HYPOCHONDR NA ZÁVODĚ

Velmi záslužný počin.

Pořádat závod, jehož výtěžek bude použit na léčbu. Léčbu onemocnění srdečních. Jehož výtěžek pomůže potřebným. Jehož výtěžek bude použit na bohulibé programy. To se pak na výšku startovného hledí poněkud shovívavěji.

Pořádat závod přímo v areálu špitálu. Vytahat mašinky na trávu a pod stany změřit davy. Změřit zcivilizovaným davům ucpané tepny, rozměry zbytnělých srdcí, vrstvy sádla vně i uvnitř dutiny břišní a varovně nerovnoměrné šelestění krve ve zdevastovaných potrubích. Lokalizovat notoricky známé i zcela výjimečné kardiologické diagnózy a syndromy, poslechnout mlaskavý klapot chlopní na podivně roztřepených bránách aort. Že já, vůl jeden, jsem si tohle všechno nenechal změřit až po závodě!

A to ani nedošlo na EKG!

krčák

Vybíhám…já, běžec s příliš vysokým BMI, s příliš velkým srdcem s příliš tlustými stěnami – a s goodyearkou kolem pasu. Vybíhám do závodu na 11 km. Do závodu – pro takového pučmelouna příliš dlouhého. V příliš kopcovité lokalitě. V Krčáku. Vymysleli si ho na nás kardiologové! Doufám, že na každém kilometru čeká sanitka s jedním z nich. Doufám, že čeká i se statným, řádně vyškoleným ošetřovatelem(kou) a alespoň jedním malým defibrilátorkem. Doufám, že se již zmínění kardiologové rovnoměrně rozprostřeli po trati, připraveni promptně uplatnit své vědomosti, získané mnohaletou praxí v IKEMu, ve prospěch hůře připravených či v nevhodný ročník narozených závodníků(nic).

krč 2

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

První dva kilometry by ještě ušly. Sbíhání, rovinka. Sil je poměrně dost. Ale tep stoupá nějak rychle. Už u dolního rybníka Labuť je až někde úplně nahoře. Za rybníkem? Finýto! Goodeyarka, přicvaknutá ke stehnům během v předklonu, začíná v prvním kopci („Kde je lano?“)  krčák 3evidentně překážet. Něco tady šustí. Listí nikde, po podzimu ho vymetli…tak co to vlas…šustí…ježišimarjá, že já mám šelest na srdci?! Zpomaluji. „Co kdyby to byla pravda…radši neblbni! Nějak jsi to přehnal!“ Třetí kilometr. Brutální stoupák. Nebo ne? Jak pro koho. V uších divné dunění…„Slabost, nevolnost, neobvyklé bušení srdce, dusím se….ischemická choroba srdeční!!! Okamžitě zastav!“ Hlava šrotuje. Hlava tlačí tělo k rezignaci…naštěstí se sklon svahu trochu zlomí k lepšímu. Zase můžu dýchat…trochu. Ztrácím pořadí..„No a co? Hlavně přežít!“z goodeyarky a ostatně z celé kapoty cosi kape. Potím se, navzdory poměrnému chládku okolního éteru. „Ještěže jsem se svlékl jen do jedné vrstvy!“

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Pátý kilometr. „Konečně!“  Konečně jakž takž rovinka. Je mi to ale prd platné. Překyselená stehna ne a ne donutit platfusácká chodidla zvednout se nad kameny a kořeny, vyčnívající záludně ze zrádně křivé lesní cesty. Každou chvíli škobrtám o borovici či žulu, či co to vlastně z hlíny trčí…tep kolísá…„to snad neee!! Srdeční arytmie…určitě!! Marně se rozhlížím, sanita nikde.Musím to vydržet až k ní, nedá se nic dělat…to bude o fous! A ještě k tomu další kopeček.“ Tep se trochu srovnal…„Uf!“…ale vzápětí hned skáče vzhůru. Ztrácím pořadí…„No a co? Hlavně přežít!“ 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Sedmý, osmý kilometr…konečně pořádný seběh. Tempo mírně stoupá, tep znovu klesá… …neklesá ale nějak moc? „Vždyť já ho vlastně vůbec necítím! Ježkovy voči – fibrilace síní!!! Kde jsou s tím defibrilátorem!?“ Nikde ani otevřená trafačka, ani holý dráty ze země, abych si to nahodil sám…“ buším si v běhu pěstičkou do hrudníčku…a náhle v dutině opět cosi naskočí…stírám za běhu z čela ledový pot a těším se na závěrečné kilometry…ztrácím pořadí… je mi to fuk.

krč 28

Desátý kilometr…vidina cíle vyřazuje pud sebezáchovy. Neztrácím pořadí…předbíhám…dvě důchodkyně při joggingu, nacházející se v družném rozhovoru o vnoučatech. Kilometr před cílem – „Auu! Co to…jauvajs! Panenkomarjá, jak mně ale bolí na prsou…infarkt myokardu!!!! Honem – pomalu do cíle, ať si mně převezmou!“

krč 20

Zatáčím na levou ruku přes můstek nad potokem a vystrašeně vybíhám poslední kopeček – směr areál IKEMu. Hledám pohledem bílé pláště…„Jak to, že žádný nevidím?“Alespoň že vidím cílovou bránu! Za mnou cosi čím dál víc šustí…cyklista…a od brány slyším: „Ano, vážení přátelé, právě k nám přibíhá první žena!“                                                             Až proběhnu cílem, musím říct moderátorovi, aby si došel na oční.

krč 16

Cíl!

Žena, co dovalila za mnou, fakt vyhrála. Na oční si asi budu muset dojít sám…

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

…ještě že ne na kardiologii…

…ale byla to paráda! Do IKEMu snad jenom jednou za rok – na závody! Všechno šlo jako po másle. Žádný problém…akorát mám modřinu na prsou, protože jsem se do nich kolem osmého kilometru – nevím, co mne to napadlo – mydlil pěstí……

Probíhám cílem a dávám si předsevzetí… 
…bych se již nemusel nikdy tak potáceti:

„Nechci se dožíti anginy pectoris,
nechci si vyběhat bajpásy – 
radši si mrkví osekám bokorys, 
nepozřu nikdy již chipsu či klobásy!“

Probíhám cílem a ryji si do paměti… 
…bych neměl důvodu ku závěti:

„Nechci se dožíti tepenné trombózy,
nechci by srdce zrasila dírka – 
z pódia totiž zní prognózy 
od guru Jeňýka Pirka!“

                                   13.4.2019 – 444 482 KČ! PROBĚHNI.SE  ZAPLNILO IKEM BĚŽCI A POMOHLO NA NADAČNÍ FOND ČESKÉ SRDCE…nejen pro své srdce běželo v sobotu 13. dubna v IKEM 958 závodníků. V přilehlém Kunratickém lese konal druhý ročník ryze charitativního projektu Proběhni.se. Kompletní startovné ve výši 444 482 Kč putuje na konto Nadačního fondu České srdce!

 

Díky….Šleha Morová.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s