Klánovický les (též nazývaný Vidrholec nebo Fiedrholec) zaujímá plochu na východním okraji Prahy na území městských částí Horní Počernice, Újezd nad Lesy a Klánovice a středočeských obcí Úvaly, Šestajovice a Jirny (část Nové Jirny).
Téměř celá pražská část lesa je chráněna, z části přírodní rezervace Klánovický les, přírodní památka Prameniště Blatovského potoka a evropsky významné lokality Natura 2000 Blatov a Xaverovský háj.
Les je nápadný pravoúhlou sítí cest, která ho protkává. Neformálně se dělí na „východní“ a „západní“ část podle své polohy k zastavěnému území Klánovic.
Takže – jakmile odstartuješ, počneš provádět pohyb jako na šachovnici. Cestičky jsou většinou zřízeny ve vzájemně pravoúhlých směrech. Umělé – ale je tu krásně v jakémkoli ročním období.
Však se tu buď s kamarády, nebo i sám často vyskytnu. Jen je třeba si v určitém období dávat pozor na divočáky, kterých je tu prý hafo.
Trvalo mi 4 roky, než jsem se sem na půlmaraton dostal. Vždycky mi do toho „něco vlezlo“…nějaký jiný závod. Ale letos už nešlo odolat. Mám to v dojezdové vzdálenosti MHD, závod je chválený ze všech stran a natočit půlmaraton v lese, přitom skoro po rovině – to se jen tak v nějakém nepodaří. Navíc jednokolově! Pro pořadatele dost logisticky náročné. Ale jsou to fakt profíci. Všechno klape, každý přesně ví, co má dělat, takže závodníci nemusí nikde postávat ve frontách na přihlášení, do šatny. Koridory na startu, spousty diváků , krásné „předzávody“ v podobě dětských kategorií a divácky obrovsky vděčných závodů v canicrossu. Je úžasné sledovat psí závodníky, kteří jsou natěšení daleko více než běžci. Před startem jsou k neudržení, jak se těší, kdy už konečně vyrazí. Na vlastní oči jsem viděl a slyšel srdceryvný pláč závodnice-fenky, jejíž lidská parťačka těsně po startu upadla a zranila se. Nikdo ji nemohl pět minut utišit, jak jí bylo líto, že si pro dnešek nezazávodí! A ten fofr! Některé závodnice lehčích vah, zapřažené za svými vzrostlými tahači, se po startu málem vznesly jako rogalo! Tempo 3:00/km, kterého některé dvojice docílí, je neuvěřitelné – mohou směle konkurovat Xi-Xaům!
Skvělé je také pozorovat, co čtyřnozí závodníci provádějí za cílem. Jejich nadšení a radost z pohybu, spojená s nezřízeným chlemtáním, chlazením rozpáleného těla v přistavených vaničkách a doprovázené radostným štěkotem, působilo na přihlížející lidské závodníky jako blesková infekce.
Máš pořád s kým závodit. Téměř tisíc závodníků v půlmaratonu dává záruku, že bude koho předbíhat – a určitě také před kým pelášit. Počasí skvělé – kolem 12ti st.Celsia a lesní bezvětří. Jen ten prach! Půl roku pořádně nezapršelo. Připadáme si jak horníci. Silikóza na pochodu. Ti první to mají jakž takž dobré…jenže ti zase mají před sebou vodiče na kole :-).
Poprvé mne po závodě pálil jazyk a vnitřek ústní dutiny.
Závod je to však krásný – a rád se zase vrátím. Teď se jdu léčit, za týden čeká další ….ton. Pro mne už klasika. Vinařský, na moravském Slovácku. Tentokrát jen půl…
Barevnými flíčky listů dojatým hvozd oko plní, kolmé cesty běhálistů v zatáčkách se mírně vlní. Chce-li zahnout do oblouku, skopne střelec pařez spící, běžec tahem na g9 ztrácí v louce šachovnici…
…tři kiláčky téměř rovně, jeden sprintem doprava, šach-mat hlásí černí koně – kde zůstala únava? Klánovické věže dubů hostí běžců extáze – jen blázen by potil hubu ve fitku či na dráze!
Šleha běhá... 