Červen 2014 S BLONĎATOU ĎÁBLICÍ 14 km
Proč nemohu dohoniti blonďatého ďáblíka? Volám zoufal: „Sniž už rychlost,“ jí to však nic neříká. V Koztoprtech ržání koní, vlhká krása rybníka, pod nohama kvítí voní a ona? Stále utíká. Nemyslím si, že jsem chromák – ale tohle nedávám – kéž bych se už formy domák, zatím sprostě nadávám. Otočí se, mrkne řasou, hodí na mě smajlíka – běhat s děvou plavovlasou fuška je pro staříka.
Leden 2016 LOAP DESÍTKA V POHYBECH 15 km
Dělám pohyby – hejbám bokama, rukama, nohama a koulím vočima, tepy do maxima…dééésííítko – nesnáším tě! Dělám pohyby – hodinky na ruce, vlaju jak onuce, mám z potu poluce a nemám pochyby – dééésííítko, zabiju tě! Dělám pohyby – přemýšlím o lásce…a to mi pomáhá, na týhle procházce…a když jsem na pásce, říkám si v nadsázce – „(: Dééésííítko – miluju tě! :)“
Duben 2015 NA POHODU – NA POKEC 12 km
Místo štvaní s kluků cháskou pokec s čupr plavovláskou. Výborně se přitom dýchá, dech utáhneš hravě nosem – ani jazyk nevysychá…a to běžíme kopcokrosem. Po sprše velká pohoda, vnímám sil rychlou obnovu…být čilý žádná náhoda – vždyť nepustí tě ke slovu!
Září 2013 VÝBĚH KRÁSKY SE ZVÍŘETEM 12 km
V zlatavém odlesku sepnuté hřívy vaří se pod kšiltem zpocený děd…kontrastu s krásou té běžící divy funí tu hnusatec, počíná čpět. Nalevo na stezce mládí a zdraví – laní skok přivábil pohledů žár – napravo nehezce stařec rezaví…viděl kdos někdy tak nerovný pár?
Srpen 2015 MIŘEJOVICKÉ PŮLENÍ 23 km
Snad se chabé síly příliš nepřecení – první půlku nutno kulit s rezervou. Hubení i mírně oblepení běží s čůrkem na temeni…kéž si svaly příliš neservou. V druhé slunné půli tuhnou chlapcům zvadlé hůlky a kvůli slabé vůli vadnou dívkám tuhé půlky – ani bez skrupulí už je snadno nevyšpulí. Přesto trochu vnadné krásy zbylo – což závodní pole rádo posoudilo.
Červen 2017 VODIČSKÁ LIDOVÁ 24 km
Okolo Příbramě vodič se točí, kdo zde má cíle své, ať si zaň skočí. A jedna byla, ráda si zaskočila, kolínka protočila. A měla z pomněnek pár velkých očí. A byla pilná, a byla milá. Cos krutý vodiči, cos mi to udělal, že jsi mne na vojnu, že jsi mne na vojnu běžeckou dal…já jsem to udělal pro cíle Alenky, já jsem to udělal docela rád – protože v kukadlech má stejné plaménky, ve kterých začal jsem dávno už plát…a kvůli jejímu oblému výklenku, do něhož zálibně můj pohled pad.
Listopad 2013 JEN TAK SI VRZNOUT 14 km
V posledních hodinách chromého běhání zvuk divný uniká zespodu. Odrážen od škarp a od strání, zjistil jsem, kde že má původu. Tohleto hekavé vrzání podrážka modrých bot troubí -do tváří červeň zvuk vyhání a vysává ji z mužné chlouby. Potkávám důchodce mračící, na pusách vidím hek zmrzlý – závidí dupání zajíci, taktéž by rádi si vrzli.
Březen 2017 V ŠÍLENÍ 11 km
Zas je tu jaro, běžec šílí – jak propuštěnej vězeň. Tohle my známe, zase tu máme, ten podivnej měsíc – ať žije březen! Krása je krása, když běhaj kluci s holkama, krása je krása, když běhaj kluci s klukama a holky s holkama…venku je ještě chládek a všichni běhaj nahý – lesem se dnes mihli šílenci s celý Prahy!
Květen 2004 V ČERVENÉM KVÍTÍ 14 km
Zastrčím si za lem čapky červeňoučký mák. Pošetřím tím zvadlé tlapky – mám to totiž ještě flák. Naproti mi běží kočár, vláčí švarné děvče – co by sis bez krásy počal, ty starý jezevče. Odevzdám ten kvítek rudý, přeji krásné léto, potlačím své nízké pudy: „Čauky, fešná bruneto!“ Stydlivě se červenala- jak ten vzkvetlý mák – nebyla to sice kala, však odehnala z tváře mrak…a já se vznášel jako pták. Načež jsem flák lehce zmák.
Šleha běhá... 