2016
MAĎARSKO
4. 7. 2016 NA UHERSKÉ STRANĚ 13 km
Na břehu řeky Rába, v Železné župě vašské – po ránu kuňká žába a běží hovado pražské. Za zády lázně Sarvár, z boku pár bahnitých tůní – tu komáří líhne se larva a hovado zoufale funí. Ještěže chládeček ranní dá možnost hovadu běžet – on horku se zoufale brání – naštěstí za chvíli bude jen ležet.
5. 7. 2016 MAĎARSKÉ SETKÁNÍ DRUHŮ 11km
Jelene jelene, oči máš zelené, vidím tě na dovolené – příšerně zblízka! Snad tvoje paroží šrámy mé nezmnoží, jen blízké setkání získám. Když hlučné slonbidlo poruší pravidlo a v čardáši trávou se vznáší – i jeleni uherští začnou být přátelští, nevědouc, že mají být plaší.
7. 7. 2016 V NÁSLEDCÍCH 14 km
Příčina? Velmi hutná polopenze. Následek? Do mých střev se vtírá tenze! Příčina?Badaczony muškátek. Následek? Na čele mám mokrý šátek (značný počet zátek). Příčiny jsou zcela jasné, následky si žeru sám – chuť trénovat zvolna hasne, v Uhrách mlsám, nedusám.
ŘECKO
4. 9. 2016 PRŮZKUM KOPCŮ 11 km
Prozkoumat a kufrovat, to je oč tu běží, napoprvé nezabloudíš v cizí zemi stěží. Prozatím za kuropění zkoumám blízké kopce – radši potkat vilné skopce, nežli bloudit v mrtvé sopce. Však zkropen živou vodou mořskou dostávám se do ráže. Říkám si, slintaje svahem od pláže a zaplaven vlnou kuráže: „Zdali zítra sopouch strmý Šleha zdolat dokáže? Přece tě respekt nesváže? Ledaže???“
5. 9. 2016 NA DOMNĚLOU SOPKU 17 km
Nebyla to sopka žádná, byl to jenom kopec prudký. Cesta k hleznům krutě zrádná – viklají v ní šutrů hrudky. Bimbot zvonců, mekot kozí, chrastění mých ztuhlých kostí – řeckým ránem infarkt hrozí, jsem oběť své troufalosti? Stát zplavený na vrcholku, kochat oko svítáním…ač uvařen v krutém horku, dojetí se nebráním.
7. 9. 2016 JEDNO HORSKÉ KOLEČKO 19 km
Běžím řeckou stezkou kozí do kopce, kde sídlí bozi. Na oči se krása lepí, nevidí ji jenom slepý. V serpentinách strmých svahů hledám trochu schůdnou dráhu – když svah přidá úhlu více, horký vzduch mi trhá plíce. Po okruhu v krásné trase říkám s chotí jednohlase – (oba jiné myslíce): „Ty(já) máš(m) fakt o kolečko více!“
9. 9. 2016 NA PLOTNĚ A POD ŽEHLIČKOU 20 km
30 st. Celsia. Kuropění…kokrhání…běh…štěkot…jekot…sprint…mekot, bekot…funění…bzukot………………35 st. celsia…tetelení…žár…sípot…šustot…sykot…jekot…sprint?……………….40 st. Celsia…vodopád…orosená Plzeň…halucinace…tavení…podrážek…halucinace….dveře….hlas : „Šleho, ty magore!“ …ááááááááá…sprcha!
10. 9. 2016 DO NITRA OSTROVA 20 km
Stoupám. Zatím žádná dramata. Hladím ovce. Nebojí se. Koukají jak ouce. Důvěřují pižmoňovitému příbuznému…stoupám. Jsou tu i jiná zvířata. Nehladím je. Bojí se. Utíkají. Nedůvěřují pižmoňovitému příbuznému…stoupám. Sám. Zemí Sokrata. Hladím se. Utírám horký pot. Nebojím se. Důvěřuji své pumpě, měchu a podvozku…už nestoupám. Pohlazení. Pižmoň je nahoře na hoře. Kochám se…panoramata!!!
12. 9. 2016 NA KOPEC ZVANÝ LOUKA 20 km
Jmenuje se Louka a vůbec nevím proč. Asi se z něj dobře kouká – tož na něj dnes vkroč. Řecký název znící česky, řecký kopec z dálky hezký…v nekonečném výšlapu na kótu se vydrápu. Místo žírných lánů trávy skála kotník otočí, místo pastvin jen pro krávy mám tu pastvu pro oči. Místo vůně vonných květů v chřípí jinou hmotu hnětu – jsou tu od koz bobků kvanta – jestli si je s plody spletu, jsem blb v kůži rekreanta.
Šleha běhá... 