2. 8. 2018 UŽ VÍM, CO BĚH OBNÁŠÍ 10 km 0:59
Když se kouknu na nebe, tak se musím pokárat – vypadá to věru zle, bude asi Sahara…před naší, za naší, cesta bóótky zapráší, hej! Sisisí, sisisí, sisisí,sisisisisi…běžím po ní stále vpřed, v šichtě love vydělat – cestou prask mi horní ret a pokožka svraštěla…před naší, za naší, cesta póóry zanáší, hej! Sisisí, sisisí,sisisí,sisisisi…cestičkó, ach cesto má, nekonečná dneska jsi – jsem jen kousek od kóma, v neběžeckém počasí…před naší, za naší, už vím cóó běh obnáší, hej! Sisisí, sisisí, sisisí, sisisisi!
3. 8. 2013 MIŘEJOVICKÝ PŮLMARATON 24 km 1:54
Roztavený asfalt 200 stupňů celsia, pošlapání způsobuje popáleniny – chtěl bych vidět toho génia, kterej nezvad během hodiny. Ještě večer – když koupelnou jdu bosky – vařím se a na dlažkách mi syčí plosky.
4. 8. 2018 NA KORUNOVACI 6 km 0:30
Kdopak si zlatou korunku zaslouží? Kdo posté v sobotu brzičko vstal? Do mrazu, do dusna, do sněhu, do louží? Přece náš František – běžecký král. Přišli jsme mu vzdát hold. Vždyť splnil královský předpoklad – být v čele běžeckých hord. Pokaždé – poprvé, podruhé, nastokrát. Ať budem, kde budem, Franta vždy bude tu – v chumlu dvoumílových atletů. Veden svým sobotním pudem našel dnes běžecký grál…toho bohdá nebude, aby král do Královské obory nepřiklusal!
5. 8. 2018 KONEČNĚ ŠEDO 13 km 1:18
Nebe je konečně škaredé, šedé. Nebe má barvu nerezu. Jestli to nestihnu, než z něj modř sjede, tak pod něj radši nevlezu…jestli to nestihnu předtím, nežli se na nebe navrátí tropy, pak radši do stínu vletím – asi zas na pláži zanechám stopy. Vyšlo to úplně dokonale – v deštivém chrochtal jsem běhu – když horké klima až příliš stálé, najdeš i v chladném nerezu něhu.
7. 8 . 2018 PŘES SRPNOVÁ ORANIŠTĚ 18 km 1:46
Přes oraniště, přes prášící hroudy, jdou ztvrdlé hnáty neochvějně dál – na mojí straně skřek a potu proudy, jdu vpřed jak šnek, jenž šlápl na pedál. S bastardem formy běžím po revíru, se slimáky jdu bok po boku vpřed – namísto sprintu opět na špacíru – jsem lenochodů jasný přední sled.
8. 8. 2013 DRAHAŇSKÁ ROKLE – LÁDVÍ 16 km 1:20
Před kým a kam utíkám, v mírný kopec sám a sám? Okolo už nikdo není, suchou dásní nejásám…všichni mizí na obzoru, otočím se – prázdnota, divný pocit na bachoru – mozkem víří temnota. Nedaří se, nedaří – nemám rád ty žáry, když se vůle vypaří, z formy zbudou cáry.
11. 8. 2013 ROVENSKO pod TROSKAMI – TROSKY – KOZÁKOV 29 km 3:15
Co bychom se báli, do Českého ráje – dudláj, dudláj, dudláj, dá – na chvostu jsme vláli, oběhli tři háje – dudláj, dudláj, dá…lepí běžci, lepé běžky, žádná běžčata – lítali jsme v dusnu – a to z písku do bláta – máme další kopce, dneska ty z pískovce – dudláj, dudláj, dá!
9. 8. 2018 V SRPNOPADU 18 km 1:48
Tenhle srpen zdá se mi sestsakra jiný. Z kaštanových větví visí jen zelené miny. Jestli nebe nespustí kobercový nálet, budou se i ony brzy v listí válet. Srpnopad a Listen si vyměnili role – Listen nemá vodu, Srpnopad má větve holé…a já brouzdám z listů brody, v tričku s litrem slané vody probíhám čas nepohody a brblám si: „Máš to zapotřebí, vole?“
10. 8. 2018 NANOVO NASUCHO 12 km 1:10
Napršelo. Nicméně nicotně. Nordická níže nepřekonala německé nížiny. Nebeský nebulizátor nařídko nouzově naprskal. Nic – nebudu nadávat a noblesně naříkat…notabene – naběhám nostalgicky něco navíc nasucho.
12. 8. 2018 U SUCHÉHO EMILA 14 km 1:04
Když bory rozprostřou stíny své v jehličí a startér kývne: “Máte čas startu,” sním v nich sen skromný, byť vpravdě jepičí – o tom jak svištím s Emilem v kvaltu…ze sna mne probudí hned první stoupání, hvízdání nozder, vařící hlava – blíženec starý s povahou beraní – pořád by bráti chtěl, aniž by dával…pod bílou čepicí potem mým smáčený, prolétá cílem pramínek vlasů…Emilem stáčen, od Šlehy maštěný – v lyrické neděli, v Suchého času.
13. 8. 2013 KDESI NA NOVÉM ŠKOLNÍM TARTANU 15 km 1:20
Objevil jsem čerstvý tartan na starém školním hřišti. Drsný přístup k němu jest – po strništi za rumišti. Tři kluci a jedno děvče lehce jsme ho prubli, podle ní jen ona nic – a ostatní zas zhubli. Je to rebelka! Tři atlety předběhla, dva strčila do kapsy a jednoho…zesměšnila!!
13. 8. 2018 NAFACKOVANEJ 11 km 1:07
Sucho už je ňák moc dlouhý, větve stromů zplihle visí. Déšť je předmět mojí touhy – doufám, že tu zplihlost trochu vzkřísí. Pořád totiž zleva, zprava, fackují mne kaštany – s mou velikou dutou hlavou jsem proti nim bezbranný. Dnešní výběh má fakt drsný spád – ani žalud z dubu nemám vůbec rád! Nebezpečí v srpnu číhá zavěšené pod větví – že bych změnil na pár dní své sportovní odvětví? Chceme míti běhání v suchém roce bezpečné? Bez velkého váhání na prostranství utečme!
15. 8. 2013 Z HUDBOU OD ŠNEKA KE TRYSKU 15 km 1:20
Je to chlupatý…mám tu něco pro duši a pro uši, poslouchám a vůbec mě to neruší…běžím obut po suchu i po blátě – nohy chlupatý – ve cvalu mý uši visí na drátě…hudbáři jsou šitý přesně na míru – je to chlupatý – neberte mi moji malou manýru.
15. 8. 2018 OUPLNĚ ROZERVANEJ 18 km 1:48
Jau! Cestička z korundu. Sůl žere bulvu. Nehoním sekundu – žádnou neurvu. Žíly vřou vařící lávou, nesrovnám je ani kávou. Přes krční páteř zní drnčivý vrz. Kloub proschl navždy a hloub. Skrz. Až na samý troud. Kosti jak rezavý dráty. Drobounká krize však nezastaví. Přes drsný průběh jsem s během spjatý…na ztvrdlém krku leb tvrdohlavý. Wau!
17. 8. 2018 NEBE A DUDY 21 km 2:03
Kdy si běžec v srpnu mení? Když své letní noci snění za nirvánu běhu smění – když kluše za kuropění, v němž chlad hladí po koleni. Kdy mu v srpnu dobře není? Když po denním šichty dění klas žlutý se v popcorn mění, když krev v žilách horkem pění a on v běhu oči kření do slunce bez zastínění. Tu pak na svět zubí cení, aby v lehkém rozladění nutil mozek k soustředění ku kapičce na temeni – kterou jen mrak vysemení…správné máš ty podezření…z nirvány mu zbylo klení!
18. 8. 2013 NEDĚLNÍM RÁNEM MĚSTEM 18 km 1:28
Město ještě spí – líně tichý čas – jen zdáli štěkot psí zní blafotem všech ras…divný hladkočerný terén pomalu teplá ranním rozbřeskem a po delší době opět rozdupávám asi tisíc bílých placatých cyklistů z akrylátu.
20. 8 2018 ZTRÁTA SPOJENÍ 21 k 2:03
I při tempu vpravdě želvím mívám občas choré nervy. Sem tam si nerv uskřípnu…říkám si pak v cárech vervy:“No tak tempo tolik nervi.“ Třeba dneska. Jako spousta jiných trdel běžím po cestičce tvrdé – najednou mi spadla prdel! S uskřípnutým nervem v zadku podlehly mé nohy zmatku – ztratily spoj na svou matku. Do půlek mě píchá šídlo, motám se jak motovidlo…otáčím se na podpatku a vrávorám v rodné bydlo.
20. 8. 2013 POMÁÁLU, RYCHLE, POMÁÁLINKU,RYCHLE, POMÁÁLU 18 km 1:34
U dráhy za plotem pár malých kluků, smějí se běžcům a blaženě hulí – snad mně to nečeká u vlastních vnuků, kéž by spíš ke sportu než k hulbě lnuli…chápu že na dráze sprinty mám komické, jako když zhulen jsem od první chvíle – však radši být sportovní nemehlo chronické – než mozek podřídit chemické síle.
22. 8. 2018 TO BYL ŠAJN! 23 km 2:14
Čelová svítilna je dobrý pomocník, můžu s ní pomýšlet na noční běhání. Však promění běhu styl i běžce zjev. Stačila hodinka – a stal jsem se bezmocným. Pod tíhou baterek hlava se naklání, že by zbled závistí i Velký šéf. A co krční páteře významné křupání? Hlásí mi skřípnutí nervů a cév! Mozek bez kyslíku slábne a tupí, za strašné bubáky má kmeny stromů – v mrtvolných fotonech strach jěží chlupy, když s hlavou v náklonu vracím se domů..Tak jsem si vyzkoušel hornickou svítilnu…výkonnost super – já k ní však nepřilnul.
23. 8. 2013 NEGATIVNÍM FOGLAREM 11 km 1:01
Stromy plodné prsty sklání, kaštany nám tají hněď. Ten spodní u šedých skrání zasáhl mé čelo teď…zaklel jsem jak Dlouhé bidlo – Mirek Dušín zčervenal:“Co je to za motovidlo,“ znechuceně zasténal. Líné šípy lesem krouží, hlavolam maj v listoví – za paloukem u dvou louží visí jim klec v ježkovi.
24. 8. 2018 V POLSKÝCH KRPÁLECH 9 km 0:52
Je to jasný jako facka – Polsko není jenom placka. Obzvláště na jižní straně třeba běhat odhodlaně. Nenašel jsem rovné místo. Zítra na to seru. Musíš běhat na severu – nezkušený masochisto.
25. 8. 2018 V AREÁLU UNESCO 10 km 1:05
Kulturně sportovní chvíle. Po ránu prostor turistů prost. Pobíhám od hradu k dřevěné vile – za chvíli čumilů bude tu dost. Po dlažbě oslizlé za urputných snah vláčím se v poněkud brutální svah. Jestli ho nezdolám do budíčku Japonce, cvakne si moje zpocené proporce!
26. 8. 2018 V DÝMÍCÍM LESE 13 km 1:18
Z lesů se nádherně kouří…po dnešním dešti a včerejší bouři. Ze Šlehy kouří se masivně také – akorát v silnici křivolaké na kopci ukrutně dlouhém. Po kilometru pouhém. Zpod kšiltu oči své solené mhouře, sleduje lehký vznos bílého kouře. Kéž by tak lehce jak pára z vody mohl vznést tělo své z nepohody. Proč jen jsem z Polska vybral si jih – v severních rovinách bych ten vznos stih.
27. 8. 2013 TEXAS – STARÉ JEZERO – TEXAS 15 km 1:25
Podívej jak se tam v tý vodě mrská, kapří pedagog – geometr. Kružnice tlamičkou soustředné prská – průměr maj pidi, za chvíli kilometr. I malí slizouni kružítka mají, stačí jim vynořit tělo a plác…dupu si útvary v šupinném kraji – stavidlo středem je, tětivou hráz.
27. 8. 2018 kolo PO WISLE 86 km
Na mé svaly povislé platí výjezd po Wisle. Dříve než se vyskytnu na nábřeží u Wawelu, tělu zátěž poskytnu – snad se cestou nevymelu. Pěkný výlet, pěkná trasa – svaly bytní, duše jásá.
29. 8. 2018 TEĎ A TADY 14 km 1:22
Právě teď v barvy mění se šeď. Právě v tom jediném okamžiku – když slyším štiku plácnout do rybníku – nacházím správnou odpověď a dávám si hlavu do richtiku. Právě tady štěstí ujímá se vlády. Právě tu, uprostřed lesních podnětů, na mechovém sametu, našel jsem k němu ty správné předpoklady. Zapomeň na to, co bylo, nemysli na to, co bude – na toho štěstíčko zbylo, komu jen přítomnost zbude.
Šleha běhá... 