1. 6. 2019 JSI TAK TĚŽKÝ, TĚŽKÝ, TĚŽKÝ 22 km
Jsi pytel blech, jež škrábou na zádech – a solí býváš tuhý. Pro tvý pásy poztrácím i zbytky krásy – proč drtíš čéšky, jsi tak těžký, těžký, těžkýyy. Vem to ďas, musím pozastavit čas, vždyť kolem smích a samí známí. Já pro sny víly najdu v sobě skrytý síly – nejsou to fámy, jsi tak – slaný a děláš šrámýyy. Asi už vrásky nezastavím a stříbrný vlasy mi spadnóoou, navíc tvý pásky – a dobře to vím – budou mne drancovat, pálit a smršťovat…však i kdybych spad na dno dolů a z něj byl sprostý až do volů – pro mně jsi dáaal – lehoulinký, lehkýyy!
5. 6. 2014 ĎÁBLICEMI S BLONĎATOU ĎÁBLICÍ 14 km
Proč nemohu dohoniti blonďatého ďáblíka? Volám zoufal: „Sniž už rychlost!“ Jí to však nic neříká…v Kostoprtech ržání koní, vlhká krása rybníka, pod nohama kvítí voní a ona stále utíká. Nemyslím si, že jsem chromák – ale tohle nedávám, kéž bych se už formy domák – zatím sprostě nadávám. Otočí se, mrkne řasou, hodí na mě smajlíka…běhat s děvou plavovlasou fuška je pro staříka.
4. 6. 2019 V HICU 14 km
Ani krátkú nohavicú nezbavím se dneska hicu. Ten, kdo se s ním nesmíří, ať ven radši nemíří – jen máslo však v noře fitka hladí gumu od šidítka! Takže s něhou v běhu Prahou leštím plotnu nohou levou (a zpola i pravou).
6. 6. 2019 ÚPRK PŘED BOUŘKOU 14 km
Už jen hrom mne sem tam vnutí občasného tempa vzdutí. Už jen blesk mi práskem žluti dodá chuti k svalu pnutí. Když jdou na tě shůry prát hromy, kroupy, volty, hýždě štípou čtyřku drát a zasouváš kolty. Z mozku v šeru k srdci, šlaše, míří povel: „Metel!“ Jenže noha stávku páše a nebere naň zřetel…takže hekám na prahu zasranej jak jetel!
9. 6. 2014 OCHOTNĚ NA PLOTNĚ 10 km
Moucha padá vedrem, komár zabřed v asfaltu, na betonu zšedlém skok přes ztvrdlou maltu. Teploměr je prasklý, hlína pukla zrána, žhavý mozek splasklý – i mozková blána. Vyrážím i bez mozku na trať žlutě žhavou, puchýř napad mi plosku – levou a pak pravou. Výheň běžce nezničí (když zná cvalu míru), dřív než orkán zafičí – získá z vedra sílu.
9. 6. 2019 PŮLMARATON PRAHA – BRANDÝS 23 km
Jsem jen osamělej běžec a taky divnej chlap. Se závodem rád se týdně chodím marně prát. Nejprv velmi tvrdě makám a seru na mírný kopce, čočka ale zvolna hasne – jako norku po sodovce. Jiskře v oku něco se zas stalo, v dalším kopci polomuž – síly zbývá až tak málo, že méně již nelze už. A tak je příběh v konci, říkám si že nastálo – oko kalný maratonci navždy asi zůstalo…kdo před cílem k ledu vystyd – ač po startu plotnou žhnul, bývává si značně jistý, že je pouhej starej vůl.
12. 6. 2014 NECHTĚNĚ 11 km
Kdyby se mi chtělo, jako se mi nechtělo, práskal bych to pružně, jako bych byl na péro. Jenže péro zrezlo, zaneslo se šmírem, takže můžu práskat leda šedoknírem. Přiživím svou pružnost večer baňkou vína – poté moji mužnost zničí kocovina. Noc bude i takhle dlouhá, jdu na koncert Lucie – po běhu je k hudbě touha, víno pak vkus tvůj rozvije.
14. 6. 2014 SKŘIVANÍM ČASEM 16 km
Panelák je v limbu, chrápe bouda plechová, nebdí ani vila a bezďák spí u hřbitova. Všichni v duchně zalezlí, nikde ani noha, pouze běžci vyhřezli – no – jen někteří z mnoha Za letního rozbřesku skřivan skromně pípá a sleduje tu grotesku, jak kloub můj ztuhle skřípá. Kromě kolen vrzání slyším jenom ptáky, vidím v poli s nevím čím samé vlčí máky a cítím v kraji podbřišním podezřelé tlaky. Když se lemry probouzí, už jsem skoro doma – a kilometři nedlouzí mne uvádějí v koma.
15. 6. 2019 JÁ SE ZAKUCKÁVÁM 21,1 km
Mám tucty známých, ale kdo mě zná? Mám vlastní rozum, co o něm však ví? Mám matný pocit, že vždy rozpoznávám – jak tekutiny suchým hrdlem znííí…jááá se zakuckávám od startu až k nádraží – a z výloh hlučných pasáží zvuk kuckání se odrážííí…jááá se zakuckávám, což zavání blamáží – neb ionťák tekouc v podpaží mé útroby as nesvlaží…jááá se zadělávám…a běžíc temnou ulicí získávám pitný deficit…jéée – aby k ránu…šest Plzní v hrdle drnčících zjemnilo tmavou stolici a vlilo Účko pod líci… …což běžci nélzé ódřííci.
16. 6. 2014 S UCPANÝMA UŠIMA 12 km
Čouhaj dráty, čouhaj z koule, častý jev to nebývá. Z boku zeje mp boule – co z poznatku vyplývá? Jednou za čas v družbě s hudbou s kiláčky si potykám, různé žánry, různé fláky skrze boltce polykám. V kopci slyším vrzat máry – i když fidlá kvarteto, při seběhu zní fanfáry – zabroukám si: „A je to!“ Přede dveřmi zmáčknu stopku, rozhostí se božský klid, setřu žlutou mázu z bobků – a jde se na chvíli hnít.
19. 6. 2014 MEZI PLKY 12 km
Neplkej, neplkej, takhle zlehka nedoběhneš, neplkej, neplkej, běh s plkem je divokej. Máme velkou antiformu, nesplníme cvalu normu – nepindej, nežvaň už, radši mlčky svaly tuž. Však když mlčím -nezaberu, že se na to nevyseru…dotlačím trup ke zdroji, mamča s plky napojí.
21. 6. 2014 KOL PŘEHRADY HOREM DOLEM 11 km
Na Kamýku v mokrém triku. Díky mlíku pociťuji pnutí v lýtku. V kopci hryžu kůru dubu, od pěny mám celou hubu, na rovině zakopávám o povadlé listí. Nebezpeční pro hobíka jsou i kluzcí hlísti. Ze svahu si výskám zvesela, optimismem zářím docela – jenže – pokud je svah příliš prudký, kutálí se s tebou hrudky a sténá šlacha Achilla běžeckého úchyla.
22. 6. 2019 NA POLNÍM PYCHU 12 km
Z předchozích průzkumů vyplynul plán – navštívím tamhleten zelený lán. Cosi z něj jaksi vábivě voní – a není to parfém ni hovno koní. Voní z něj šťavnatá luštěnina, kvůli níž v koutek vzlíná mi slina. Doběhnout k hrachu je ovšem dřina – zoufalá forma je tomu vinna. Cesta pro lenocha pomalá, dlouhá – však k pychu mne žene žravost a touha! I přes drobnou zápletku nemám já strach z následků…bedlivě sledujíc ze sboru soky, sezobnu polní šťavnaté broky – a obé krásně zrychlí mé kroky!
23. 6. 2014 PARODIE NA BĚH 12 km
Na přírodním jevišti představení trapné…diváctvo se baví, hercův projev slabý. Úsilí chromáku málo je platné, mdlým krokům svahem schůdky tempo nedovolí. S úsměvem a šmahem předchází ho báby s holí. Řeknu to poeticky: „Slimákovo velmi pozdní odpoledne.“ Výklus maxi parodický plazí formu nepozvedne…
25. 6. 2014 PO PRŮTRŽI 10 km
Plž leze z privátu, dům mi vrz pod hnátu. Pak triko z brokátu zničil trn akátu. Provádím veleskok, překročím slizouna, pozor na každý krok – nebýt za vrahouna. Narazim na list, zlil mne až k otvoru – a jsem si jist, že on byl z javoru…go, hovado, go! Kdopak sem zasadil tu zelenou potvoru!
26. 6. 2019 PŘED ROJEM 10 km
Podivné pazvuky ranní v průběhu výběhu v klusu mi brání… hučivý zvuk, boj se, boj – po čele mi vzlíná znoj. Spatřím totiž zvuku zdroj – na koruně stromu u starého ze vsi domu kolem včelí královny rozbzučel se roj. Již se jeho tvary čeří a s hukotem si Šlehu měří – cítím chladno na páteři – jojojojojoj, dnes to bude boj! Že bych se stal bodlou zvěří?… jenže…uherské včely chytří jsou tvoří. Žihadla si totiž spoří – do Šlehy je nechtěj vnořit. Přikvačil totiž s českými Pepky od lánů žlutých stříkané řepky. „Nechat Čechy“ – bzučí včely…“koušou je jen škvoři, blechy – odedávna řepkou čpěli!“
27. 6. 2014 ČERVNOVÝM SOUMRAKEM 12 km
Devátá hodina odbila. Čas tento ku sportu vhodný – vdechnul jsem dnes běhu bacila, radost mám, že je tak plodný. Nořím se do lánu obilí, nažloutlé stvoly mě kývou, ve vánku letním pně zesílí, dříve než stanou se skývou. Nebeský vůz kropící poslal mi kapičky blaha, užívám si odér vonící – za zády zůstala Praha. K čemu jsou říďovi akcie, k čemu je ajťáku cola…z chechtáků mozeček nežije – neváhej, léto tě volá !
28. 6. 2019 NA OBHLÍDKU LÁZNÍ 14 km
Válejí se vorvani, válejí se v prameni, sají teplo do tkání – už jsou téměř vaření…valí sejry uvařený Šleha vyschlý okolo – vorvaňovští Hunové lákají ho na pólo. Pokračuje staccato, v tom co bylo počato – dokončiti maraton – ultrabalaton.
29. 6. 2014 POD KŘÍDLY EMILA – HOUŠŤKA 15 km
Borová šiška, jehličí, průsek, nade vším vznáší se Emilův duch. Stopy už zavál jemňoučký písek, v dáli se ozývá dálniční ruch. Z olova oblohy snáší se kapky – londýnské slzy a helsinský pot – do kůry borovic zatíná drápky vzpomínka na Ťopka, v půdě má zrod. Na každém kořeni otisk je vyryt, přetěžké baganče poslalo vzkaz…nasákni tělem svým Emilův spirit – v posvátném místě, kde běžci maj sraz.
30. 6. 2019 ZRAZEN VEDREM 15 km
Z geparda dnes líným plazem, jenž tím lítým hicem zmrazen pro svůj plán je rázem zrazen…vzdor vší značné snaze nenoří se do extáze…dumá jen, kde bude blaze…touží totiž po oáze, kde bude zchlazen nejsnáze. Výběh tudíž zkrácen…a tak za skládkovým srázem Šleha značně schvácen za poznámek:”Blázen!”…noří tělo v místní bazén.
