2. 5. 2019 V SOUTĚŽI 22 km
Do práce na kole, během či pěšky…kdyby byl sníh, můžeš i běžky. Vybíhat za tmy je sice těžký, dělíš se o stezku s kosy a ježky – ale ta soutěž má nápad a koule…tak místo nafty propálím joule, bych trochu přispěl k očistě zeměkoule.
4. 5. 2019 DVĚ MÍLE NA ROZKLUS 7 km
Do hlavy vkrádá se pochybnost, respekt a nejistota – co bude zítra? Dělal jsem dost, bych s vlajkou neztroskotal? Dnes tedy naposled profouknu žíly, ve sprintu 2 míle s úsměvem dám – by v žílách zbytky čilých sil zbyly a já běžcům nezkazil vltavský flám.
5. 5. 2019 S DESETI TISÍCI KAMARÁDY 42,2 km
Běhají kamsi, běhají kdesi, běhali včera a budou i zítra – nehledě na stav, konto či na profesi, běhají kvůli pocitům z nitra. Pasáček krav od plání Keni, japonský ajťák, co fitka si cení, ten kdo je single i zítřejší ženich, Švéd, Amík, Brazilec – i dav kluků z Číny. Každý je odjinud, každý je jiný, přesto maj chutě Prahou se valit – i přes chuť sem tam ten maraton sbalit. Na modrém koberci jsou si však rovni, mluví-li řečí kteroukoli…každý z nich dojatě vběhne si polít líc i rty směsí z dvou druhů soli.
5. 5. 2014 VENKU SE SVOLENÍM 11 km
Dobrozdání onkologa vždy je třeba dbát – kostru může doga opět do pohybu dát – hřáti v slunci sešlé kosti běží kynolog – dřív než stopku sportu vydá glejtem patolog. Zatím zvolna pluji větrem a zrychluji cval, sádlo mizí každým metrem – a teď doktore chval – pod ním roste sval!
7. 5. 2014 V ŠESTI SMYSLECH LESA 12 km
Kamera švenguje – barvičky ladí, do kůry dubů se zahryzl čas. Z otvorů za kůrou ptípají mladí, tráví čas trávením ponravích mas. Natáčím raťafák – vjem cítím silný, něco tu páchne jak jezevčí sluj, přibíhám ke zdroji – někdo byl pilný, již v květnu vytvořil vyzrálý hnůj. Udobřím čivy a schroupnu kus jehličí, palčivá kyselost probouzí cval…zaberu – však po blátě jaksi to nefičí – nazul jsem silničky – to jsem si dal ! Za nehty zalézá podivná hmota, rochním se v kaluži, tělo se rosí, čistá mi zůstala jen levá bota, z pobřeží kalného pípají kosi. Neslyším pípání, slyším však smích – jakési hovado vyběhlo z houští, však nečumí na cestu bílé jak sníh, černé teď z bláta nadávky pouští. Tak jako skrz trsu bílého kvítí bojovně vypučel tvůj kvítek modrý, les šestým smyslem tě za mozek chytil – a ty tušíš – že i svět za hvozdem bude zas dobrý.
8. 5. 2019 KDYŽ JE POTKÁŠ 13 km
Když je potkáš a když si vzpomenou – křiknou na tě: „Ty ses ale malilinko změnil!“ Ač hlavu máš zrovna trošilinku skloněnou, stejně vidíš, jak se na tě kření. Když je potkáš a když si vzpomenou, zeptej se jich, zda nechtějí dále kecat sami…oni vloží dlaně do tvých ramenou a prý:“Proč bys neměl chvíli konverzovat s námi?“ Když je potkáš a když se neženou, zeptej se jich:“A jste-li zrovna v poho?“ Oni? „Proč bychom dnes měli podklesávat v kolenou, když dík běhu máme přátel mnoho?!“
9. 5. 2014 SMÍŠENÝ DVOJKLUS 10 km
Jeden a půl generace dělí tuhle dvojku. Stařec opět hrubě nestíhá. Hlavou letí spekulace -proč mě kráska na vrcholku bez námahy předbíhá? Není nutno býti skleslý, vždyť běžím s dívkou ve formě…sice právě vyšla z jeslí – ale kmitá výborně.
9. 5. 2019 TMOU 21 km
K výběhu se klubu až v hluboké noci. Co Šlehova metla? Běh bez trochy světla! Není totiž v mojí moci kroužit nocí bez emocí, jimiž žijí pidloocí…právě v šeru u dubu troubím tóny na tubu, když jacísi cvoci bafnou na mne: „Bububu! Teď ti dáme do zubů!“ Takže přesně o půlnoci padám za dub na hubu…
12. 5. 2019 PO VYDATNÉM DEŠTI 17 km
Je po dešti. A dešťovky mi z cesty dělaj hokej. Říkám si:“Oukej, méně se kochej a pod nohy se soustředěně koukej!“ Kosi, celí šťastní z rozmočené sloty, hamtajíce v hrdla lanka z kluzké hmoty, mohou mi způsobit pád do nečistoty. Je po dešti a můj odraz běží v lesku jarních kaluží. Oči vytřeštím – to zrcadlo mne jistojistě nevzmuží! Kéž by cesty fofrem všechnu vodu nasály, kéž smete prach louže, kosy i žížaly…nechci už nikdy vidět, jak chromý jsem a pomalý!
12. 5. 2014 POD MODROBÍLOU POKLICÍ 12 km
Golozňa s čepicí vrávorá v záklonu. Vykulím bulvy, vlepím je na nebe…beránci prchají bílému démonu, ve vichru západním kumul je kolébe. Pod proužky vlajky Argentiny, pod zpěněným příbojem mořským, pod cáry lodní plachtoviny cválám sám obrazem božským. Dvou barev jemňoučkých nasávám svit, údy své zbavuji křečí – pod jarním nebem navždy lze bdít…a poslouchat, jak stádo skopové hromově bečí.
14. 5. 2019 S BONIFÁCEM 21 km
Vybíhám s ním za rozbřesku. Dokonalá spolupráce. Akorát mi fofrem blesku zaťal svůj dráp pod drápy…s ním, s Pankrácem a se Servácem ranní běh jen pro chlapy. Však nedbám drsné překážky a proběhnu i tři brášky. Ač to není legrace, furt lepší než kremace. Kdo je správně ošacen, v pohodě je přežije…snad hned zítra na place zahřeje ho Žofie.
14. 5. 2014 BĚŽECKÉ REGGAE 12 km
Umbaba ú, umbaba-umba-umba, umbaba ú, umbaba-umba-umba…někdy ráčíš běhat vytuhlý, na každé hnátě máš cent, když nejsi odpočat, problém je započat, na drátě je tvůj docent. Moudrý je ten, kdo včas poleví a vynechá dnes klus, prkenným hnátám krátce uleví – tento čin má značné plus. Mějte prosím chvilku strpení, rozhodně všechno je fér – hned jak přejde fajfek brnění, hobík se dopracuje nad průměr…zatím však vlaje na gumě…běžecké reggae, běžecké reggae…umbaba ú……………
16. 5. 2019 V PLICNÍM RÁJI 21 km
Žádný vedro teda není, jen studený mrholení. Jenže právě tohle je to, co v kontrastu s cigaretou…květen vlhký možnost dá ti scvrklým sklípkům pookřáti. Nad sebou máš zataženo, pod nohama louži spásnou…a tak ztrácíš rýmu sennou, majíc v plicích zcela jasno.
16. 5. 2014 BĚHEM BĚHU VRBOU 10 km
Poslouchám a ztěžka funím, mluviti je téměř nemožné. Poslouchati asi umím, do paměti slova uložme. Někdy třeba býti vrbou, kamarádu zlehka pomoci – když dva funě planě drbou, můžou drbat třeba do noci. Takže běžím a jsem jedno ucho, sáknu věty do nitra, trhám sluchem temné roucho…a? A naděje mu vysvitla.
18. 5. 2019 PRO ZÁŘÍCÍ OČI 22 km
Motýlí křídlo ovívá mi záda, houpavě zdravíc sun večerního stáda – motýlí křídlo, magnet všech nezbedů, co mají chuť dívat se dopředu. Co mají cíl, stoupat do výše, být stále lepší, mistrem se státi z tovaryše. Motýlí křídlo hladí mé šediny, houpavě zdravíc večerní hrdiny – motýlí křídlo, magnet všech mužů, co vždy si hlesnou:“Nemůžu? Můžu!“ Co mají vůli sunout se k Thermalu, i když jim vrtáky zajíždí do svalů. Motýlí křídlo ční kol mé mozkovny, houpavě zdravíc večerní královny – motýlí křídlo, magnet všech úžasných žen, které dnes sní si svůj běžecký sen. Co vábí davy aktivních dívek, opustit pohodlí zatuchlý chlívek. Motýlí křídlo, co vánkem se točíc v cílové bráně navlhle vkročí do stovek jasně zářících očí.
18. 5. 2014 BEZ PASU A S PUPKEM 10 km
S námahou se ohýbám, uzlík vážu na krychli..a rozhořčení neskrývám – ambice již utichly. Pohled zří kulaté cosi, nazývá se pnojmatika, kdeže zmizel pasík vosí, kde jsou buchty nešťastníka? Vybíhám hned v mokrý prales, suché místo venku pasé – že bych na pás v nouzi zalez a omrk krásky plavovlasé? Tam mě nikdo neuvidí! Radši budu bláto rýt…před pohledy outdoor lidí bundičkou je pupek skryt!
20. 5. 2019 ZA POSLEDNÍM PAPRSKEM 22 km
Na sedmém kiláku přišla tma tmoucí. Opět jsem čelovku zapomněl doma! Sklerotik věčný, nehynoucí, Morová Šleha nevidomá. Slunce už bliká daleko za kopci, každý krok zvedá napětí v poklopci…pakliže skončím ve výmolu, krok to byl poslední, osudný. Jestli se propadnu jen ždibec dolů, jako bych dopadl do studny! Vždyť hrozí fraktura ploténky, vždyť hrozí skřípnutí míchy! Ještěže tma smázla styl čápa ze scénky, kdo by mne spatřil, umřel by smíchy…
20. 5. 2014 KRESLENÍ NOHAMA 13 km
Po sprše dnes otevírám na svém compu mapy. Koukám, jaký patvar vznikl z toho klusu. Zařazen jsem mezi noutbúkové darmošlapy – křivka opět připomíná hroudu buvolího trusu. Rád bych jednou vytvořil nožní kresbu hada, jenže tenhle nápad nikdy se mi nesplní. Skrývá se v něm totiž malinkatá zrada – nerad běhám v serpentinách – a ty DO KOPCE se vlní!
23. 5. 2019 V MLASKÁNÍ 22 km
Ty nový boty maj ale vlastnosti…dole na podrážce je velký ďolík. V blátě se přicucne k mazlavu s lehkostí – jak kdybys do něj zatloukl kolík. Jen značné mlaskání kazí mi dojem – jak kdybys kydal hromadu s hnojem. Radši však budu v humusu mlaskati, než bych jej s pádem nakoupil do gatí…
23. 5. 2014 V TUŽBĚ 12 km
Po čem hobík v duchu prahne? V konci fartleku že zahne….do hospody Na Růžku, kde zhltne kroužky tvarůžků a zvrhne v břich pivsona. Rozhrne se opona – a nejen on to jasně ví, co mu dá lok iontový…pod nosem má pěnoknír, srdce se zhostí sladomír – a ústa? Vytvarují se v sýýýr :-).
26. 5. 2019 VE VOHNĚDÁCH 20 km
Jsem šťastnej jako blecha, když nedělí pobíhám, jestli to máš běžče stejně, na to se tě dneska pozeptám…jsem šťastnej jako blecha, když nejsem venku sám – vždyť jaro se mnou ránem spěchá (:a na to ruku do vohně dám:) k vohnědám. Miluju prodlužky, miluju zkratky, mám rád i koblihy u křižovatky – miluju cesty do oběda, v níž vše kolem je dohněda…“Miluju,“říkám si, (i když jen v duchu) i ten puch čpění hnědýho vzduchu! Všude kam se podívám, zřím klenout se hnědej chrám – jestli to máš blázne stejně – zvedej palec vohnědám…jsem šťastnej jako blecha že slunce barví do hněda co odkrytý si nechal ten starej šedivej děda (:a na to ruku do vohně dám:) k vohnědám!
26. 5. 2014 VE VYSOKÉ TRÁVĚ 14 km
Od klasu ke klasu se stébly do pasu klíšťata napasu – narudlá plazma už proudí. Pás sádla napadla krvavá kusadla – jak malá čerpadla z kůže teď lahůdku loudí. Příkusné potvory různými otvory tupého naivku soudí. Sprchou co kopím odporné potvory zkropím – pak se snad z nechtěné transfúze vzchopím
28. 5. 2019 VE SPRÁVNÉ CHVÍLI 21 km
Vybíhám ven přesně. Do největší průtrže. Proudem vod jsem vyvržen do silniční nádrže. Že mne každý ohodí, to je celkem fuk – vždyť chlad vody neškodí, když tě hřeje tuk! Se svraštěle scvrklou kůží hurá středem do kaluží – vždyť změklé cesty blátem pruží a voda se běžci družíc imunitní systém tuží…jen to krásno trošku zúží – neb běh v dešti ženu vzmuží!
29. 5. 2019 ŠLEHÁCIO MUDMAN ELASTISCHE 9 km
Není větší potěšení pro ortodoxního běžce, než na lýtka mokrý bláto pumpnout si ve vojtěšce! Za chvíli seš tuhej, jako nikdo druhej, za chvíli seš kančí potrava..va..va. Zasviň si svou slizkou botku, však víš, jak se to dělá – jednu křeč máš hned u spodku, druhou uprostřed těla! Za chvíli seš tuhej, jako nikdo druhej – stane se dřív, než bys řekl švec...
30. 5. 2019 V GENIÁLNÍ REAKCI 21 km
Mám docela obyčejná kolena…tudíž mi občas neobyčejně zatuhnou. Zvláště po dvoufázovém výběhu. Na nějž je dnes důraz kladen. Pakliže ale není možná jejich výměna a myšlenky na další běhy neuhnou, budu na čas nucen uvésti se do lehu. Asi na den. Což je myšlenka neobyčejně učená – s přihlédnutím ke katastrofálnímu stavu Šlehova mozkového oběhu.
31. 5. 2014 V ČERVENÉM KVÍTÍ 14 km
Zastrčím si za lem čapky červeňoučký mák. Potěším tím zvadlé tlapky – vždyť mám to ještě flák. Naproti mi běží kočár – vláčíc švarné děvče. Co by sis bez krásy počal, starý mdlý jezevče? Odevzdám ten kvítek rudý, přeji krásné léto, potlačím své nízké pudy: „Čauky, fešná bruneto!“ Stydlivě se červenala – jak kvetoucí vlčí mák. Nebyla to sice kala, však odehnala z tváře mrak…a já se vznášel jako pták. Lehce jsem pak ten flák zmák.
Šleha běhá... 