1.12 . 2018 DVĚ MÍLE PLAVBY SNĚHEM 14 km 1:1
Už tu stojím pěknou chvíli, už bych radši slyšel „Start!“ Vše kolem je čistě bílý, v řadě se mnou samý bard. Všichni koukaj k ledu pláni – a i když jim v tom Vláďa brání, za chvíli se zbaví pout. Už by chtěli sněhem plout! Pak plují jak bárky v mlze, patky víří bílý prach, předbíhají Šlehu drze – po desítkách, po vlnách. A ti bardi, a ten prach, a ty bárky, chromost zim – to je osud, Šleho moje, to je osud, já to vím.
2. 12. 2013 V PEŘINÁCH DUHY 17 km 1:36
Mlýnkem klusu melu jitro na barevné spektrum, šedý podzim vyjímečně máčí celou paletu -černobílý kraj vzdal souboj duhometrům, v prosincové žlutomodři rád a bystře rozkvetu. Mamča s hřívou z Tiziana nad kočárkem směje se, dvaatřicet bílých kláves píseň v duru přednese. Azur nebe nasákne si piják sivé duhovky, krví šípků plním hrdlo vitaminoplechovky…na polštáři duhy lebedí si běžec, les i luhy.
3. 12. 2018 NAD OPAREM 17 km 1:43
Nad řekou vznáší se polštářů cáry, chomáče vaty, peří a pěna. Nade vším vznášením běloučké páry vzrůstá zeď mohutná – skalnatá stěna. Nad stěnou klopýtá zmuchlaný Šleha, po ránu v polosnu, žízniv a hladov – zmaten, proč právě teď pondělkem běhá – vždyť je to úplné maso a sado! Jestli hned od stěny skrz porost stromů nevrátí Šleha se nad vatou domů, jestli hned pysky čaj vařící nezčeří a nevklopýtá-li od sprchy do peří, skončí as potupně na sálu špitálu anebo dokonce v polštářích penálu!
4. 12. 2018 V NEROZHODNOSTI 11 km 1:06
Kam bych tak dneska…v okolí žádná pyrenejská stezka, musím se spokojit s terénem Česka. Ono je jedno, kde botka pleská – pro duši starýho mezka postačí klenba nebeská, slizská a úplně obyčejná hezká okreska a radostný štěkot vlastního pejska.
5. 12. 2013 ZA ZENITEM 20 km 1:55
My, co už jsme za zenitem a zdaleka ne kadeřaví, v cíli těsně před limitem – stejně nás běh pořád baví. Svaly zkyslé od laktátu nezvláční již nikdy více – bez fetu a bez astmatu stejně hrb nám trhá plíce. Pořád v kvaltu, pořád v klusu – občas je to lehce těžký – dáme s gustem pusu busu a k pípě jdem zase pěšky!
6. 12. 2018 PROČ ZASE SÁM? 13 km 1:16
Má touha sportovat nezhynula. Však kolem mne? Pražádná funící mula. Množina ranních běžců – nula. Je to jen náhoda? Smůla? Či tato čeleď od minula nekompromisně vyhynula? Pak do mých nozder vplula výrazně čpící molekula a širý obzor ovanula nechutná vůně navinulá…že by tu jakás zvěř uhynula? Vzhlédnu a počínám konečně chápat, proč musím sám a sám polňačkou šlapat z jihovýchodu na severozápad…všichni se moudře vrátili zpátky – vždyť jen blb běhá okolo skládky!
7. 12. 2013 PO ORKÁNU 12 km 0:57
Zmlkl hukot Xavera, ztichl větví šum, viditelnost nádhera – opusť rychle dům. Na poprašku po číně ozývá se chrupy – křup, v té Ladově latině mi zkraje chladem vstává chlup. Zahřeju se u dvou mílí, ze Stromovky sálá hic …tvoři s čísly otužilí – a je jich tu víc a víc!
8. 12. 2018 ŽENA A MUŽ POD ŘÍPEM 27 km 2:12
Kdo by dneska neměl ánung, kudy vyjít z hrozby nudy – ať si do svých smělých plánů vloží šipku – tady tudy! Proč jen by se – žena s mužem – nezřítili z Řípu, v Koloběhu vůle druže (s jedním kolem, horem dolem, suchým stvolem, u kaluže pod topolem, v triku lehce navinulém a v těle těžce ochrnulém) neoddali tripu? I to šedé nebe pojednou je bez mraků, i to bláto náhle zvláční aortu – když muž se ženou našli soulad při sportu, když muž se ženou běhovjeli k zázraku.
9. 12. 2013 PŘETOČENÍ BĚHOMETRU 8 km 0:45
2999………………………………………….3000
První tři kotouče zprava opustila devítka, naskočily na nich hbitě motivační nuly – do dalších dní jistojistě krutopřísná pobídka – leč tyhle dálek touhy dávno pominuly. Čtvrtý kotouč běhometru neochotně zrušil dvojku. Přemítám, že v prosinci je nejspíš na čase – pozoruji zvlhle trojku na tom strojku…a slza dojetí si klouže po řase. Kdosi žbrblá: „Je to málo…“,další křičí:“To je moooc!“ Já však říkám: „Letos už mi stačilo – však co páka na nemoc běhání mě zase spasilo!
10. 12. 2018 POD LAMPAMI 11 km 1:05
Jsem stržen touhou dát štreku krátkou, nikoli dlouhou. Jen hoďku pouhou, hlaďoučkým chodníkem – nikoli terénem, nikoli strouhou. Nikoli s trampy, jen sčítat lampy. Halogen, úsporka, výbojka, ledka – náhle tu zápletka pro tělo dědka. Asfalt značně vyboulen – kořeny lip mají sílu – dědek letí kotoulem v obstarožním stylu. Terén, asfalt nebo tráva, minoritě je to fuk – důchodcům se tohle stává, holt už nejsem čupr kluk.
12. 12. 2013 OHROŽENÝ DRUH 12 km 1:05
Kde jsou všichni letní běžci? Nechte stydnout brlohy! Přece nejste jako ježci – hibernační mátohy. Nenechejte vyhynouti ohrožený druh: řád – běžci, čeleď – zimní, na cestách ať vznikne správný ruch, teď je tu klid až intimní. Vrať se, prosím, Půlkovrťko nádherná, tebe rád bych určo zase potkal – není vidět příď tvá vpravdě jaderná, ani říčná tvářička tak krotká. Vynoř se sportovče, Vytuněnče gelový – i ty chybíš nám na zmrzlém blátě. Neboj, nikdo jim to nepoví, že máš sajrajt na běžeckém šatě. Vyběhnětež občas ku sněhu a blátu, sestupte hbitě z gumových imitací – důstojnost vaše tím neutrpí ztrátu a zima se k létu o to dřív dopotácí.
13. 12. 2018 V ZIMNÍM SLUNCI 16 km 1:35
Dívám se, dívám – a je to skvělé – na zimní dodávku déčka. To se hned…jauvajs, do prdele…i prudký kopec snadněji přečká. Všímám si, všímám – že se líp dýchá – když z kopce domů chladem se vracím…suchý vzduch klimošky do plic nepíchá, nesmrdím, nežízním, nezvracím. Zpívám si, zpívám – že zimu přečkám – líp v zimním slunci než v blbý hale…prostě dám hale přes zimu vale – nač bych po gumě podrážku válel.
15. 12. 2013 INVENTURA VETEŠNICTVÍ 17 km 1:35
Hardvér patří do šrotu, o softvéru nemluvě. Broukám si falešnou notu: „Řítíš se vstříc záhubě!“ Základní deska prolitá čajem, baterka zrezlá dávno za zenitem, s grafickou kartou taky nic nevyhrajem a RAMka rovněž není módy hitem…jenže když se pleška vyvalí na světlo, vzniká rychle oblý panel solární…najednou co zvadlé bylo, bleskurychle vzkvetlo a co v bazaru si hnilo, na svět vstane vitální.
15. 12. 2018 V LAČNÉM RÁNU 13 km 1:18
Volné ráno po týdnu v háku mám výživnou snídani – snídám metry v zimním láku v lačném čase skřivaním. S prázdným břichem pod kulichem lehoučký krok mám – lační se mnou ještě jeden, proč být lačný sám. Víkend sebral kramli háku, běžci zase nudě…kvůli metrům v zimním láku máme na ní silnou páku – a jsme tak sytí z cesty fláku, ač vypadáme chudě.
16. 12. 2018 ČESKOBRODSKÁ VÁNOČNÍ DESÍTKA 17 km 1:26
Silnice rovná je jak hrana pravítka. Přesto nám hrozí nosítka, sanitka…v lesíku totiž leskne se ledem – jestlipak zdraví v cíl vrátit se svedem? V silničkách z pravěku hladkých jak psí kulky jsem strašně vratký – mám stažené půlky. I takový nešika však mívá občas kliku – zdráv a v poho dobíhám ten závod pamětníků.
17. 12. 2013 V OJÍNĚNÍ 10 km 0:57
Noční klendra barvy mění. Tentokráte nabílila, vykonala ojínění – trávu třpytem opylila. Stříbrná lavička svítí už z dálky, láká mne k posezu, čistá a krásná – nezničím zadnicí kresbu té krajky, užívám v pohybu čista a jasna. Josífek z pod slávistické čepice právě ochutnává citronovou zmrzlinu ze sešívaného zábradlí. Přes palouk plný diamantů přikulhává pedagog – důchodce, čůrkem z varné konvice jazyk Pepí poškádlí – José kvičí, zuby cení a do koberce z drahokamů zapichuje rudou pěticípou hvězdičku. Když se mrazík nepodcení, smlsneš si na bílé dřeni – a my co jsme víc ojínění, zkousneme i dětské klení.
18. 12. 2018 V ODRBANÝCH SILNIČKÁCH 19 km 1:52
Dnes mám tykev skoro plnou – myšlenek, co dlouhou vlnou jak tsunami ven se hrnou z mozku cestou strastiplnou. Přemýšlím o slunovratu, o období po salátu, kdy uškubnut ze špagátu chtěl bych opět závoditi s lehkonohou srnou. Dnes mám tykev plánů plnou – v kešeni však meluzínu – a myšlenky se náhle shrnou jen v jedinou, zlomyslnou: „Srny rychlost nevyvinu!“ Když z portmonky meluzína může vzít jen účty, vytrvalec ruce spíná a ztrácí kus sebeúcty. Do tykve však stvrzenka přináší mi nápad: „Toť famózní myšlenka – co s módní vlnou šlapat?“ Místo platby za trailovky pozvedám svou morálku – po Vánocích v bosých krocích poběžím na Zahálku!
19. 12. 2013 ÚTLUM BĚŽBY 9 km 1:50
Na fáračce vidím nápis: „CUŠTONT MAKÁŠ PO KLEJI“ a obrštajgr píše zápis: „Fárat třeba kratčeji!“ odsábruju z odvaliště, zmenším počet dumplochů, odklidím hunt z kolejiště a rozšířím tým lenochů. Když rubeme přes kvinty, nezvedaj ni flašincuky. Nepomůžou žádný finty – takže jdu ukládat tuky.
20. 12. 2018 IVÁNKŮV VÝBĚH 18 km 1:48
Když je v Praze abnormální sníh, v milimetrech ulpí na větvích. Kalamita rozkoš skýtá, úsměv na rtech mám, touhou klusat bělobou jsem hnán. Když je v Praze abnormální líh, na nule mi ze rtů taje smích…za pár hodin Jožin z bažin zasere si háv – neb skupenství vloček změní stav. Dřív než Prahu v Blatnou změní déšť, běžím sněhem a říkám si: „Nešť, z kanapátka zapnu Mládka, nohy na stůl dám, ze rtů plivnu špunt a spustím flám!“
21. 12. 2013 PŘEDVÁNOČNÍM ODÉREM 14 km 1:17
I když dýchám věčně hubou, stejně není úniku. Když se vůně z oken klubou, sliny tečou po triku. Chřípí dráždí všechno možný, od vánočky po kapra – támhle třeba něco rožní, další decka ukápla. Fauna koukám na tom stejně – míca mňouká z kontejneru. Rybí hlava kouká skelně na dráp svého bulvožeru. Jestliže si rychle na nos napřicvaknu kolíček, utřu si slin slizký nános a budu žádat balíček. Takhle nikam nedorazím – táhne mně to k talíři. Díky vonným anabázím teřich brzy zahýří!
22. 12. 2018 ZA SVÍTÁNÍ 24 km 2:24
Peřina chladne, můj spánek vadne, město si ustýlá noc. Za chvíli svítá a jeden se zmítá – jen výběh přichází na pomoc. Mám plán…bude to snadné? Neberu si toho moc? Po Praze běhati ne vždy se vyplatí. Dlažba neztravnatí, nohy tu dřevnatí a nad řekou klenou se jen kopci proklatí. Však je jedna cesta – absence šílených turistů umožní vánoční očistu. Když davy z dopravy i ruchy zábavy tichounké svítání od Prahy odpraví, ztrácí stará pažba pojem co je dlažba…a tak centrem města běžím ránem pro zdraví.
24. 12. 2013 ŠTĚDRODENNÍ HLEDÁNÍ 8 km 0:46
Proběhl jsem v partě naše hájky, nadzvedával hbitě větve s jehličím. Neviděl tam vůbec žádný dárky – alespoň hrb svůj občas řádně procvičím. V atmosféře pohody a tolerance není nutno koukat pod lopuchy – kdyby šlo vždy jen o kus toho žvance, Vánoce by byly sakra jednoduchý. Tak jsem nadzved vnitřní větve v časném jitru, vyronil z hlavy pár potu mililitrů… a došlo mi, že nejlepší dárky máme ve svém nitru.
24. 12. 2018 PRO VLOČKU 10 km 0:57
Nesněží, nemrzne, Ježíšek má galoše. Je mi to dnes ale jedno – potkám přece kámoše! Poběháme, pokecáme, pozdravíme staré známé, zabékáme u ohýnku, před nímž duo statných synků pěje z hrdel pro rodinku soubor koled do plamínků. Když míjíme třetí šišku při návratu do pelíšku, tak nad bříškem oblým od vánočky houpeme si z plastu vločky.
26. 12. 2018 JAK TĚŽKÉ PŘETĚŽKÉ 13 km 1:17
Jak těžký, přetěžký salát je z herteplí, když jako godýrka břicho mé zateplí. Jak těžké, přetěžké husí je stehýnko – co krpál ukrutný za fádní rovinkou. Jak těžko, přetěžko je běžci po ránu, když ryčné funění zkazí mu nirvánu. Jak těžké, přetěžké, běžeti Štěpánem…jak kdyby gepard lez v krupónu lachtana, jak kdybys Venuší prohnat chtěl marťana!
27. 12. 2013 PROSINCOVÝM JAREM 11 km 1:03
Slunce k létu obrací se, zima mrazy vyhlíží, v kosí písni rukopise ozim roste do spíží. Kulich leží v šupleti, kšiltovka to jistí, divné zimy pojetí mi listem v nohách šustí. Rýhy vrásek kolem očí v paprscích se pitvoří, kosi hit svůj neodročí – i v prosinci švitoří. Blaženost mně sladká jímá, klušu v lehkém postroji – snad nám modrá jarní zima ještě chvíli postojí.
28. 12. 2018 OBĚHNOUT OKOLÍ 20 km 2:00
Po ulicích zápolím – s cílem zdolat okolí. Dnes neběžím do polí, ačkoli vím, že v roli čéšek pouzdra nebolí. V metropoli na okraji tmu mi lampy rozblikají…neboli? Mohu tudíž kdykoli běžet Prahou kamkoli. Kam mé srdce zavelí, tam mu mozek dovolí s koxartrózou metelit.
29. 12. 2013 VE VĚČNÉM SOUBOJI 14 km 1:18
Opět řeším úkol hlavní. Kterou půlku poslechnout? Která z nich mi rozpor mravní umožní při rozčísnout? Levá strana mozku velí – šlápni na plyn jako střela. Jakmile mne startér střelí, sprintem letím zpřevesela. Pravá ráda lehtá čivy a nikdy nikam nespěchá, všechny světa sny a divy zřím šťasten jako blecha. Však jeden sval co dobrý soudce věčnou kauzu dorazí: poslechneš-li výrok srdce, pravá levou nakazí.
30. 12. 2013 POD PÁSEM ORIONA 13 km 1:12
V podvečerní černi pobíhači věrní čerpají si nádrž glykogenu jaterní. Za ledkou v modrém kuželu, pod světélkem Rigelu, ani rychle ani plouže, přeskakujíc zmrzlé louže. Černá báně v puntíkatém saku – žádná mlha, bez oblaku. Pod obzorem schován mrak, bání mžiká Alnitak. Pohled kalný posílám na rovný pas Oriona – spatřím blikat Alnilam a slyším výkřik ufouna: „Končí další sezóna!“
30. 12. 2018 TŘICETITISÍCI NÁSOBNÁ RADOST
Nekonečné prázdno vesmíru bývává s radostí na štíru…jen myslím, že vůbec se nepletu: hýčká si jednu podivnou planetu, kde duše toužící po smíru nachází radosti přemíru…koulí se v soukromém revíru přes malou blankytnou ruletu, se smutkem obvykle na štíru – kuličky veselých atletů…a ždibce hromadné radosti lijí si ze svalů do kostí. Co pouhých tucet let v nekonečnu? Co je pár otáček v prázdnotě? Dvanáctkrát do roka mám radost vděčnou za dalších třicet dní v životě. Co jen je tři čtvrtě malinké kuličky? Co třicet tisíc chvil v cestě za parseky? Sice fakt kousíček – jen takhle maličký – však duši mé rozdal už radostí navěky.
31. 12. 2018 SILVESTROVSKÝ BĚH JARDY ŠTERCLA 5 km 0:24
Na Silvestra poslechnu od komika rady…zapomeňte na smutek, rozepře, vády, zavedené řády, vybočte z řady a třikrát tu a třikrát tady oběhněte rádi, rády, po okraji Vinohrady – Riegerovy sady. Nejsou žádné velké chlady, takže máte předpoklady, že to zvládne nejen mladý s nulovými pády. V dámských šatnách samé vnady a břicha kručí hlady, v pánských zase omdlím smrady – ale závod nemá vady. Hlavně býti s kamarády!
Šleha běhá... 