TRÉNINKOVÝ DENÍK – leden 2019 a leden 2014

2. 1. 2014                                   DO NOVÉHO LETOPOČTU                 9 km             0:50

Kostky jsou vrženy (pro muže i pro ženy)… vykašli se na shon, škváru – před Caesarem do předklonu na Hujerovic švestku – dokodrcej žití káru k hraničnímu Rubikonu a neber si závist za nevěstku. Buď jedničkou při zemi – pak nahoře máš vždycky šestku.

3. 1. 2019                             V MOUČKOVÉM CUKRU                         17 km             1 :42

img_4099

 

Přilétá z mraků nad severním pólem, by v nízkém tlaku pokryl vše kolem. Silvestr blátivý se pod ním ztratí – svět z jeho návštěvy zcukernatí. Zmlsaný řepný aviatik, rafinovaný třtinový skaut, pozval nás na bílý raut. Nabízí okoralé štóly aut, kremrole starých pneumatik, laviček bohatě sypané koláčky i v sladké rohlíčky zamrzlé zatáčky. Tyčinky plněné letokruhy, cukrová jezírka z pod sítka lesa, plech plný polí s tolika druhy…no prostě samá delikatesa. Vše zdarma, on totiž platí…Vánočkou oblblý tatík…i čistou kecku a běžeckou slinu – bratranec sádla a inzulínu.

4. 1. 2014                2 MÍLE PŘED NUCENOU PAUZOU                8 km               0:44

Dobíhám zvolna a broukám si do kroku, hlavou teď belhá myšlenka bezděká – lékařský výzkum dosáhl takových pokroků, že už na světě není zdravého člověka. Jak starý eskymák sunu se vpřed, pod ledem tučňáček kouká se tunelem – až když se pod tebou prolomí led, poznáš – snad – kdo je ti přítelem.

5. 1. 2019                                     ECHT ČESKÝ ZÁVOD                 15 km               1:25

1-2019-2.jpg

1 - 2019 - 6

Dnes v rámci renesance, regenerace a rekonvalescence jeho degenerující excelence vehementně preferuje evergreen – 2 míle. Registruje se na relativně spektakulární steeplechase v urbanisticko-dendrologické rezervaci. Kreténovo sarkastické teatrálně-iracionální resumé? Lapidárně? Reálná redukce struktury telomer a radikálně-dezintegrační rekonstrukce muskulatury.

7. 1. 2019                                CO KROK, TO FRK                             14 km               1:24

Když je v lednu večer matně, mám pro trochu světla tip…jenom řádný cvok by rád celý rok prořezával městský smog sám se sebou v bok. Tak jsem v display mrk a volám další krk, kterému bych frk během běhu vrk. A teď zimě vzdor z páru ústních nor zní dvojhlasý chór – samý žert a fór…nakažlivý mor. Jak jen někdo píp, vyšel z toho vtip…nebylo nám vůbec špatně – ale je nám ještě líp!

8. 1. 2014                                                    NA DNĚ                           0 km              100:00

svc49btlo

 

Dopadám na dno bílého akvárka. Dopadám do písku jež tlačí a svírá. Oči mám dokořán jak sova Rozárka, zářivka na víku bliká a zmírá. Sedmero hadiček přináší naději – vystoupit k hladině, polaskat plíce – v každém z nás hadičky víry se nadějí, že z písku se vyhrabem, méně či více. Filtrací času proženu vzpomínky, rozvířím zrnka a vyrazím k cíli, ponechám na dně tížící kamínky – a vím že, CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ!

 

8. 1. 2019                                PSA BY NEVYHNAL                          11 km               1:05

Lijavec a vichřice lezou prstům do bříšek, i ten pes se choulíce zavrtává v pelíšek. Sníh s vodou má na Proseku vodorovnou dráhu letu, v kruzích fleků na obleku oba studí do hřbetu…jak se vydáš mimo hnízdo, míříš z bláta do louže – ó ty běhu krasojízdo, jeden si fakt zaklouže! Když starý pes vyžene se – tam, kam bys psa nevyhnal – jen chvíli se chladem třese, pak však v mžiku tropů král.

10. 1. 2014                                  PRVNÍ KROKY                                   10 m               0:15

nnfŠikmo vlevo na podlaze sluneční stín parapetu předchází mne vzdor vší snaze – a já brčky marně pletu. Výsledkem té líté snahy aktivní jsou potní žlázy, pod košilkou tence nahý rozjíždím svou novou fázi. V partaji mírného poskoku vytvořím si sekci plazí, v košilkách zpoceni v rozkroku sejdem se tam téměř nazí. Třeba jest zatnouti zuby a syčet, metry ať přibývaj zdárně, abych pak nemusel fňukat a skučet – že pohyb vyhlížím marně.

11. 1. 2019                                  NA BŘIZOLITU                                14 km              1:24

Nač kout tmavý opět volit, nač se ve tmě černé smolit…nerad by jsem kamsi prolít, tak jdu jen pár mílí skolit – na lednový kolorit…po ledě se prdolit. Silnice je břizolit, má lesk jako zdivo domu. Tečky slídy šajní blesky, nerad by jsem…dejme tomu…slyšel pádu těla třesky. Co si zimní nebe nesmí dovolit? Hlavně nesmí mrholit!

12. 1. 2019      VLAŠIMSKÝ MASAKR BLANICKOU PILOU           25 km               2:30

img_4153Cesta byla mokrá, místy velmi od sněhu. Viditelnost byla dobrá – tudíž málo špatná. Hlava z větví zmokla, zradila mne od běhu, takže fýza (mírně matná)byla mi prd platná. Na strmých svazích Blaníku spoléhal jsem na kliku a ve volných chvílích zvracel.Teď mám oči vypouklé jak bulvy v žábě, jejíž prdel přejel parní válec právě. Přesto – záhada – po D1 v mírné dopravě jak zamlada já se vracel…až k nížině, kde slunce v našedlém hávě zapadlo tmavě do země ne nepodobné kávě.

 

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

14. 1. 2019                               V ANTIPERLÍCH                              16 km              1:35

img_4119Dnes hercem v prazvláštním videu. V hoďce a půl snově nadpřirozené vznáším se v oblaku s polystyrenem a drtím albínské kuličky z ložisek bílými špičkami červených tenisek. Scénář mi ponouká ideu – že bych si v sypavém nečase pomohl belháním po páse? Že bych si propříště pomohl berlí a pár mil v ráji klimošek perlil? Když ale po mlascích kuliček výtahu spočinu krásně unaven na prahu, vím, že je právě na čase rozpustit úplně pitomou úvahu v poslední kuličce na řase…v pomíjivě zmrzlé antiperli.

16. 1. 2019                       NA DRCENÝCH TAŠKÁCH                     16 km              1:36

Když má bláto prioritu, když stříká až do pasu, v čelovkově modrém svitu účastním se zápasu. Souboje se dvěma pruhy mezi poli černými – jeden anděl, čertem druhý, suchý v klinči s mokrými. Kdosi dávno dostal nápad čenžnout střeše krytinu – a já právě počal chápat prozíravost počinu…naházet nám starou tašku do sajrajtu polňačky…po letech mám sucho v prášku, bez klení a klouzačky!

19. 1. 2019                        LEDOVÝM RÁNEM                                 23 km              2:15

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Slunce mám, aby v zimě hřálo, řeku mám, abych s ní dnes tek – v botce díru prozatím tak malou, že se zdráhám pro ni tratit šek. Fusky mám, aby v zimě hřály, jenže jak, když dírou vniká mráz…plíživě se rozlézá a pálí – budu nucen zkrátit šeku čas. Botka s dírou v lednu je mi na hovno, sebelepší fuska nezachrání nic – místo abych dodal duši duchovno, vbíhám rychle horké sprše vstříc.

21. 1. 2019                     KOULENÍ KLENDROU                              10 km              0:58

Pozorujíce Punťu v koulení, vnímám jej, jak sjíždí v kopec. Vzápětí jsem prakticky skopec, neboť mi zamrzl poklopec a chlad, křupajíc v artritickém koleni, vkulí se k silně křehnoucí holeni. Dříve než skoulí se z hlezna až k palcům, zapínám level běžeckých znalců – za značného bulev kulení zarážím se až o pec. Teď koulím ventilem hoření – tak, že k zisku spěje i OPEC!

22. 1. 2019                                       V NICOTĚ                                  14 km               1:21

nicota

Našedlé plátno nad řádky v poli,VíAjPí ticket mám na první balkon – nevidím nic, ať zírám odkudkoli – nicota vzlíná blízkem i dálkou. Šedavá blízkost i dálka – ty si přec v létě moc neužijem – tak sedlám obkročmo drakopsa Falca a letím vstříc říši Fantazie…Bastian shlíží na šedou zkázu, ozimy žeroucí metastázu – NeverEnding story holomrazů.

 

24. 1. 2019                                      V ANTIGRAVITACI                     16 km             1:21

einstein

Desítky such a desítky deštíků čekaly na Šlehu poslušně v botníku. Čekaly na dnešek před soumrakem, než o ně zavadím stařeckým zrakem…a jsou tak vděčné – až pán jal se vznášet, z prodlužek tvořit bleskové zkratky a nad měkkým prašanem bolesti zhášet, vraceje tělo své třicet let zpátky…když pílím mladicky odpočat k cíli, není tu něco, co vždycky tu je…lidičky, Einstein se fatálně mýlil – gravitace občas neexistuje!

 

26. 1. 2019                                                NA HRANĚ                          10 km              1:00

img_4190img_4191Mínus i plus právě houpou se na hraně. Při prvním kole vržu a křupu, sněhuláku dám jméno Cyrano de Karotka, při druhém mínus již na ústupu a já zaujat tající scénou…koho že jsem v lese nepotkal? Před nohou (i ji málem ohlodajíc) přeběh mi s mrkví splašený zajíc. Sněhuláku úsměv takříkajíc zamrzl asi – ač zrovna tajíc. Životnost krátká byla mu dána, v plusu a bez nosu zvoní mu hrana. Že by se cítil takzvaně nahraně? Cyrano, neboj, dnes ti smrt zkrásní. Budeš žít věčně – zamrzlý v básni.

27. 1. 2014                                                                   ZTUHA                 1 km             0:30

Začínám zas – jasná zpráva, proč o sebe zakopávám dál, projít sněhem já abych se bál.    Dík ledu se vidím zvenčí, připadám si menší, tenčí, sám – kam se kouknu, cíl před sebou mám…léto s vůní jablečnou, jaro co je nej, krásnou horskou nebetyčnou túru…fůru dní nekonečnou – co má snový děj – vysním si v ní, jak se lítá vzhůru, lítá vzhůru.            ZVOLNA VZHŮRU!

27. 1. 2019                     KRALUPY-BUDEČ-OKOŘ-PRAHA                32 km             2:08

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Na Okoř je céésta, ze Šlehova těěsta, vyšívá ji nohama. Když jde po ní v zíímě, samoten a příímě, bystře plete nohama. Náá konci té cesty trrrnité, stojí cosi jako hrad – přiběhl tam ránem, s velmi smělým plánem, že zří opět domova. Kúú hradu Okoři, běěhají magoři, jejichž rozum šel už dávno spát. Tíí mají ve zvyku, lednem vždy ve smyku, o nedělích venku strašívat. Óód těch dob, co jsou tu hrááádovééé, natáčí k nim běžci zrak – jéén oni ve slotě lééédnovééé – ostatní by trééfil šlak!

29. 1. 2019                                            DO KYJÍ A ZPÁTKY                   20 km             2:00

Pohodlně do Kyjí, rovinka až do obrátky. Pak šlápoty překryji – takže stejná cesta zpátky. Na pohodu do Kyjí, můj krok není vůbec vratký – cévy, žíly promyji, skládám lenost na lopatky.

31. 1. 2019                                                  K MENHIRŮM                     16 km              1:36

img_4259

Stojí tu uprostřed zimy. Stojí tu ostatně desítku let. Nebudu kvůli nim líný, nebudu pro ně dnes zahálet – vydám se za jejich stíny, spatřit je pod nimi kutálet. Tři v trávě předlouhé kameny, jejichž moc síly mi vlije. Od nichž zdráv sbíhá i raněný – přírodní nosič energie.

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s