sonor 271

V posteli určené pro humanoidní bytosti v podskupině galaxií ▓Ş╩Π◙/╚╦╔, galaxii Mléčná dráha, okrsek Betelgeuze, 3.vnitřní planetě soustavy SOL, aglomeraci BUDAPEST, poloha 47.4835808N, 19.0769625E, na pomezí DISTRIKTU 8 – 9  (fonetické místní názvy Józefvároš – Ferencvároš) leží poněkud omšelá humanoidní bytost, šermující končetinou s pilníkem a snažící se zprovoznit KNPKB.

sonor 273

 

Zpráva pro centrálního tajemníka SPOJENÝCH PLANET BĚŽECKÝCH,    generalissima Sandhalla.                                                                                                                     

odesilatel:     e.t.volatdomu@guma.sl                                                                                 prijemce:     chef.sandhall/@spb.cg

 

Omluva za nestandartní doručení zprávy – vzhledem k poruše vějířové podložky Ø8 na krytu pohonné jednotky Kmitače nabíjecího pole Kvantového bonzovače bylo nutno zprávu doručit nestandartním způsobem – tzv. mejlem. Poněvadž zpráva nepodléhá režimu TAJNÉ, dovoluji si ji doručit tímto primitivním způsobem.   

(Připomínám Vaší zapomnětlivé Excelencí, že jsem byl Vámi vyslán, abych v Hungarii reprezentoval naši Galaxii Mléčná dráha na 8778. přeboru Humanoidů  podskupiny galaxií Sektant A, Sektant B, Mléčná dráha, Andromeda a Tukan ve vytrvalostním běhu na 0,000000000000985954-e  parseku) 

Uvědomuji si, že můj trénink na tuto mimořádnou událost nebyl optimální. Přetížení organismu způsobené Vaším příkladem – neustálým trénováním – pro mne znamenalo mimo jiné i blokaci nervových drah k mému laserovému pravému ukazováku. Regenerace a léčení natržených svalových vláken levého hamstringu tudíž neprobíhaly dle standardního režimu. Poněvadž jsem zapřisáhlý odpůrce dopingu, odmítl jsem bezprostředně před závodem i nabídky soupeřů z Hungarie, nabízejících mi svou „medecínu“. Podle toho ovšem – což jste se již pravděpodobně z oficiálních výsledků, zveřejněných intergalaktickým nadsvětelným oběžníkem Milky way holograms results today bulvením dozvěděl – závod dopadl.

Jediné, čeho jsem si v sonor 271 (večer před akcí) v centru aglomerace se spoluběžci dopřál, byl galon oblíbeného, z naší rodné republiky Švejkland dovezeného neinvazivního nápoje, iontového polotmavého Primátora z oblíbené turistické destinace galakticky známých cimrmanologů – pivovaru Náchod. Měl jsem sice na posteli připravené i čtivo – Běžcův průvodce po galaxii – ale ke čtení jsem se již v časové tísni nedostal. Vidíte (pardon – čtete) že k závodu jsem spolu se svými spoluběžci přistoupil zodpovědně, vzorně jsem se zaiontil a neponechal nic náhodě.

Spánek před závodem byl sice několikrát přerušen silným nutkáním, naštěstí důležitá místnůstka byla od mého pelechu opravdu velmi blízko. 

 

(Než přistoupím k  vlastní zprávě o průběhu závodu, rád bych Vám za sebe i za ostatní závodníky poděkoval za zabukování zcela luxusního ubytování, v kterém jsme se cítili „jako v sedmé mlhovině.“ Bydleli jsme totiž ve stejném  segmentu (bohužel pouze trojrozměrném a jen s dvojicí pidibílých děr), jaký obýval při svých třech inspekčních cestách po galaxii Mléčná dráha nejlepší mozek galaxie všech dob, emeritní vyslanec CGM (Centrálního Galaktického Mozku) – bytost s krkolomným jménem Leonardodavinci. Systém Solu navštívil podle CGM v obězích 7233, 7258 a 7936 po Čtyřokém. Zde jsme byli přímo obklopeni galaktickou historií. 

                                                                                                                                      

Sonor 272

Na start ve Varosligetpark jsem se dostavil spolu se svými E.T. kolegy z národního týmu Švejkland pln očekávání a v dobré náladě. Jak by ne. Primátor je Primátor.

Startovní koridor byl již zcela přeplněn humanoidy ze všech koutů našeho spirálního ramene. Řeka galaktických dotačních fondů do této okrajové části ramene prozatím příliš neteče – a tak neúčast špičkových vytrvalců z Kilimandžárie byla proto snadno pochopitelná. Favorité se tedy rekrutovali převážně z místních borců a borkyň, znalých záludností aglomerační trati a zvyklých na místní podmínky (nižší tlak dýchací směsi, způsobený ponejvíce dvoutaktními spalovacími motory dosluhujících kolových vozidel s obalem na bázi polyvinylchloridu z nedaleké Dederonie).

Mírnou výhodu pro mne a skupinu mých spolu běžců a spolu běžkyň (Davidnegoliáš, jeho choť Běhoprvnička a zkušená závodnice Janaironmanová Vodobyciruninová, kteří se zúčasnili vloženého závodu na 0,00000000000022665 parseku) shledal v podobném profilu trati s tratí naší rodné aglomerace na Švejklandu. Po důkladném 3D rozboru jsem se proto rozhodl zaútočit na špici až v závěrečné fázi závodu. Zde se terén jevil jako nejvhodnější pro udeření.

Předpověď počasí pro Hungarii a sonor 272 však nevěštila nic dobrého. Jistě znáte mou zálibu ve vlhkém a chladném podnebí, které pro mne bývá podmínkou a předzvěstí optimálního výkonu. Již od rozbřesku však bylo jasné, že Sol zůstane nad obzorem viset v tupém úhlu celý sonor 272 a udeří nás naplno svými nemilosrdnými paprsky, nezakryt milosrdnou oblačností složenou z kapének velmi viskózní H2O.

Barva nebe byla v jitru sonoru 272 téměř totožná s barvou prvotřídního amarounu z galakticky známé restaurace „U suché dásně“ ze soustavy Betelgeuze, což – jak jistě chápete – je pro průměrného Švejkmana barva přímo vražedná. Neznamená to však, že bych předem „házel paprskomet do do lánu geneticky upraveného cannabisu“ – byl jsem rozhodnut bojovat do poslední křeče.

Kvůli absenci mojekulárního překladače v mém středním uchu (přiznávám, zůstal zapomenut v lodi) jsem rozpravu k závodu nepochopil…ba – byl jsem jí přímo zmaten!

Předstartovní galimatyáš jazykových projevů, sestávajících převážně z přehlasovaných samohlásek, bublání a neartikulovaných pazvuků, mne upozornil na zásadní problém – jakým způsobem se dovolám pomoci, jestliže ji budu během klání potřebovat? Z celého obsáhlého projevu jsem totiž porozuměl pouze jednomu jedinému slovu – a to poslednímu:

„START!“

Prvních 0,0000000000001245 parseku závodu se odehrávalo na širokých bulvárech hungarské metropole. Po vymotání se z Varosligetpark dav vyrazil po bulváru Népkőztársasák k řece – prý nejmohutnější na celém kontinentu. Sol prozatím nevystoupal do svého maximálního úhlu nad placatý povrch planety, teplota tudíž nepředstavovala pro většinu humanoidních bytostí zásadní problém. Výjimek se našlo pouze několik. Jednou z nich byl Kremroloid Donkesz, jemuž se válcovité tělo z elastického biomateriálu, velmi připomínajícího molitan, přehřálo téměř okamžitě. V brzkém přehřívání mu zdatně konkuroval Krychloid Gyula s kostrou na bázi obřího krystalu galenitu z planety Rubicks27, který počal již po několika skocích vrzat a překlápět se v první, druhé i třetí ose! Příšerné vrzání naštěstí přehlušila místní kapela, nazývající se Magyarhonvédségőzpontizenekara, jejíž vyluzované zvuky byly pro mé přerostlé boltce o mnoho ladnější.

U hudby, provozované domácími hudebními tělesy, bych se poněkud pozastavil – už počet kapel a hudebníků inkriminovaných těles s naprosto originálními názvy: (např. Szendrőifůvósok, ő(velké písmeno na klávesnici chybí)nkéntésdalolvatârsulat, Târnokiůtősegyůttes, Újbudazeneiszinpad,Silverblueegyůttes) téměř převyšoval počet závodníků! Zvuky nástrojů všech těchto hudebních těles v nás, závodnících, zanechaly hluboké dojmy. Exotická hudba dokonce v jednu chvíli způsobila zpomalení mého strojového tempa – přiznávám, že při průběhu kolem kapely „ő(velké písmeno na klávesnici chybí)nkéntésdalolvatârsulat“ jsem zastavil a jal se na Vaši počest meditovat.

Smršť končetin a údů drtících povrch megapole přiváděla kolemjdoucí diváky a fanoušky všech ras a povah z nejnepravděpodobnějších končin galaxie jednotně k primitivním emocím. Neustálé výkřiky, bubnování do všech možných i nemožných předmětů a ručně, nožně i orálně vyráběné transparenty v různých jazycích galaxie nutily závodníky k maximálnímu tempu. Na horní konstrukci mostu, klenoucího se přes mohutný tok největší z řek v Hungarii dokonce ukápl jakýsi exotický humanoid z každého ze svých těkajících tykadlovitých očí slzu dojetí – čehož jsem si všiml jen proto, že most pod ním povážlivě zasyčel. Obzvláště nedorostlí jedinci se v povzbuzování vyžívali. Na každém kroku vystrkovali své výrůstky do trati a dožadovali se kontaktu se závodníky a zvyšovali tak vnitrogalaktickou odolnost svého zatím ještě plně nevyvinutého imunitního systému.

Vzorně jsem tuto svou nadstavbovou misi plnil – bohužel však jen napůl, neboť při průletu transmisní černou dírou přes celnici v mlhovině Tukan ztratil můj prst dočasně svou funkčnost v důsledku průchodu bezpečnostním rámem (viz.přiložené foto, na němž je ztráta energie jasně patrná).

Za mostem – primitivně snýtovaným z pravěkých nýtů z FE – se začal projevovat velký výkonnostní rozdíl mezi jednotlivými závodníky. Domácí pak byli z mého pohledu navíc vystaveni nepovolenému dopingu – a to výkřiky „Hajrá, hajrá, hajrá!“. Výkřiky pravděpodobně domácí naváděly na optimální trasu a hostům dezorientovaly vektorové senzory.

Mám důvodné podezření, že tyto nekalé praktiky Hungariánům infiltroval do úst tajný agent z Vogonie.

Startovní pole se tudíž roztáhlo do úctyhodné délky, v jejímž popředí se již vyskytovalo velmi málo nehungariánů. Zatímco čelo už sprintovalo po nábřežích, zadní voj, sestávající převážně z Ploužilů z mlhoviny Želva, teprve rozehříval krunýře u výběhu z parku Varosligetpark. Jednou z čestných výjimek byl můj spoluběžec Ondraironman Vodobycirunin. Rovněž my ostatní ze Švejklandu jsme nedělali ostudu a pohybovali se ve druhé výkonnostní vlně ze šesti.

Za obrátkou na 0,0000000000001033 parseku jsem Ondraironmana Vodobycirunina míjel v protisměru. Byly na něm však již patrny známky vyčerpání z přepáleného tempa. Snažil jsem se mu pomoci dovoleným prostředkem  při plácnutí – dotykem ukazováku – ale již zmíněná indispozice účinnost mé pomoci pochopitelně značně omezila.

Třetího z našeho týmu, vytrvalého Vladiplazorunce Ledvinkovitého, jsem zahlédl v okamžiku, kdy předbíhal již zmíněného Krychloida, právě se překlápějícího na osu X. Vladiplazorunec závod rozhodně nepřepálil. Co však rozhodně přepálil, byla pojistka omezovače tempomatu ve zpola již uvařené mozkovně. Naštěstí měl v ledvince ještě jednu, po jejíž výměně se jeho tempo ustálilo na optimální rychlosti 0,00000000000001 parseku/sonor 0,01.

Další femtoparseky závodu si pamatuji pouze matně, proto popis omezím na pouhé sekundové střípky, které mi v paměti mezi černotou vymazaných bitů zůstaly zachovány:

…dlooooouhý tunel, přecházející plynule v most…

…krátká občerstvovačka…tyrkysová voda v kelímcích…

…hungariánští bezdomovci luxují poslední stoleček se sonorským    ovocem…

…hungariánští pořadatelé pronásledují hungariánské bezdomovce od           posledního stolečku s jiným sonorským     ovocem v       končetinách…

…jiné sonorské ovoce opouští pořadatelské končetiny…

…jiné sonorské ovoce přistává na hungariánských bezdomovcích…

…dloooooooooooooouhé nábřeží…

…kratka občerstvovačka…tyrkysová voda v kelímcích…

…dloooooooooooooooooooooooooooouhá rozpálená ulice…

…tma…

…tyrkysová voda v kelímcích…

…tyrkysová voda v kelímcích…

…dloooooooooooooooooooooooooooooooooooouhý park…

…CÍÍÍÍlL!!

A výsledek?

Je důležitý?

Jeho Excelence Sandhalle – centrální tajemníku všech cválajících Mléčné dráhy, vážený velvyslanče běhu. V Hungarii jsme určitě „díru do Galaxie neudělali“ – rozhodně se však nemáme za co stydět. Již teď tedy plánujeme další společný závod v příštím oběhu naší rodné hvězdy – rovněž v katastru Mléčné dráhy. Zcela vážně uvažujeme o zajímavém podzimním závodě v sousední Bryndzárii.

Proto doufáme, že nás na přiští marathon nejen znovu vyšlete, ale zúčastníte se ho s námi!

Protože – jak řekl v projevu po památném závodě v severozápadní aglomeraci Helsinki v solu 8724 po Čtyřokém nejlepší z našich rodáků – galaktoznámý Švejklandlokomotivazatopekemil:

„Ha czak futni akársz, fuss egy mérfőldet. De ha egy másik világot akársz medismerni, fuss egy maratont!

 

Ani slovo nerozumíš, nem tudom ti říkají, sledovaný zvědavými posedavci z tramvají. Běhošiky invazní rozprchnou se po Světě, na nábřežích ä ü zní – jsi na jiné planetě.                                                                                                                               Hajrá! hajrá! hajrá!“,  zní zpoceným uším, že to bude bez rekordu, od začátku tuším…běžím spolu s Rubics cube, běžím spolu s Kremrolí, ale v klinči s humanoidy maratónek nebolí.                                                                                                                 Zážitek mám z Pešti hezký, celý závod mlel jsem pantem – nemluvil jsem sice česky, zato E.T. runsperantem.

                                                                                                                  E.T.  Morová Šleha