Reklama na běh – nahoru rychle, pomalu dolů

sobota 18.7.2015,             34 km,                 převýšení 1306 m

Klínovec – další zářez do „Akce kopce“ – tentokrát opravdu ostrý a pěkně hluboký. Po několika pohodových výbězích, kde sportovní úroveň šla lehce stranou a šlo zejména o společenskou akci, jsme tentokrát vyzkoušeli trochu jiný scénář. Zabrousili jsem do nabité termínovky, prstem bodli do mapy, v kalendáři zakroužkovali datum 18.7.2015 a přidali popisek HORSKÝ BĚH PERNŠTEJN – KLÍNOVEC  (původně se jmenoval Běh Václava Řezáče – na počest stejnojmenného spisovatele).

…spustím se do vody, zasyčí to. Pomalu začínám vychládat. A vzpomínat..naakumulován ze včerejších vysokých otáček, nabit silnými dojmy z celodenního pobytu v elektrizujícím prostředí Krušných hor. A že chvílemi krušné opravdu byly! S rozklusem dobrých pětatřicet kiláčků ve výživných kopcích – nahoru naplno, dolů o poznání pomaleji…

 

…charakter první půlky trasy je díky závodu a jeho propozicím striktně daný – v co nejkratším čase se po vyznačené trase dostat nahoru. Druhá půlka nám naopak dává příjemnou možnost užít si volného běhu v krásném prostředí s jednoduchým cílem – nějak se dostat dolů k autu. Během soboty tak celkem natočíme kvalitních cca 34 km a vykreslíme i docela pěkný výškový profil…

…devět kilometrů nekompromisně jen do kopce – ani nemusíš být v Alpách nebo Pyrenejích a připadáš si jako Froome, Contador nebo Konig…

V sobotu dopoledne se na návsi v Perštejně mačká necelá stovka natěšených běžců a běžkyň všech ražení i věkových kategorií. Každý jde do závodu s jinými ambicemi. Někdo jde ostře potrénovat, někdo pokořit historický zápis, někdo je odhodlaný natřít to co nejvíce svým soupeřům, někdo jde odškrtnout další bodík v seznamu, někdo jde vyvenčit svého čtyřnohého přítele nebo drahou polovičku a někdo je jen rád členem lehce masochistické skupiny, která se místo poklidného oběda rozhodla po svých vyfrčet na nejvyšší horu Krušných hor. Zvláštní uvolněná atmosféra na startu ale rázem končí a celá převážně mužská smečka se pod nemilosrdným vedením mladé a nadějné sportovkyně dává do trysku vzhůru. Místní obecenstvo nevěřícně zírá na tento podivný úkaz…

…jen na chvíli můžeš povolit – cesta vodorovní – jenže tady jsi na závodě, na flákání není čas. Pár vteřin uvolnění na občerstvovací stanici, pár loků vody do chřtánu, pár kapek za krk, nasadit ostré tempo a po zvlněné rovině na loukách pod Klínovcem svištět k cíli.

Běh je sám o sobě fyzicky náročný. Zvlášť do kopce, dlouhého kopce. Srdce tepe, plíce hoří, nohy dřevění a sušák v puse nezažene ani občerstvovací stanice. Kdo netrénuje, nemá zbytečné starosti se soupeři a bojuje jen sám se sebou, se svojí leností a nemohoucností. Na žádné kdyby se teď nehraje – co je v nohách, to se počítá. V přímé konfrontaci se zdánlivě nekonečnou nakloněnou rovinou se ze sebe člověk snaží dostávat všechny zbytky do nejzazších koutů svalů ukrytých sil. Jako vždy zde platí, že někomu to jde lépe – a někomu bohužel hůře.

 

Závěr závodu je již jen dlouhé a vytoužené čekání na cíl, na vrchol. Strmá závěrečná pasáž po „Dámské“ sjezdovce nutí unavené nohy k přechodu do chůze, celé tělo pak do hluboce pokorného předklonu. Vysloužená odměna v podobě zastavení a rozhlédnutí se okolo sebe do nádherně otevřené krajiny je odměnou pro každého, kdo dokončí. Není třeba pamětních medailí, cílových fotografií ani jiných lapačů prachu. Je to chvíle vnitřního souznění, naplnění a radosti v tom nám daném krátkém okamžiku. Ano, na tomto světě mohou být jen blázni šťastní a plní radosti...

…nirvana vaří za vás…

Po krátkém vyhlášení vítězů (popravdě – je nám líto organizátorů, že odměňují za takové výkony), sedá většina účastníků do aut nebo autobusu a mizí rychle ze scény. My volíme jinou a možná trochu krkolomnější variantu. Volný seběh z Klínovce zpět do Perštejna. Pohledy spolu závodníků a spolu trosek jsou výmluvné. Zaslechl jsem i cosi o magorech…unavené tělo toho moc nedovolí, takže jde hlavně o to se v relativní pohodě dostat dolů. Sobotní výběh na Klínovec tak naším nohám kromě 17 km dlouhého asfaltového koberce dává i dalších 17 zelenavé trávy, vyschlé udupané hlíny a drobného ostrého štěrku, provoněné louky, dále hnědé bodavé jehličí, pálivé kopřivy, čerstvě posečené seno, ostnatý maliník, valící se šutry ze srázu a nakonec i příjemně chladné dno místního potůčku. Tisíce barev, tisíce vůní a tisíce zážitků – co běžec, to příběh.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Dej si pauzu, dej si hlt vody,
poskytni výhni soupeře.
Zapomeň chvíli na závody,
seběhem vrať sval do pohody –
– kochání klepe na dveře…