ŘÍJEN 2014                                                       V DÍVČÍ IGNORANCI

Když mne míjí v bezva tričku, malé-velké,tenké-selky, všechny berou krátkou kličku – histerky i suverénky. Zahnou rychle do oblouku, prchaj z lesa na psí louku. Proč maj všechny v očích hrůzu, když se blížím vyjeven, proč nemohu krásnou múzu zblízka zdravit úsměvem? Až v koupelně u zrcadla velmi rychle chápu, z jakého že důvodu po štěstí si šlapu: „Aha – tady marná každá snaha, vždyť lítáš lesem s ksichtem masového vraha“!

 

ČERVEN 2012                                                  CELEJ ROZKLEPANEJ

Půlka půlky v tempu půlky. Rozklepaný hůlky. Pak dobíhám Lucku…vzadu půlky, vpředu bulky, v tváři důlky…rozklepaný —– !

 

LEDEN 2015                                                            BRZKÁ OTOČKA

Běžím rovnou za frňákem. Jde to jako po sádle, když v tom divný pazvuk zdola vydá břicho propadlé. Neberu na lehkou váhu signál těla varovný, není radno odporovat befelu té spalovny. Házím ihned zpátečku neb kontrolka zle bliká – v nebezpečné vzdálenosti dlí domovní klika. Uspokojit splasklý teřich bývá někdy fuška, zvláště když blb s apetitem vyleze ven dutý…nekonečnou trpělivost má má tlustá družka – jmenuje se Calexka a dychtí po mně s ňadry z krůty!

 

KVĚTEN 2015                                                 V ČERSTVÉM PRÁDLE

Dohodnul jsem lehký výběh s párem lepých krasavic. Je-li možno přáti starci zkraje května víc? Nasoukal jsem na postavu něco módních svršků, volným trikem přikryl sádlo a oholil držku…vyběhl pak cyklostezkou vprostřed vnadné krásy…mít po boku dívku českou, sen všech běžců šedovlasých.

 

LEDEN 2017                                          Z PRAHY DO PROSEČNICE

Dva páry jdou od Prahy, bez kvaltu a námahy – nikdo nemá obavy, zda se nezplaví. Obě dvě pohlaví vůbec nikde nestaví a kdo se jim postaví, toho pozdraví. Průduška v každém z nich vesele si píská, od smogu sklípek jim zdravý povlak získal. Kdo s nimi poběží, astma a síp vytěží, pěkně se osvěží…a zří ARO zblízka.

 

ČERVEN 2016                                             NĚCO PRO VOAYEURA

Voyauer se chlípně kouká, co nabízí městská louka – zelený oceán vysoké trávy vlníc se ve větru ukrývá cosi. Poblíž dvě hromádky – svlečené hávy, na nich tři zplihlé primerosy. Mrknu očkem do moře, probíhá akce. Albínští kytovci shodili džíny. Plejtvák je nahoře, zrovna jde do kontrakce…hekem je povzbudím z úkrytu za modříny – dneska se nenudím, každý běh jiný.

 

SRPEN 2014                                                      VEDLE NÍ A ZA NÍ

Běží děvče vedle mne, kilometr za pět pade. Zatím jen tak mírně líně nožku vedle nožky klade. Běží děvče přede mnou, kilometr za čtyři, na dráze jí svaly pnou – a já ve víru trychtýři. Běží děvče v nedohlednu, kilometr za tři dvacet, ani pat jí nedohlédnu – asi budu brzy zvracet. Běžím sám a forte funím, kilometr za sedum, piánko do hlíny duním – nadšen jsem že dopředu. Běží děvče vedle mne, smích od ucha do ucha, myslila že zpívám si – však takhle zní má záducha!

 

ÚNOR 2017                                       VE STYKU ŘEKY A SLUNCE

Utíkám po břehu k vzdálenému prameni. Do míst, kde z kruhu kamení vytéká v šerotemný les – kde v erotickém tichu semení kapradí a vřes. Utíkám na jih k hřejícímu kotouči – bledulín blíž a blíž k rašící bleduli. Tam s čepičkou rázně se rozloučím – a sličná Vltava bude mi po vůli.

 

KVĚTEN 2014                                             V ČERVENÉM KVÍTÍ

Zastrčím si za lem čapky červeňoučký mák. Potěším tím zvadlé tlapky – mám to domů ještě flák. Naproti mi běží kočár, vláčíc švarné děvče – co by sis bez krásy počal, starý mdlý jezevče. Nabídnu ten kvítek rudý, potlačujíc nízké pudy: “ Čauky, fešná bruneto, přeji krásné léto!“ Hned stydlivě zčervenala – jak kvetoucí vlčí mák. Nebyla to sice kala, však zahnala jí z tváře mrak…a já vzášel se jak pták. No – a lehce pak…ten flák jsem zmák.