík do nebe, do pekla se zřítí. Přestávám si mazat medu kolem pyšné tlamy, přestávám si myslet, že jsem nesmrtelný – už nemám chuť spoléhat jen na sebeklamy, dnes mi totiž ze sil zbyl jen pohled k zemi skelný. Nebudu si nalhávat – místo hnát mám tvrdé špalky – kulhám shrben ke dveřím jako mrzák z války…

 

                                                                          18. 4. 2013  Kdesi v Šáreckých kopcích   5 km  0:26

 

Proč všichni na kopec v chumlu se ženou, chrčí jak buldoci,

na hubě s pěnou, do hrudi číslici brutálně přišpendlenou?

Proč chrčím též – proboden čtyřikrát spínacím špendlíkem,

se srdcem v krku a reflexem sracím? Do cíle vbíhám za

Ančou, Toníkem – a ohnut do luku potupně zvracím 

 

 

19. 4. 2013                                                                   V domácím lese            10 km       0:55

Pět šichet za sebou zanechá stopy, spánkový deficit neplechu tropí. Zatuhlé svalstvo hlásí mi: „Stávka!“ Bohatě stačila klusu dnes dávka.

19. 4. 2018                                                                    Na koncertě                13 km       1:16

Jaro je v rozpuku. Pro fajnšmekra dobrý tip – ptačí koncert z první ruky. Kol dokol zní ptí pí píp, shora jiný seznam zvuků: počítací kuku kuku, láskyplné vrků, vrků a z nemocné větve buku plné kružnic starých suků obdivuji v letu cuku bicí sólo datlích tluků…daleko od městských hluků saji jaru z mladých struků.

 

22. 4. 2018                                                  Nymburský  dvěkolatón              23 km       1:50

Někdo se obvykle trochu nudí, když má něco dělat podruhé. Mně však stále něco dychtí v hrudi – tak rád znovu běžím druhým okruhem. Musím sice mít pod kšiltem vlasy, lít si vodu z kýble rovnou do týla, nechat si jí v litrech stékat za kraťasy – ale krása běhu všechno překryla. Dnes každý krutou výhní strádal, ať s vlasy pod kšiltem či jen tak prostovlasý – pokud ale půlku v tropech zvládal – udělal si fajn žízeň. A pak ji taky hasil!

22. 4. 2013                                                                              Kolečko             22 km        2:02

Co že to v keřích štěbetá, co že to v houští kdáká? Obloha hmyzem posetá, nebeská modř křídla láká. Dřevotyč nemocných zbaví se pilin – tlukozob sólo má na bicí, v hlavě mu zadrnčí penicilin, přehršel dřev mám teď na kštici. Smetu je a vzhlédnu na oblaka – je tu jaro, jasná páka! Vidím ptáka vedle ptáka.

25. 4. 2018                                                                            V rozpadu          15 km        1:30

Na nohách závaží maje, snažím se pozvednout fýzu. Vím však hned, co se dnes odehraje: „Zapomeň na pomalou glykolýzu!“ Jsem totiž natolik načatý, že v pouhém ploužení hynu a kopec prakticky placatý na bradu snáší mi slinu. Otvírám třináctou komnatu – od hlavy až po patu rozpadám se v podstatu a topíc buňky v laktátu, končím výběh v komatu. Musel jsem jí cestou ztratit a nemám sil se pro ni vrátit – podělanou druhou mízu.

 

26. 4. 2018                                                             V galaxii pampelišek       11 km        1:06

Na samém okraji vesmíru – v úplném srdci Evropy dobíhám sám sobě do stopy. Vznikla tu hvězdná cesta – na periferii města, které se nazývá ves míru. Černé díry městských myšek obkličují okraj Prahy, v galaxii pampelišek dojím stvoly Mléčné dráhy. Jak poznat nirvánu vesmíru? Vyběhnout k jarnímu špacíru…a mít duši s tělesnem ve smíru.

 

27. 4. 2018                                                                              U skal              17 km         1:45

Pod skalami plyne řeka, pod nohami prašná cesta – a nás stále ještě čeká návrat v lůno velkoměsta. Nad skalami krouží káně, nad botami víří prach, dýcháme dost přerývaně, pnutí šlach a srdcí stah. Na skalách bývá vždy krásně – v bobcích koz a ovčím: „Bééé“. Asi začnu skládat básně – ústy pastvin políben.

 

 

28. 4. 2013                            Bořetice – Velké Pavlovice – Němčice           18 km        1:40 

Zatvrdlý a mírně vínem syt počínám dnes asfalt hnátou rýt. Nalevo voní hovno koní, napravo trnky mízu roní. Je tu vpravdě krásně – a mně zas začínají svrbět dásně!

 

30. 4. 2013    Bořetice – Velké Pavlovice – Velké Bílovice – Vrbice          17 km        1:36

Cestička se kroutí mezi vinohrady, Vavřincovo proutí brnklo mě do brady. Na nevinné laně provedl já výpad a ušáci se shodli:“Je to ale případ! Po dvou jaksi divně běhá, řekli bychom pod psa, to on bude asi Šleha – takhle nikam nedohopsá.“

 

30. 4. 2018                                                V semínkové  vánici                    14 km         1:22

Do mých nozder z luftu víří topolových vloček chmýří. Chvíli víří v trychtýři, pak poťouchle v oči míří – aby potom ve vějíři pokrylo kraj v celé šíři. Jakoby se z čínských spíží vysypaly hory s rýží – protože i pampelišky vznesly sémě do výšky. Za námi je svatý Jiří, rozlučme se se Sibiří – teď už jenom na talíři bouře vločky ovsa zvíří.