„Když dáváš radost druhým, tvá vlastní radost se sama od sebe násobí.“
Sri Chinmoy
Je den dětí. Sešly se ve Stromovce. Sešlo se jich…hafo. Žádné slavení v cukrárně (ta bude až po akci?). Holky a kluci, my jsme přece sportovci…tak si dáme na oslavu pěkně do těla…
…no, nemyslete si, dospělých bylo ve Stromovce taky habakuk…a všichni tihle nadržení atleti koukali, jak na ně s pískáním couvá krémově bílá tatrovka. Viharin Rosa upozorňuje starostlivě do mikrofonu, že na nás, všechny okolo stojící, dostala zálusk tatra mix. Dostala zálusk nás rozmáznout. Starostlivý tón ale zní starostlivě jen naoko…je v něm slyšet i cosi lišáckého, klukovského. Což ovšem u Viharina není nic neobvyklého, že. Viharin totiž s šibalskou jiskrou v oku pokračuje: „Pozor, pozor, právě přijíždí tatra mix a namixovala nám první várku zmrzliny! Smetanové, vanilkové!“ Děti od 8 dolů otevírají dokořán pusu, rozzáří se jim oči a utíkají se rychle nechat rozmáznout. Děti kolem 10 let naklání hlavu na stranu, ukročí stranou a pochybují…a děti od 12 nahoru se smějí, spořádaně se řadíc do fronty na registraci. Po minutě, během které studená hora vanilky zacouvá až ke Šlechtovce, aniž by jí pod koly zůstalo cokoli rozmáznuto, přijíždí a píská druhá hora. Také tatra mix. Bílá…Viharin: „Pozor! Děti pozor, couvá sem druhá várka – ovocná, citrónová!“
Právě se totiž konal nultý – zkušební – ročník „ZMRZLINOVÉHO POHÁRU“
Viharin a spol. se rozhodli poněkud rozčeřit stojatou hladinu deset let starého rybníka zvaného Lívancový běh. Rozhodli se v červnu zařadit štafetový závod čtyřčlenných družstev. Smíšených, čistě ženských, čistě mužských – i namíchaných třeba ze čtyř generací. A že ten lívancový rybník rozčeřili opravdu náramně!
Byl to dobrý nápad. Alespoň pro mne, zástupce generace nejstarší. Když si zazávodí dospělí a vedle nich děti – dobrý…ale když si mohou děti zazávodit v jednom závodě spolu s dospělými – nebo od nich přebírat či jim předávat pomyslný štafetový kolík? Ještě lepší…
…dvě osmistovky naplno – jedna a za pár minut druhá – nejsou nic lehkého pro dospělého, natož pro dítě školní či dokonce předškolní. I tak malí caparti si ale na ně troufli.
Krásná sobota umocnila pospolitost běžecké rodiny, poskládané z ročníků cca 1940 – 2015…
…bylo nás 232…a myslím, že i ti největší páprdové z nás (páprdovství ale běžci obecně moc nepraktikují) se alespoň na jedno dopoledne opět stali dětmi.
A jak za cílem chutnala zmrzka! Dokonce i na dělníky z rekonstrukce Šlechtovky se dostalo :-). Nikdo si na lívance ani nevzpomněl. Ale za měsíc? Za měsíc hrrr na ně!
Click to access vysledky-2019-06-01.pdf
BUDĚJOVICKÝ PŮLMARATON 2019
Pořád ještě je den dětí. Večer na krku, v nohách jeden krátký závod v délce 2×800 metrů na rozběhání…a rozpůlená cesta do Budějic. První půlka vlakem a druhá autobusem – kvůli výluce trati mezi Táborem a cílovým městem. Závodníků se tu sešlo poněkud více – 2340 kousků jen na trati půlmaratonu…k tomu ještě přidejme velkou hordu běhu chtivých v rodinném běhu, štafetách a 2run – a jsme skoro na pěti tisících.
Ráno se 232 běžců krásně chladilo zmrzlinou…k večeru se ale v Budějkách neochladil nikdo. Vedro, vedro, vedro. Start v 18:30 – rodinný běh dokonce v 17:00 – a to vedro vrcholilo. Jakmile se prudce oteplí, srdce běžce neplesá. Chřadne. Postupné oteplování je snesitelné, ale skoky teploty o 10 a více stupňů denně nahoru dobrým časům nepřejí. To se stalo i většině závodníků. Osobáky se tvořily jen výjimečně.
Vodil jsem na čas 1:50. Ještěže ne na čas rychlejší…tučňákovi, libujícímu si v chládku, tyhle tropické podmínky nevoní. Taky se mu začínají nějak zvětšovat tukové zásoby…bude se muset zamyslet nad nezřízenou chutí na dobré papání a bumbání! Jestli se běháním hubne, tak co dělají tučňáci špatně? Tučňačky to ale mají rozhodně těžší…jak říkává při výbězích kamarádka: „Chtěla bych být housenka. Žereš, žereš, žereš, žereš, žereš…pomalu se doplazíš pod list, usneš…probudíš se – a jsi krásná!“
Po startu byli kolem spoluběžci nějak moc nahusto…až tak, že se první dva kiláčky velmi těžko dalo držet stanovené tempo. Ne že by byli tak tuční. Jen jsme čekali, než se trať rozšíří a ti příliš pomalí, kteří si stoupli příliš dopředu, budou procezeni. Kolem řeky a na výpadovkách už se všem běželo volněji.
Tahle trať je v rámci RunCzechu pro mne nejméně záživná. Běží se hodně po výpadovkách. Sice rychlé, jen diváci nejsou tak blízko. Ale – ne že by na trati atraktivní místa nebyla. Je jich dostatek na to, aby tě dostatečně nabudila. Natažených dětských rukou bývá hodně, tak proč dětem nedopřát k svátku pár štípanců do dlaní.
O jihočeších se traduje, že sport až tak nemusí. Že sportují méně než třeba ti z Liberce. O běhání na jihu Čech se to ale říct nedá. Běžecký boom (hlavně však móda) se v posledních letech rozlezl jako nákaza. Po celé republice, jih-nejih, sever-nesever. Je to vidět i v poli závodníků na závodech Run Czechu. Přírůstek v absolutních počtech, ale také nárůst průměrného času. Více lidí prostě běhá jen na pohodu, ne na výkonnost. Je to dobře nebo špatně? Je to prostě tak. Za pár let bude důležité hlavně to, zda ti, kteří prozatím pouze podlehli módní vlně, se v běhání najdou a nepřeskočí na módní vlnu jinou. K tomu, aby nepřeskakovali, bych rád trochu pomohl. Byť jen s vodícím batohem, vlajkou s číslem, povzbudivým slovem na trati, subjektivní radou či spásnými houbičkami, podanými vadnoucím rozpáleným závodníkům(cím). Protože běh je prostě přirozený, krásný…a každý, kdo u něj vydrží dlouhodobě, se mění před očima – fyzicky i duševně! 🙂
Šleha běhá... 