NEŘÍZENÁ DEGUSTACE aneb WACHAU MARATHON 2018

Opulentní hostina…jak jinak nazvat třídenní výjezd k našim jižním sousedům. Na WACHAU MARATHON jsem se těšil už od začátku léta. Zářijový termín už slibuje snesitelnější běžecké počasí (někdy) a po úmorných (pro běžce) měsících letošního „pěkně vypečeného“ léta, kdy vyběhnout kolem poledního bylo i pro masochisty poměrně drsným zážitkem, jsem s napětím očekával, zda se naplní pro tučňáka optimistická předpověď. Slibovala totiž optimální maratonskou teplotu 12 st. Celsia, větérek zprava do zad a decentní přepršku.

Jenže – nejen běháním živ je Šleha – když už jeden vyjede za hranice všedních dnů, je třeba se vzdělávat i kulturně (ve všech směrech, bohužel i z ne zrovna veselé historie 😦 ). Tak jsme tedy v pátek vzali cestu ke KREMS am DONAU ( čili KREMŽI ) pěkně obloukem – přes MAUTHAUSEN. Mladší generaci název tohoto městečka asi nic neříká, ale my dříve narození víme, že…zde, v toto koncentračním táboře, vyhasly za 2. Světové války životy mnoha Čechů a příslušníků jiných evropských národů…

…pro nás, česky mluvící návštěvníky, byla prohlídka zvlášť zajímavá a poučná, protože v areálu byla v srpnu tohoto roku nainstalována výstava „ANTHROPOID“ (v češtině!) – o historických souvislostech, přípravě, provedení a následných represích po atentátu na říšského protektora protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha v červnu 1942 – které vyvrcholily zavražděním téměř tří set příbuzných a pomocníků českých parašutistů – právě zde, v Mauthausenu.

MAUTHAUSEN https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor_Mauthausen-Gusen

Po prohlídce pokračujeme poněkud zamlklí a zamyšlení podél Dunaje do našeho dnešního ubytování. Údolí Dunaje je nádherné. Ne nadarmo je oblast Wachau zapsána na seznam sv.kulturního dědictví UNESCO. Pravlast Veltlínu zeleného a originální Kremžké hořčice si totiž zaslouží absolutorium i po kulinářské stránce. Po kochací hodince na březích evropského veletoku, širokého v těchto místech dobrých 400 metrů, zajíždíme také do maratonského expa v Kremsu.

ÚDOLÍ WACHAU: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wachau

Vyzvednutí čísel a startovních bagů je už standartní procedurou. Podaří se mi vyzvednout i čísla pro další část výpravy, která má Wachau marathon „na otočku“ – a na zítřejší vyzvednutí čísel šibeniční termím. V neděli nás poběží pět – Jana půlmaraton, Karel, Vláďa, Ondra a já maraton. Cesta do ubytování – necelou půlhodinku od Kremsu, do malebné dolnorakouské vesničky Untergrafendorf – završila pro mozek plodný den.

Sobota – den příprav na závod, prohlídky vlastní trati, kterou si je možno předem celou projet autem – a také sobota vpravdě turistická. Kolik toho člověk nachodí den před maratonem! Mít trenéra – ten by se zhrozil: „Tohle je nějaká příprava na závod? Takhle se soustřeďujete? Koukejte zalézt včas do postele, ne abyste mi zase večer konzumovali!“

Ještěže my trenéra nemáme – heč!

Večer ještě povinné 7 km rozběhání v okolí vesničky, pozdravy s rakouskými důchodkyněmi, sprcha, doping – pivko, vínko a do hajan.

Nedělní závod byla jedna velká paráda. Nejlehčí maraton v životě. Že by dobrá životospráva před závodem? Že by dobře natrénováno? Nikoli! Pouze se na závod významně ochladilo. To stačí tučňákovi k absolutní pohodě, v které se pak běží samo.

S Karlem jsme se dohodli – budeme se snažit do půlmaratonu držet tempo 4:50/km, což se mi podařilo. Karlovi pak do 16tého km. Ondra byl vpředu a Vláďa za námi. Kolem mety půlmaratonu dokonce začalo poprchávat – a to byla voda na tučňákův mlýn. Až do cíle se mi dařilo jít bez krize, zpomalit jen velmi lehce (split 2 min). Žádný náznak křečí ani krize, žádná zeď – prostě pohoda. Možná jsem se i při 27. maratonu naučil správně doplňovat energii – snědl jsem 4 gely! Poslechl jsem totiž zkušeného ironmana Ondru, který se na závodech s občerstvováním „nemastí“ a „napere“ toho do sebe při závodě kvanta. Že mně to – průtokáče – nenapadlo už dávno! Příště budu konzumovat neřízeně!

Byla tam i rezerva, ale proč se na stará kolena zničit. Vždyť není všem dnům konec – nějaké maratonky snad ještě přijdou. Dobíhám naprosto vysmátý za 3:26, Jana ve své obvyklé pohodě půlmaraton za 1:48, Ondra za velmi průměrných 3:17, Karel spokojen za 3:51 (konečně – po dvou letech – nemusel na konci chodit) a Vláďa rovněž v pohodě za vtipných 4:04:04. (To jsme ovšem ještě nevěděli, že po hodince poněkud nevtipně zezelená a rozprostře obsah svého žaludku na zeleň parčíku před hotelem Kotel na náměstí v Kremsu).

Jaké bylo mé překvapení, když narvavše do sebe prasácký dolnorakouský hambáč, utíraje si zrovinka mastnou hubu – slyším pojednou své zkomolené jméno z pódia nad hledištěm v parku. 3.místo v kategorii důchodců – čekatelů budiž mi trvalou vzpomínkou na tento vskutku kouzelný maratón v nádherném prostředí. Mít natrénováno, mohlo to dopadnout ještě lépe. Ale nebuďme neskromní. Povzbuzení do dalšího pobíhání se mi rozhodně dostalo.

Aby toho nebylo dost, tak po návratu do naší vesničky milé, střediskové, dolnorakouské – završili jsme dokonalý sportovní víkend opulentní hostinou, spočívající v konzumaci místního iontového nápoje Gosser, prokládaného uzenými žebry (pravděpodobně z alosaura) rovněž místní produkce. To vše řádně doplněno pondělní stůl přetékající snídaní pro Otesánky…

…a aby toho nebylo ještě dost, tak cesta domů do našeho městečka milého, střediskového, echt českého – završena byla nákupem několika lahví Veltlínku zeleného wachauského, pár tubami hořčice Kremžké wachauské originální…

…a aby toho nebylo vůbec dost, tak cesta domů do našeho měst………atd. završena byla v lese za Halámkami zastávkou na malou, proloženou kosením hnědáků, kterážto byla ukončena po půlhodině narvanými taškami – o váze 5 kg každá!