VINAŘSKÝ ISCHIAS PŮLMARATON

Reportér Morová Šleha z našeho celoplošného radia ŠRUMEC zdraví diváky reportáže ze 4.ročníku VINAŘSKÉHO MARATONU 2018, odehrávajícího se v největší vinařské obci ČR – ve VELKÝCH BÍLOVICÍCH! Jsem rád, že jste si naladili na vašem VKV přijímači frekvenci píííbžžžchřchřchřdždždpííííííssspípssssdrndrdnfsss….celých tři. Zrovinka dnes, v předvečer slavného kulatého výročí naší mírně oběhané republiky. V tuto chvíli vidím, jak se ze všech stran – z celého azimutu – do Velých Bílovic valí vlna závodníků. Vidím to z ideální perspektivy, neboť můj drahý, vzácně mne navštěvující přítel, Ischias Houser, se ihned po přivítání se mnou, odehrávajícím se nejvýše……dvakrát za 10 let….postaral svým vřelým pozdravem o ideální sklon mého cemru.  Mohu tedy šrumec vzdáleného i bližšího kol dokol horizontu pozorovat v optimálním ostřížím úhlu….po písni HEXENSCHUSS BLUES skupiny TONUS SCHLUSS vás seznámím se závodníky………………………………………….._vyr_89CR_pracovni_list_popis

………………………………………………………………………………………………………………………………je to opravdu k nevíře, ale za pouhé tři ročníky tohoto závodu se pořadatelkám z běžeckého klubu BŽB zdařilo vytvořit tradici, lákající k návštěvě všechny možné národnostní skupiny a národnosti – vidím valící se Chody, Běhy, Chomótky, Prágly, Šťabajzny, Dolňáky, Horňáky i Středňáky, Chacharky, Ogary, Děvčice, Čoboly, Záhoráky, Blavačky i Tatráky, Podtatračky i Zatatráky, Plzeňácí, Krušnohorky, Kérkonošáky, Valachy a Valašky, dokonce i Valona, Poláka a Rakušany….ti všichni se právě valí do srdce vinohradnictví – a ihned se sápou k přihlašovacímu pultu. Pokusím se některým z nich jejich sápání přerušit a zeptat se na první pocity, které je provázejí v těchto minutách rozechvění před blížící se taškařicí…….po lidové písni  – V TEM KYJOVĚ NA ROHU VISÍ ŠOHAJ ZA NOHU – budeme pokračovat v přímém přenosu………………………………………………………………………………………………………………………………….….tady radio ŠRUMEC, pokračujeme v přenosu z VELKÝCH BÍLOVIC, z budovy ZŠ…představte se, prosím, posluchačům našeho radia a spusťte, pane poněkud uřícený….„Já su z Brna. Zdravím – savana hokna! Jak se jmenuju, to si nelajznu a kvůli GDPR nevyvalím – nésu potróblé…ale je tu pěkně. Zoncna sice nerumpluje, ale házím čůz, že bude na co kókat. Je tu hafo betálnych kocórů, vo tým žádná…přijeďte – budete čubrnět!…..vážený závodníku, poněkud jste se odchýlil od tématu…zeptáme se radši o pár kroků dál…pane, vypadáte nějak strhaně – vždyť závod ještě nezačal!….Hele hele, jsem na šrot. Než jsem se dostal z Kulaťáku k Sherwoodu, trvalo mi to skoro hodinu. A potóóm? Pod vocasem chlupatý zavřeli magistrálu a já vůl tam zkejsnul hodinu další….a Déé jednáá? Mrtvicéé! Čovečéé, žádnej kalup, samej štrůdl, z Prahéé jsem už vyjel nasranééj…a jeden hustej týpek pak ucpal i D dvojkůů a“……děkuji vám, pane závodníku, ale….vážení posluchači, takhle se k tématu nedostaneme…právě však vidím zajímavý objekt…k přihlašovacím stolům přijíždí jakýsi bosý cyklista v sukni na skládacím kole….hej ty!…..Dobrý den, já jsem Tomáš Zahálka z Pardubic a jezdím sem každý rok. Po zkušenostech z loňska bych chtěl letos vyzkoušet nový doping. Byl jsem předevčírem jako dobrovolný dárce krve na odběru. Na doporučení domácích závodníků však hodlám nahradit ztracený půllitřík pistolí Frankovky!“…..milí posluchači, bojím se ještě někoho oslovit….snad nějakou ženu?….Dobrý den, já jsem Janča Novákojc z Plzně a tuto se mi moc líbí. Vodmalička běhám a trajdám po horách, tak bych chtěla prubnout něco jinšího. A kolipa je tu stejných bláznů! Snad to nebude moc vošajstlich a nebudu na trati moc cintat, dyž nemám vůbec naběháno“…..vážení posluchači, omlouvám se, ale právě jsem z režie obdržel hlášení od našeho technika, že kvůli vichřici nad vysílačem se povážlivě ohýbá bambusová anténa. Nezbývá mi tedy, než se s vámi předčasně, aniž by jste se vlastně něco dozvěděli, rozloučit. Slibuji, že z této taškařice pořídím záznam, o který se s vámi v nejbližším možném termínu po zprovoznění antény rozděl.…šššchšžšššššššššššškřřřřuuupppppvraaaauuuaumm!!!

BÁJEČNÝ MARATON Z DRUHÉ STRANY

Báječné ženy mne poprosily o pomoc. Mají toho, chudinky, opravdu moc. V učebně náboženství místní ZŠ, kde je zřízen velitelský štáb závodu, je šrumec. Vrší se hory prospektů, ústřižky stravenek, lístků do tomboly, skleněných medailí a vstupenek, startovních čísel a sichrhajcek….tím vším se proplétají bájenky v čele s náčelnicí Karolínou. Všichni mluví nějak podezřele slušně, spisovně a distinguovaně. Aby ne, jsme přece v učebně náboženské výchovy.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Usedám ke školní lavici, vyhrnuji si rukávy a jdu na věc. Byl mi svěřen důležitý a takřka nadlidský (nadmužný) úkol – sepnout k sobě do kvartet několik tisíc spínacích špendlíků. Se soustředěně vyplazeným jazykem a bez brýlí se už dvě hodiny lopotím s neposedným a leskle ostrým kaleným drátem. Již mám vyhrnuté i nohávy a právě se mi od gargantuovského úsilí srolovaly fusekle. Z bříšek prstů vykukují červené kapičky. Funím a potím se…konečně! Heuréka! Chtěl bych si zaslouženě odpočinout, jenže hned přichází druhý úkol – srovnat čísla do krabic. A hlavně to nezvojtit, už za hodinu začíná jejich vydávání! Prkenně se ohýbám a dávám se s dr. Houserem do díla. Čipy, připnuté na číslech, jsou neposedné, čísla po sobě kloužou, padají mi z pazourů a ne a ne se usadit v krabicích ve správném pořadí. Začínají se mi nervozitou rolovat i boxerky…chtěl bych mít tu holčičí trpělivost a výdrž…je 19:57. Je to tam! Za tři minuty začíná vydávání čísel…jsem zpocen durch…zvedám první krabici s čísly a….nemůžu se narovnat…parťák dr. Ischias Houser je stále se mnou. A číslo 642 jsem nestačil nenápadně ztratit! Tož budu muset zítra ráno vyběhnout…jdu spát.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Tělocvična je obrovská. Největší ložnice, v které jsem kdy spal. Zaléhám s parťákem do spacáku, přikládaje na něj petku s horkou vodou. Narvu špunty do uší a syknu…ještěže mám svého bucíčka…

…spím jedenáct hodin! Bodejť ne. Po pěti nočních. Rekord. A ty sny! Zdá se mi o tunách sichrhajcek. Zdá se mi o kmitajícím kyvadle kruhů, visících od stropu tělocvičny, jak  mne při každém kmitu mydlí do zad a svinským krokem žene na start…zdá se mi o tunách startovních čísel, které se na mne sypou ze stropu ponuré tělocvičny…

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

..jsem v číslech po kotníky….jsem v číslech po pás…jsem v číslech po krk….pomóóóc, dusím se!

Vyjeknu. Budím se za rozbřesku. Bude půl osmé. Na žíněnce vedle hlavy leží zelené startovní číslo 642…a ve spacáku mně právě do zadku popíchnul zapomenutý spínací špendlík…

Výstřižek5

…stojím na startovní čáře. Na krku šimpanze Hibernala a na bedrech dr. Ischiase Housera. S touhle zátěží to nebude sranda. Startuji zprudka, snaže se parťáky co nejdříve střást. Mrchy. Drží se fest. Ale zatím běžím. Už na třetím kilometru mně začínají předbíhat davy. Hibernala se mi sice v prvním seběhu podaří setřást, ale s nájemníkem v pase jsem zoufale pomalý. Úporně se mi snaží stálým popichováním další lopocení znemožnit. Jenže – já jsem dub. Na dvou borovicích jsem zvyklý běhat vlastně furt. A ještě jsem nikdy žádný půl, celo ani ultratón nevzdal. U každého sklepa, vinice či pole mně někdo sejme, ale tohle přece nemůžu vzdát…vždyť bych v cíli nedostal tu krásnou skleněnou medaili!

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

 

A tak pořád běžím. Jako běh to sice nevypadá, ale k cíli se přibližuji. Řádně prohřátý. Kdo určitě řádně prohřátý není, jsou pořadatelky na občerstvovačkách. Mají můj (a nejen můj) hluboký obdiv. Zkus stát několik hodin za stolkem a podávat pižmoňům kelímky…každý druhý tě z nich pobryndá a prázdné je trousí za sebou…ani se pro ně –  čuně – neohne. Jediné, čím mohu bájenkám uprostřed mé imitace běhu poděkovat, je úsměv…

…abych zapomněl na bodajícího nájemníka, vymýšlím si v hlavě ptákoviny. Nevím proč, ale tahle mi v palici zůstala – Janek promine…

45527598_291447555042284_2092045335424663552_n

VENI, VIDI, VISCHIAS

Jenom jeden život máme, 
a žízeň věčnou – 
jako pramen, jako řeka –
všechny tratě světa jdeme pít…

…na konci však život všechny zklame –
setkání nás všechny čeká
s bledou slečnou…
…a přitom tolik chceme žít.

Jenom jednu sílu mám, 
dech se krátí – 
naposledy stoupám k Vrbici – 
a Ischiasu skromný dotaz dám: 
„Kdo účet platí?“…                                                                                                                                                                                              …já s houserem zůstal sám – 
sám mezi čupr tisíci…

…však Bůh mi dal křídla,

tak na nich letím k mohyle 
a kašlu na šídla, 
co vrtají v pahýlech – 
sbíhaje kolem sklepů 
k poslednímu nároží…

…jsem běžecké plémě. 
Dokud létám a tepu,
dokud se točí Země –
křídla nesložím…

…nikdy to nevzdám!

44916314_10216394894612313_6542771072113049600_n

…do cíle dobíháme ve dvou.                                                                                                                                           Dr. Ischiasi Houserovi jsem neutekl, ale sklenička – kterou jsem kupodivu cestou nerozbil a doma ji s posvátnou úctou sundal z krku, postavíce ji na čestné místo za sklem sekretáře – za tu chvíli bolesti stála!

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

….ššššššššššššššššlup…….vážení posluchači, jsem rád, že mne opět slyšíte. Naše bambusová anténa již opět dorostla do vysílací velikosti, takže můžeme pokračovat v přenosu z VELKÝ BÍLOVIC…naše radio ŠRUMEC by se rádo připojilo k přehršli poděkování, která na adresu BÁJEČNÝCH ŽEN V BĚHU z celého azimutu přicházejí. Zatímco vy, závodníci, usedáte k cílové lahvi, uleháte do vířivek, vyhřátých postelí či umístěnek na JIPkách – BŽB uklízejí, balí, čistí trať, nespí, dopíjejí doping, zpracovávají výsledky, usínajíce se propleskávají a bilancují…aby se vám, milé BŽB, dobře bilancovalo, my, radio ŠRUMEC, vám k němu posíláme hudební dárek. Náš hudební redaktor Hugo Ventil pro vás vybral novou verzi Michala T. – „BÁJEČNÝ ŽIVOT S BŽB“………….

………………………………………………………………………………………………………………………… 

Pořadatelská fotka.   Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám teď budu lhát, že jsem potkal partu dívek – a do dnešního dne je mám rád…měly pro mne pochopení a já se s nimi nudit nemusel, i když se mnou nic moc není a humoru mám asi jak Brusel. Nikdy jsem od nich neslyšel: „Kam běžíš, kdy se vrátíš a cos pil,“ tož se vždycky budu snažit, bych jim smíchem závod vyplnil….nedaly mi příležitost, nikdy si na nic stěžovat – tak chci tu být i za rok, drobátko si zašpacírovat…

…když se Báječné ženy s elánem vrhnou na akci, každý  z nás jenom čumí, kolik že zmáknou atrakcí, s nimi báječnej závod má vždycky každičký chlap – celý den jen tak běží, nacucaný Hibernal d’Pappe…

…tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal – že jsem potkal skvělé dívky a ty k srdci připoutal…zní to jako fake news z bulváru Aha pro ženy – ale mám uvnitř samet – ač jsem zvenčí zcela kožený!

42238051_1953728944685932_5424422615424958464_n

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s