Hic. Haná hoří. Holomócem houfují hafa hasičů…hledají hadice…hromadně hasí. Hasí hořící hlavy humanoidů…hipsterů, hermafroditů, harantů, hustovousých i holobrádků, holohlavých i hárošů, hraběnek, houmlesáků, haksen hlavounů, hospodyní, hereček, homosexuálů. Hasí i hicující holeně Husákových hašišáků, hromady haluxů Havlových humanistů i Hušákových hospodských házečů…hasí horníky, hypotékáře, HR business partnery, historiky, hlavní účetní, hodinářky, hydrology, hlídače, hostesky, hutníky, hodinové manžely……hatakdále……..hekárna hadr…
…Holomóc. 19:a něco. Hořím též. Vzplál jsem brzy po startu. Je 32 st. Celsia. Rekordní teplota. Mám nad hlavou vlajku s číslem 1:50, v hlavě mírné obavy a pod hlavou upocené tělo. Zvládnou mí spoluběžci zaběhnout tenhle čas bez újmy? Zvládnu je já sám dovést do cíle dle jízdního řádu? Zvládnou pořadatelé tu masu vyčerpaných přehřátých organismů ochladit?
2. km
Tamhle vidím první ochlazovnu. Chlístá přes téměř celou širokou silnici. Nedochlístne jen na malý metrový kousek. Slečna vzorně upravená předzávodními pudry, make-upy, voňavkami a kadeřníky, ohozená značkovým funkčním předraženým sportovním ohozem, se prosmýkává s nesouhlasným kroucením hlavou skrz suché místo. Co na tom, že si přitom deset metrů zaběhla…“nevadí když prohrajem, hlavně když jsme hezký!“ (Heslo, pronášené před začátkem utkání a před zrcadlem v šatně našeho dorosteneckého fotbalového týmu)…
10. km
…hercna hrkavě hučí hrudníkem, hladíc horní hranici horáznosti. Hrozí hrozivé halucinace…hekticky halekám: „Holky, hoši, hybaj, haste, hltejte hektolitry H2O! Hurá, houbičkýýýý!! Hydratujtééé!!!“…
12. km
…tamhle už to zase stříká…jen na první třetinu šířky silnice…slečna, vzorně upravená dvanácti kilometry trati, předchozími občerstvovačkami, tunou houbiček, vlastním potem, ohozená stále trochu funkčním značkovým smradlavým předraženým sportovním ohozem, se vrhá do chladivého proudu a s dětinským nadšením a výskotem se nechává ohodit…
18. km
Hobluji hicující horizont. Houkám: „Hop, hop, hop! Hecněte seééé……..héééép!…hážu haluz, hapám – hlučné hroucení, „hihihihahaha“ …haksny, hýždě, harapesky hladí horizont…humus. Humpolácké hovado! Hňupe!
20. km
Běžíme dle jízdního řádu. Kromě vodiče na 1:50 s odřeným kolenem a naraženým kyčelním kloubem jsou všichni bez újmy. Všichni jsme v poho. Všichni jsme totiž dokonale zchlazeni – i ve třicetistupňové výhni. Dobíháme Jana Pirka…deja vu…jako loni a předloni…71 let…klobouček!
Kostky. Co kostky – kočičí hlavy! Ba ne, tygří! Posílám všechny dopředu…mají na to. Chtěli přece pod 1:50! Dobíhám do cíle skoro sám. 1:49:47. Žlutý koberec jak pro krále. Je mi fajn. A o to přece jde…
21,1 km
…hotovka! Hromadné hlučné hovory, hudlany – historii Holomóckého půlmaratonu je právě 10 let. Mokří vědí…
Holomócká hospoda
Hicuji. Hurá! Hluboká hydratace hrtanu, hltanu a hrdla. Hýčkání hospodským, hravé hýření, hovory „H“, hambáč, hranolky (humus!), hrnek, hrnek, hrnek, hrnek……….hrnek!
Hustý! Hubnoucí hobíci – homo happyens!!!
Šleha běhá... 