K ZEMI! …volume 1

V DOPADU

Staříku, máš špatnou běžeckou techniku. Podcenil jsi elementární fyziku – jak překročíš míru tření, nezbude ti nic než klení a líbání chodníku. Majzl tě do hrudníku a zmáčkl obsah pytlíku. Komiku. Postavil se ti do ksichtu. Snad dneska dojdeš na šichtu…to jsi dopad, básníku.

 

2. 12. 2017                                         KOLOMBOVÁ JE V KLIDU

Padám v rokli do bláta. Šéf podřipkých invalidů. Poblíž brousí zubatá – Kolombová v klidu. Padám svahem do pařezu. Páchám vlastní genocidu. V cíl se asi nedovezu – a Kolombová v klidu. Padá na mne Trojská lávka. Asi málo epoxidu. Téměř ze mne vykopávka – a Kolombová pořád v klidu!               Máš recht – já přijdu.

 

15. 11. 2016                                                       V PÁŘE

Tmou, v níž lesík hustý skrývá ledu krusty, běží jeden tl..hubený. Pod parou, tvořenou jeho ústy, číhají slizké kořeny. Čelo na hrotu kužele vypotí fotony svatozáře…jestli si přes kořen ustele, zaúpí sprostě jen díky páře – v duchu již chystajíc zdravici, kterou však chtěl by si odříci: „Děkuji ti pěkně, milá z držky páro, žes mi opět zajistila exkurzi na ARO!“ Zmrzlou kupku měkkých listů líbám s klikou pouze jednou….však s diagnózou optimistů? Těla běžců vždy se zvednou.

 

4. 1. 2016                                             KONEČNĚ SAMEC

Tučňáček konečně má důvod jásat – bílá dnes počíná tmavou zem spásat. Při krosu okolo pučících poupat netroufám si ani trošičku doufat, že ledovka doklouže z polárních doupat a vločky počnou pod křuskou chroupat. Všechno však mívá dvě strany mince, na každém povrchu skrývá se zrada – vznáším se lehýnce v sněhové peřince…a na skrytém ledu hodil jsem záda!

 

2. 10. 2017                                                   OSTRÝ KOPCE

Dones mne, prosím, dones až nahoru, nožičko vratká po noční tuhá – až tam, kde z listů padavých z javorů zrcadlí v očích půlená duha…dones mne, prosím, dones až dolů, oko mé bystré kořeny vidoucí – musím to zvládnout bez karambolu, dneska si nesmím natlouci…pakliže by noha klopýtla, neběžela by zítra!

 

4. 2. 2017                                              ZASE NE VE FITKU

Asi tisíckrát mi to podjelo a teď mě bolí svaly na prdeli. Říkám si: „Ty starej plesnivej trumbero – ve fitku gumopás neustřelí.“ Jenže tam nemají tající rampouchy, na každým kiláku solenou sračku, společné padání s vozembouchy a v rokli točenou klouzačku. Zůstanu tedy u ledu – pásy si schovejte pro tlapky žen – bez páry z huby a krásy výhledů nemůžu býti jediný den.

 

26. 1. 2017                                             NESMÍM SE BÁT

O dobrém terénu nechám si zdát – hrozí, že předvedu výstavní pád. Hned zkraje začnu se sám sebe ptát, zda není zbytečné skrz led se hnát a zda bych neměl dát směr čelem vzad. Jenže led všude – musím se smát. Mohu si pouze zoufale přát, aby už slunce počalo hřát – to kluzké by už mělo vodou se stát! Nebudu štkát. Šach-mat to není, snad pouhý pat – prozatím musím se srdnatě prát a po každém pádu na nohy vstát.

 

25. 4. 2017                                            AŽ DO VODOROVNA

Do dneška jsem si myslel, že při regeneračním běhu odolám pádu. Jenže zrazen svým zrakovým smyslem předvádím Pláničkovu robinzonádu…přelétám plavmo přes kořen borový, přistávám měkce na jarní trávě, dlaněmi patlám cosi po fóglovi – furt lepší než patlat cosi po krávě. Každý rok provází vzestup i pád – že ho mám za sebou, jsem velmi rád.

 

19. 4. 2016                                               FAKT FAJN KLUS

Ach! Jak lze klus přes prach, drn trav a cák vod mít pln krás! Ne jen furt buch a bum, též glo, ham a mlask. Pak kos neb drozd pod strom vlét a střík svůj trus ťip ťop před můj kšilt. Brrr! I roj včel tu bzik – jen tak tak že ne pích. Jau! Dál už flus such – tak šup end dup. Fakt fajn klus – jen ten pád byl hnus.

 

29. 10. 2016                                           V SUPER POHODĚ

Na konci dnešního výběhu zaslechl jsem protiběžce láteřit, že už chtěl by mít klid, než by měl na nohách dřít. Tak mu říkám: „Musíš znát asfalt, hlínu, beton a trávu, obíhat strom, dům, pejska i krávu, skákat přes kámen, louži, střepy i kořen – v zimě se balit jak pumpa a v létě se oblíct spoře, potit se jak dveře od chlíva, omrznout v lednový vánici, odpustit si blaho kuřiva – i ten chlast občas si odříci, funět jak lokálka do kopce, nadávat v seběhu na šutry, hlídat si, co leze z poklopce a dát finiš v pozici z Kamasutry…..ale byť budeš sebevíc zbit – nikdy, NIKDY nefňukej, že už chceš mít klid – to zas já říkám tobě. Klid hledej radši až v hrobě!“                                                      Jooooo běžec, ten tvrdej chleba má.

 

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s