Když se po 45 letech hraní kolektivní hry rozhodneš pověsit kopačky na hřebík a vrhneš se křivýma nohama na „atletiku“, začne ti po určité době chybět ten pocit sounáležitosti a společné radosti z vítězství (nebo zklamání po zpackaném mači), který jsi zažíval mezi fotbalisty. Běžci jsou sice výborná parta a zatím jsem nepoznal nikoho, kdo by nepřál druhému úspěch, ale každý běží závod za sebe a chtě nechtě – ostatní jsou v té chvíli protivníci. Takže by byl hřích nevyužít jedinečné příležitosti – nestat se součástí štafety, kterou jsme 14.6.2018 sestavili za tým PACEMAKERS v rámci O2 PRAŽSKÉ ŠTAFETY. Nevyužít možnosti být pro jednou zase součástí týmu. Zvláště, když se jako náhradník týmu sestupujícího z okresního přeboru můžeš zařadit do základní sestavy mančaftu z ligy mistrů…
…poběžím druhý úsek. Ten, v kterém je závodní trať ještě volná, protože si ty nejpomalejší ještě nedoběhl – a ti nejrychlejší už dávno zmizeli někde daleko vpředu za Šlechtovkou. Ten, který se nemusí na předávce přetlačovat s ostatními štafetami o místo na trati…
…Karel je zodpovědný…viz. soustředěný výraz v jeho obličeji před startem…Karel se protlačil do nějaké čtvrté řady…už před výstřelem…Karel za to vzal, běží rovnoměrně a nenechá se strhnout některými nezkušenými mladíky a mladicemi, kteří hromadně po prvním kilometru nechávají natrhané cucky plic po škarpách Stromovky. Karel to s italskou obranně-útočnou taktikou dotáhne (doběhne) daleko!…Karel se neztratí! Karel dobíhá kolem 25.místa za sedmi set štafet…
…mám to jednoduchý. Na mém druhém úseku. Hned mne sice zmastí dva šílenci, kteří vyletěli jak na 200 metrů, ale jsem v klidu. A taky jo. Po osmi stech metrech vidím první krvavé plíce, jak se v cuccích válí u plotu výstaviště. Běžím si, na co mám a po dvou kilometrech vidím i ty druhé. Není nad zkušenosti z pralesní ligy – nerozvážnost se nevyplácí! Svým stylem „rozzuřený sloní samec plení svahilskou vesnici“ ještě pomalu předbíhám asi dalších osm…vždyť jsem říkal – na druhý úsek se dávají ti nejpomalejší…
…zato Honzík má na třetím jiné borce…přesto zkušeně, jako dlouholetý účastník ligy mistrů, válcuje dalších šest soupeřů…mezitím si dává mezi davy superhobíků pětikilometrový obří slalom…dokonce má i čas ve finiši zamávat do kamer a na trati laškovat s chotí a potomkem, což mu je – a správně! 🙂 – vyčteno po závodě naším finišmenem…budeme si pamatovat…při příští návštěvě restauračního zařízení budeme také nekompromisně vyžadovat napěněnou omluvenku!…
…a Jirka? Když to jeho nepřehlédnutelná postava rozkulí, davy o kolečko pomalejších se uctivě rozestupují a jeho padesátky adidasky dělají z vrchní vrstvy asfaltu šotolinu…kromě slalomu mezi superhobíky předbíhá ještě další tři soupeře (hlavně dalšího účastníků ligy mistrů – Ploché nohy „B“!). Respekt budí i u režie přenosu, která si ho nedovolí na kamerách opustit ani za cílem, kde předvádí profesionální ksichty a rovněž reklamu na Japonsko…
…shrnutí – i s náhradníkem z okresního přeboru v sestavě si hvězdy Ligy mistrů poradily…z ligy mistrů jsme vypadli až v semifinále…podium se ale také počítá!…
…a ty taktické porady po mači opravdu nejsou k zahození!…
Šleha běhá... 