JEDEN ROK NA 2 MÍLÍCH

SRDCOVKA

…jak jinak nazvat seriál závodů, které pořádá skvělý tým skvělých lidí už od roku 2009…pro mne prostě srdcovka. A začalo to takhle:

Dvě míle s úsměvem • Stromovka • Sobota 7. března 2009

První úspěšné kolo ve Stromovce otevřelo nový „lívancový“ pohár!

Sobota 7. března 2009

foto prvního startu:

Stromovka 7_3_2009 - 026Šestadvacet běžců a desítka dalších povzbuzovačů společně vytvořili moc pěknou atmosféru prvního kola nového závodu pro širokou veřejnost, který od nynějška startuje v pražské Stromovce každou první sobotu v měsíci. Zdravě a vesele začít víkend, ale především – přiznejme si to – s vidinou výborného lívance se skořicí a horkým čajem v cíli se na startu trati sešli běžci nejrůznějších věků, stylů a rychlostí.

Od té doby uplynulo skoro deset let. Počty závodníků se postupně zvedaly až k dnešnímu ustálenému počtu – každý měsíc se schází cca 300 závodníků, dychtivých pohybu, setkání se stejně postiženými kamarády a vymazlené snídaně. Někomu přibylo šedin, jinému vrásek, všem však přibyla spousta hezkých zážitků z pravidelných návštěv a překonávání sama sebe na 2 mílích:

 

LEDEN                                                                                                              NA LEDĚ

IMG_1465

Přicházím s batohem na zádech – bývá prý předobrým tlumičem. Netoužím ni za mák po pádech – nechci být pro všechny bavičem. Zbavím se batohu, připíchnu číslo, botky dám na nohu, procvičím tříslo.

Vyběhnu po ledu, zběsile vrávorám, sem tam zle podjedu – snad to teď nezvorám. Někdo drží tělo kolmo, někdo skončí na břiše, dnes má teplo zrovna volno – jen pára stoupá do výše. Ze stovek nadšenců kouří se Silvestr – startuje lívanců novoučký semestr.

 

ÚNOR                                                                                       KLENDRA VE STROMOVCE

IMG_8691V mrazu se nám kroutí palce, na rukách a v botách taky. Fakt to bylo o morálce, pro nové i pro mazáky. Přidali jsme funkční hadry – někdo dole, někdo triko – stejně v lýtkách i za ňadry vzniklo sprintem zmrzlé mlíko. Zředíme ho horkým čajem, osladíme lívancem – tady nikdy neprohrajem, běh pohody zachráncem!

 

 

BŘEZEN                                                                                       2 MÍLE S OPOSSUMEN

IMG_9191

Lívancových běžců zóna – zní tu hlášky z mikrofóna…bundy šustí, břicha kručí, formy nenápadně pučí – cítím se v té pohodě, jak opossum v závodě. Stromovkových běžců plémě, našlapuje k cíli jemně, závodníci ruce v pěsti, 2 míle si vůli pěstí – v tvářích výraz buldoků, depka nemá nároku. Skořicová vůně zrána, nozdrami je libě vsána, snídaj mlsné jazýčky, čela roní kapičky – vstává první sobota, vzrůstá chuť do života.

DUBEN                                                                                      2 MÍLE POD SAKURAMI

IMG_9373Poprvé běžíme ve stínu sakur. Poupata vrhají růžové stíny, do korun vpíjí se nebe bez mraků, do mozků vzlínají endorfiny. Podruhé křížíme stín sošné sakury. Noha již nohu minout se zdráhá, kde že jsou poupat růžové kontury, kam že se ztratily záblesky blaha? Potřetí zpod sakur dohlédneš čáru, má z mouky dvounulky růžové brýle – vítěz nad leností přiběhl k jaru, za snahu čeká ho překrásná chvíle…sudičky milé po nočním díle rozdají lívanců stovky do chvíle. Stačí jen ve sprintu přežít dvě míle!

KVĚTEN                                                                                        PROČ ZASE 2 MÍLE?!

_DSC1097-XL

 

Co na těch 2 mílích účastník vidí ?  Každý kdo nebyl, marně se pídí. Měsíčně každičkou úvodní sobotou prosviští parkem splašená stáda – se stále vyšší davovou hustotou moci se chápe běžecká vláda. Co na těch 2 mílích občané vidí ? Můžeš být ve stádu na zádi, v přídi, pokaždé zakopneš jen o fajn lidi! COKOLI STOJÍ ZA TO MÍT, O TO STOJÍ ZATO SE PODĚLIT.

 

 

ČERVEN                                                                                         POSTÉ NA LÍVANCÍCH

_DSC671121.století. Město. Historicky důstojné místo. Stoupenci hostování z Postoloprt, Stodu, Kostomlat i Stožce, (ba i z Rostocku, Vladivostoku a Čenstochové!) stojí často (i v listopadu!) důstojně i prostopášně v prostoru Stomovky. Testosteron jistojistě stoupá. Sto nestorů, sto aristokratů, listonoš s pianistou, důstojník i stokilogramový tlustoboký stožárovitý mastodont. Stoprocentně rostoucí hustota stojících a stolujících. Čistotní kustodi u stolku postonulté prstokladem postoupí restované těsto stojícím stolujícím. Sto a sto a sto – těsto sousto co sousto vystoupá z tlustostěnných plastových stolků a nestoudně sestoupí stolovníkům stomatologickými prostory do stoupy. STOKRÁT A NONSTOP!

ČERVENEC                                                                                          POČÍTÁNÍ NA 2 MÍLÍCH

DSC_0089-S

 

2 horké míle běhu, 200 dobrých kamarádů a 5 kiláčků navíc. Jistý je, že s nimi se dobře bavíc spatřím 2 křupavé lívance, 200 kapek potu a 5 dcl čaje. Taky je jistý – a to hned zkraje – že Šleha zase nevyhraje. 2 suky místo kolen, 200 vteřin v kómatu a 5 toporných údů – přesto je jistý, že za měsíc tu zase budu!

 

 

SRPEN                                                             2 MÍLE V TROUBĚ

SCMT-201508-LIV-DSC_0226_303-XL

 

Híííc se tlačí z trouby ven, jsem tím značně otráven, chci kyslík – nejspíš se dusím, ještě kilák – už nikam nemusím. Stííín si mstivě odpírám, marně tlamu otvírám, chtěl bych radši v chladu být, zmrzlej kalich v cíli do dna pít. Dáááš-li hlavu do trouby, nemysli na rekordy – hlavně že jsi zůstal žít, však ony přijdou až začne z trouby mžííít.

 

 

 

ZÁŘÍ                                                                                        ZASE JSEM SE SEM NEDOSTAL

Na kraji září pokaždé vím, že se sem opět nedostavím – vždycky mi do toho překážka vleze. Jednou si pluji příbojem na lehátku, podruhé šilhám na třetí zátku…jindy jdu s číslem Jizerskou padesátku. Nebo jen s rukama za hlavou zaléhám travnaté meze. Však pokaždé v deset vzpomenu si: „Právě teď lívance pusy jim dusí! A já? Je prostě září…takže zas beze.“

 

ŘÍJEN                                                                                                  REKORDNÍ 2 MÍLE

IMG_1408

 

Třicetkrát jsem pilně měřil – často vedle, občas těsně, nikdy bych však neuvěřil, že zrovna dnes říznu přesně. Zkušenost nám sice říká – práce kvapná málo platná – nač však čekat u staříka, jehož forma bývá matná? Tak dlouho Dvě míle chodil, až rychle zfouk dvě kola, osobák si čerstvý zplodil – padlo štěstí na vola. Úspěchu dosáhneš četností – opakování matka rychlosti.

 

LISTOPAD                                                                                 NA PŘEHLÍDCE KRÁSNA

_DSC6652-LJsem tu po padesátý třetí. Jejejejej, to to letí. Jsem tu vždycky spokojený – pokaždé zde krásné ženy. Ladně krouže kolem Šlehy v závodě se značně činí – parfém teplem dodá něhy, krása duši dobrodiní. Jsem tu rád i když je chlad. Ač jako vždy letmý, krátký – dnes pohled můj opět pad na dívky a jejich matky…na přehlídku křivek, vnad…a elastické látky.

 

 

PROSINEC                                                                          2 MÍLE S HRUBOU MOUKOU

_DSC8937-XLZprava míjím louku, zleva míjím louku – vůbec mně to nezajímá, zírám jen na hrubou mouku. Furt leží tu v přímce rovné…a najednou je do oblouku! Poloměr obilné křivky zdá se příliš malý, tahem bílé odstředivky napínaj se svaly. Ze všech zbylých chabých sil udržuji balanci, mám jen jeden skromný cíl – doběhnout až k lívanci. Takových však dnes nás mnoho v jakémkoli střevíci – tak dej si bacha, ztuhlá noho, když se blížíš k várnici. Deset let je čárou startu, pak vystřelí knoflík saka – a když jej vede po asfaltu, potěší i celiaka!

Závod jsem pro sebe „objevil“ v roce 2011. Od té doby – když můžu – přijdu. Je pro mne ale vždycky „masakrem,“ neboť je extrémně krátký. Starý propálený dieselák by totiž potřeboval něco delšího a pomalejšího. „Rychle“ běžící Šleha jest totiž za prvé: velmi komický…a za druhé: velmi nebezpečný pro ostatní běžce. Se svým běžeckým stylem „rozzuřený sloní samec plení Svahilskou vesnici“ překáží po startu rychlejším, na trati překáží všem a před cílem vrávorá tak, že ohrožuje pořadatele a jejich vybavení. Ale co – nemůžu si pomoci – toho bohdá nebude, abych se každou první sobotu v měsíci válel v posteli, když den je ještě mladý a v 9:07 startuje můj oblíbený závod!

Takže – milí Sri Chinmojáci, my všichni závodníci vám děkujeme. Za vaši ochotu se už skoro deset let o nás starat. Za vaše úsměvy, kterými nás pravidelně oblažujete…a za spoustu inspirace, kterou jste nám svými příklady, mnohými citáty a přístupem k životu vlili do žil. Nejsem sám, který doufá v to, že každou další první sobotu v měsíci – až do skonání rozumných a tolerantních věků, se budu moci spolehnout na tyto tři věci:

  1. Že vyjde slunce…
  2. Že budu mít zase dobrou náladu…
  3. Že budu snídat lívance!

Šleha Morová

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s