Tak jsem si dal zase po letech český jarní otvírací dvojboj. Pravda – trošku jsem to ošolíchal (myslím tím zátěž), protože první z dvojice závodů jsem běžel jako vodič. Zato druhý….tam jsme si všichni, co jej běželi, užili zátěže až až. Dokonce až tak, že kdo ji neměl dostatečnou, mohl kvůli její absenci odletět do dalekých krajin!
„ČESKÝ OTVÍRÁK“ jarní běžecké sezóny vytrvaleckých závodů se nazývá:
PALESTRA KBELSKÁ DESÍTKA
Jest druhým velkým závodem, týden po tradičním moravském „votvíráku,“ který se pro změnu zove: ROHÁLOVSKÁ DESÍTKA, s kapacitou cca 600 závodníků.
„Kbelskou“ dokončilo 1208 závodníků a závodnic. Ač je kopcovitější a celkově náročnější než Pečky, tentokrát byla oproti nim idylkou. Ti, kdo absolvují předjarní dvojboj pravidelně, ví, že Kbelská je pomalejší a do Peček se jezdí pro osobáky…letos? Ani náhodou. Letošní dvojboj jsem schopen porovnat celkem objektivně, i když jsem Kbelskou běžel jen jako vodič na 50 minut a Pečky „naplno“. Všichni ti, kteří letos běželi oba závody naplno, se totiž v Pečkách zhoršili!
„ČESKÝ PRODÍRÁK“ roku 2019 se zove:
PEČECKÁ DESÍTKA
Už předpověď počasí s varováním ČHMÚ dávala závodníkům najevo, že tentokrát si mohou o rekordech nechat jen zdát. Skutečnost? Mnohem horší. Co jsme nahnali do pátého kilometru, to jsme do desátého čtyřikrát ztratili. Mezičas na pátém 20:12, v cíli za 42:41…hustý…vzduch…asi. Natrénováno sice není – a když se podívám do rodného listu, asi už nikdy nebude – ale přece jen to byla síla…větrů.
Ať jedli, co jedli, všichni závodníci totiž po obrátce náhle počali trpět větry…snad kromě Xi-Xaů a Vítka Pavlišty, který je tak štíhlý, že by se mohl převlékat za špejlí…jenže tak lehký, že mu byla štíhlost stejně prd platná. Fouká ti do zad? Příliš to nevnímáš. Jen je ti podezřelé, že protiběžci mají od obrátky náhle výraz yetiho s punk účesem. Z útrpného a soustředěného se náhle promění v cosi, co nelze nazvat jinak než „výraz fotbalisty po nárazu míče do choulostivé partie.“
40. ročníku PEČEK nepřálo počasí. Přesto dokončilo 913 závodníků. V sobotu. Naštěstí se ale neběželo v neděli. V neděli by to totiž bylo mnohem horší! Byl jsem se podívat na fotbale. Orkán Božena…vodorovný liják…brankářům vykopávajícím po větru by snad nestačila na délku výkopu ani dvě hřiště za sebou…nepodařená střela po šedesáti metrech mírně stoupá…dezorientovaní hráči přerušují samovolně hru, neboť hvízdání vichřice považují za hvizd rozhodčího…odepisuji deštník, z něhož zachraňuji jen zdevastovanou kostru…vzpomněl jsem si na příhodu z mých dřevních cyklistických dob, kdy jsem kdesi u Miroslavi u Znojma těsně před bouřkou, v mírném klesání – i přes maximální výkon nohou (a sprostými slovy hnijící huby) na kole couval!
PRŮRAZ DO PEČEK
Před vesnicí Cerhenice
vidím Vítka v punku –
pne mu kštice a dme líce
v bobtnavém posunku.
Za obrátkou vím já věru,
proč jsem se tak divil – i mně orkán z protisměru ksicht do punku zkřivil.
Za vesnicí Ratenice
narážím do léček –
jak skrz zdivo prorvat plíce
v cíl do města Peček?
Po průrazu bez sbíječky
stokrát jsem zaslechl:
„Týý vole,
svatý Petr zazdil Pečky!”
a: “Já tam málem zdechl!“
Šleha běhá... 