2. ROČNÍK ZÁTOPKOVY DESÍTKY

Skvělý nápad. Uspořádat závod v lese u Staré Boleslavi. V TOM LESE. V lese, jehož vyschlá půda pod borovicemi je prosolená potem největšího (můžu směle tvrdit) ze všech běžců, kteří kdy v dresu běhali po téhle planetě. Pravda – startovné není z nejlevnějších, dokonce bych řekl, že je na desítku nekřesťansky drahé – ale co by obdivovatel běžecké legendy na její počest neudělal. Zvláště, když se letos nezúčastnil na jeho počest běhaného ZÁTOPKOVA ZLATÉHO TÝDNE. Ale nebudu skuhrat nad startovným – závod je připraven perfektně, všechno šlape jak na drátku.

Dobře to tu znám. 7367640-191666-snimek-obrazovky-2018-06-01-v-9--107x107-cropObčas sem zavítám, nechám auto v Lomené aleji, oběhnu stadion v Houšťce, blízké parky a prošmejdím si všechny tři Zátopkovy trasy. Červená je jen kilometrový obdélník o hranách 400 x 100 x 400 x 100 metrů. Říká se, že si jí Emil při některých z rychlostních tréninků střihnul třeba 100krát. 400 naplno, 100 meziklus, 400 naplno, 100 meziklus atd…40 kilometrů, z toho 32 ve sprintu. Zkusil jsem to jednou taky…neptejte se mě, po kolikáté sérii jsem zkapal.

Potom tu máme modrou trasu. Tři kiláčky.  A žlutou. Pět kiláčků. Krásně se motají lesem – borová silice voní, jehličí pruží a kořeny – nastříkané zeleným sprejem, aby si nešikové ve vytuněně vytlumených super botkách nerozbili čumáček – udržují běhálisty ve střehu. Pořadatelé si vybrali žlutou. Dáš si jí dvakrát za sebou – a je to.

IMG-20170901-WA000039042077_1082357651932365_2563771729667162112_nNo jo…loni, při prvním ročníku, celkem dobrý. Ale letos?                                                       Letos jsem dobře papal. Podle toho jsem taky v zimě vypadal. Je o  trošku tepleji. Jsem o rok starší. Zimní přípravu jsem odflinknul. Bolelo a bolí mně koleno. Podle toho taky vypadá celý běžecký rok. Podle toho taky vypadá závod. Říká se, že každé kilo nadváhy znamená na desítce 2 vteřiny na kilometr. No tak určitě. Vynásob to nejméně třemi. Výsledek? O minutu hůř než loni.

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Taky se mi poprvé při závodě rozvázala tkanička. Pět kilometrů před cílem. Prý dvojitý uzel pomůže. Někdy tedy ne. Někomu. Nešikovi. Výsledek? 5.místo v kategorii – o 8 vteřin za třetím. Vloni 3.místo o 40 vteřin před třetím. Myslím, že od příště budu zavázání tkaničky kontrolovat důkladněji!

Nejlepší na tomhle závodě je intervalový start. Startuje se po dvaceti vteřinách. Zcela rovné podmínky pro každého. Pravda – s číslem 351 jsem startoval po číslu 1 o dvě hodiny později – a to už je v létě na teplotě poznat. Ale není nač se vymlouvat. Když není forma, nepomůže ani nižší teplota, ani dobře zavázaná tkanička. Krásně si však při čekání pokecáš se spoustou známých, kamarádů a „soupeřů“ z běžeckého života.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

A běžet uprostřed parného léta, ve třiceti stupních a za jasné oblohy téměř celý závod ve stínu? To nemá chybu!

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s