2013                                                                                                   VYSOKÉ TATRY

V HEŘMÁNKOVÉ VŮNI TATER                                                     22 km

 

Přes hodinu plahočím se do hory, za padesát kutálím se dolů, celou dobu blažím nosní senzory libou vůní heřmánkových stvolů. Zítra zas rád budu čichat harmanček, pozrem kraj tatranských vrcholů – ale nazout zase rychlé baganče? Vůbec!

Ani párem volů!

 

 

 

TATRANSKÉ  PĚŠINY                                                                      12  km

 

 

 

Dva pruhy hlíny, travní mezi nimi. Vrháš dlouhé stíny údy natvrdlými. Měsíční prach v brázdě jemný, nestačíš si říci“čehí“ – malý krůček pro běhavce, velký humus v botě Šlehy.

 

Zpod kopce po větru romská píseň ozve se, vůni kýty přes pastviny ke tvým nozdrám přinese. Až k tatranským štítům snáší vánek tklivý song – rozplynul se – tam, kam padá zlato-rudý gong.

 

 

 

 

PODTATRANSKÁ ZOO                                                                      12 km

Nad Tatrou sa zvolna šeří – kdo neviděl, neuvěří. Pod polem orel křiklavý překvápko ti připraví. Na strništi za kombajnem žáby v cárech zmírají, párky čápů pragmaticky tyhle cucky sbírají. Liška kousek proti větru dává ti zas dobrou noc – ta tatranská příroda má fakt kouzelnou moc. Nakonec si nevěřícně protřeš kalný zrak – sedm tisíc netopýrů nad hlavou ti tvoří mrak. Určo lepší klusat večer nežli trapně poo – nepřijdeš tak o zážitek z podtatranské ZOO!

V PODHŮŘÍ                                                                                       11 km

Pobíhám podhůřím nejmenších velehor světa, z tůry a ze slunce úplně spálený květák…od zrádného viklanu kotník zas velmi zle zvrklý, proč jen jsem na tůrách vždycky tak naivně zbrklý…(a ještě šulínek ze stálých otřesů scvrklý). Přesto však nadšen jsem z tohoto svátku – jak tu rád budu běhat až k pátku!

 

2014                                                                                                  MAROKO

AFRICKÉ PAHORKY                                                                       14 km

Atlantik pěnivý v písku se tříští, z šedého oparu tanker v dál bučí, bude to tahle nebo ta příští – která z vln vtíravých do bot mi vhučí ? Na čáře příboje šlápoty pominou – tak jako pevnost na skalnaté výspě – zemětřas před lety zbortil zeď nevinnou, nerad bych dupotem k novému přispěl. Dostat se k ruinám je těžká štrapáce, ani sval zbytnělý nemá to snadné, zatínám zuby a dávám se do práce, výhledy z vrcholku budou snad vnadné. Nelituj námahy pro nové zážitky, nelituj potu a bolného kroku, není nad oční a mozkové požitky – na vršku vyraší krůpěj ti v oku.

AFRICKÝ  SLALOM                                                                           12 km

Svítá – moře spěchá ku měsíci, úctyhodná délka pláže nabírá na šíři, první foton narazil na moji pravou líci a nekonečný vánek zleva jemný písek víří. Rozespalí obchodníci vytahují rolety, do přístavu spočívají sardinkové lodě, pro berberky na chodnících začíná den žebroty a suchozemci na hotelech balí krámy k vodě. Mezi tím vším kličkuje tvor lehce pošahaný, prozkoumává rád a s chutí nové vjemy v klusu – neváhá ni okamžiku bez bázně a hany – zdolat slalom mezi fláky velbloudího trusu.

NA MAROCKÉM BŘEHU                                                                 12 km

Třípruze oháklí maročtí joggeři po mořském nábřeží kvačí, ze seslí barových otylí frajeři čumí a znuděně svačí…získávám dojem, že stále víc lidiček konzumu rádo se vzepře, není přec nutno chtít dokázat blahobyt postavou krmného vepře. Nový svět s Afrikou dělí jen pruh vody. Na březích příbojů něha. Na jednom v oblecích Amíků průvody, na druhém Morová Šleha. Ač mají rozdílné národní důchody, ke sportu najdou si vždycinky důvody – tam i tu s chutí se běhá.

POD PALBOU                                                                                     12 km

Někdy ranní kilometry prázdné jsou jak vnitřek sudu, zvadle zíváš a máš zájem jen o brzkou sprchu, dnes však nechci stěžovat si – nepoznal jsem nudu, adrenalin nad klídečkem jasně získal vrchu. Duo racků chechtavých jemně sedá na palmu, spiklenecky zvednou pařát a plácnou si blánou…první v racčí řeči říká: „Leť a jednu napal mu, hned se nad mým kšiltem jeho křídla lámou. Vzápětí mi flák bělavý věren střiku napalmu prosviští tak deset čísel před funící tlamou. Ochranka na konci pláže píská na píšťalku, běžím dál a netuším že sprintuje za mnou – odjišťuje samopal a těší se na válku – na králově pozemku já dlím už chvíli drahnou! Co královo jest, tam nesmí žádná holota – málem jsem byl odstřelen členem tajné služby – pro kravinu do průseru skoro jsem se zamotal – zahraniční vztahy zlepším večer v rámci družby :-).

MEZI VŮNĚMI MAROKA                                                                13 km

Nos je orgán důležitý, především pak v Maroku. Přesvědčíš se o tom rychle – ode kroku ku kroku. Každým metrem buñky čichu dávku vjemu dostanou, rajským vůním proti smradu války ihned nastanou. Berberky ti zpod hábitů voní jako růže, však proti smradu od přístavu člověk nic nezmůže. Z trhu stoupá opar božský exotických koření – že je přístav trochu stranou, běžec s vděkem ocení. Pach hnijící sardinkový oběhnout se nedá. Vem to středem, nadechni a buď na chvíli rek, jenže přístav dlouhý je, předlouhý až běda, u majáku vyluzuji z toho pachu skřek. Čichový vjem vylepším při opulentní večeři – navonění hosté raťafák mi prověří.

PRO OBRÁZKY                                                                                  10 km

Dnes nebudu tempo hrotit.  Strčím mobil do kapsičky, zastavím a začnu fotit všech afrických barev flíčky. Za hranice všedních dnů nedoběhneš každou chvíli – uchovej si krásy snů – fotky k tomu cíli cílí.. Zavítá-li bílá kůže na africkou pevninu – i běhat zde trochu může – je ovšem za dylinu. V kraji klusu zaslíbeném nehýbat se bývaj hříchy – však když se běloch příliš žene, Xi Xaové pláčou smíchy!