3. 8. 2019
Toho bohdá nebude, abych se nenaučil běhat půlmaratony. Běhat je správně. Padesát čtyřikrát za sebou se mi to nepovedlo. Párkrát užuž, ale nakonec nicnic. Takže jedu do Miřejovic. Do takové malinké vesničky na břehu Vltavy. Těžko se hledá na mapě, těžko najdeš i odbočku k ní. Schovává se za travnatým protipovodňovým valem, který jí však občas bývá prd platný. Jedu sem na 11.ročník MIŘEJOVICKÉHO PŮLENÍ. Myslím, že jsem tu už pošesté nebo posedmé. Poprvé jsem tady běžel v roce 2011. Déšť, vítr, 13 stupňů…paráda. Na červenec. Od té doby? Pokaždé nejméně 30 stupňů, výheň, ani lísteček se nehne. Normálně. Jako v červenci.
Běhám tu rád. Běhám to tady pořád stejně. Pořád stejně blbě. Napálím to. Jako pako. Taky pokaždé stejně dopadnu – na osmém barevná kolečka, na dvanáctém tuhoš kemping, plynulé vadnutí. Ke konci rekreační běh, nejméně o 30 vteřin na kilometr pomaleji než po startu.
Běhám tu rád taky kvůli tomu, že jsem (po doběhu a hodinové prodlevě kvůli zklidnění pumpy) fakt blízko pípy. Co si budeme povídat, po řádném zavodnění za cílem jeden dostane za chvíli chuť i na něco fajnovějšího. Myslím tím něco fajnovějšího pro českého běžce. Echt českých běžců, řádně trénovaných nejen v běhu, ale i v popíjení echt českého nápoje, se tu schází poměrně dost. Proč? No přece kvůli Miřejovickému pivnímu půlmaratonu. Miřejovické půlení v sobě totiž skrývá hodně půlek. Každý rok probíhá přibližně v půli prázdnin, můžeš si zaběhnout půlmaraton, méně zdatní minipůlmaraton, žízniví pivní půlmaraton a neběžci (samozřejmě i běžci) se můžou zúčastnit slosovatelné ankety o Nejkrásnější Miřejovické půlky – rozuměj hýždě. Pohodová, rodinná atmosféra, krásné prostředí u řeky, otužilecká smíšená sprcha z hadice (letos vylepšená o apartní závěs pro stydlivější) atd. Starají se tady o nás snad všichni domorodci.
Toho bohdá nebude, abych se nenaučil běhat půlmaratony. Rovnoměrně. Do desátého. Pak hezky rovnoměrně zrychlovat. A na konci to napálit. Jako pako. Do sprintu. Když zbudou síly. Dneska by to šlo. Je 20 stupňů, pod mrakem, dokonce předpovídají přeháňky! Paráda. Na červenec. Má to jen jeden háček. Jak vysokým rovnoměrným tempem mám vlastně do desátého běžet?
Vždyť tu jsou vodiči! Vidím Michala. Poběží na 1:40. Háček je vyháčkován. Začnu s Michalem, vydržím se s ním krotit nejméně do desátého – a pak to napálím. V rámci možností. Nezáleží úplně na čase v cíli. Zkusím jen doběhnout v čase rozumném – a nezrakvený. Kdy jindy než dnes, kde jinde než tady – v ideálním počasí, na ideálním profilu. Na placce u Vltavy.
Po startu jsem nevyrazil jako pako. Vyrazil jsem s Michalem. On je jako stroj. Běží, povídá, vtipkuje – a jen tak bokem pokládá kilometry – 4:43, 4:43, 4:43 – „teď bude trošku skopec, malinko zrychlíme…4:38, ted občerstvovačka – 5 vteřin a jedem“ – 4:48….atd. Povídáme, povídáme…uvědomím si, že je vše relativní. My povídáme, za námi skupinka držící se zuby nehty. Ráda, že mluvit nemusí. Neboť jí na to nezbývají síly. Kdybych běžel jen řekněme o 20sec/min rychleji, budu viset za skupinkou nenuceně si povídajících zdatnějších běžců – sám a na hraně zadušení. Ani nevím, že závodím, tak pěkně mi to Michal rozběhl. Tož jsem s ním a se skupinkou vydržel…do 14.kilometru. A začal zrychlovat! Na konci to napálil…a poslední kilák ve sprintu!
Běhám tu rád taky proto, že Miřejovice jsou největším českým půlmaratonem! Nevěříte, že je největší? V české knize rekordů je totiž napsáno: 29.7.2017 se v obci s 58 stálými obyvateli postavilo na start půlmaratonu 127 běžců. Maraton Klub Miřejovice, z. s., v čele s ředitelem závodu Pepou Burianem uspořádali běžecký závod v půlmaratonu s názvem IX. Miřejovické půlení 2017 – O putovní pohár MUDr. Pavla Kantorka – závod řádně dokončilo 123 běžců. To znamená, že na jednoho obyvatele Miřejovic v ročníku 2017 připadlo 2,24 běžce. Květnový pražský půlmaraton doběhlo letos 10557 běžců. Praha má cca 1 300 000 obyvatel. Tudíž na jednoho obyvatele připadá 0,008 běžce. Aby se Praha vyrovnala velikosti Miřejovic, muselo by, také kolem Vltavy – o pár kilometrů blíž k jejímu prameni – maraton dokončit 2 912 000 závodníků! No těpic…
Největší obdiv? Těm, co si proběhnou regulérní půlmaraton a stoupnou si o dvě hodinky později na start PIVNÍHO PŮLMARATONU. Při tomto klání-sání běžci nemusí uběhnout 21,0975 km. Stačí pouze 1,0975 km a místo 20 km vypije každý účastník dva půllitry desítky. Závod se běží dvoukolově. Při prvním kole běžec po vyběhnutí vypije jedno pivo a uběhne 0,54875 km. Než se dostane do cíle, musí si zopakovat ještě jedno kolo.
Dívat se? Velká zábava. Vypadá to strašně jednoduše. Ale jen vypadá. Však to zkus…nebo radši ne, pokud nejsi talentovaný kropič…a zároveň dobrý běžec. Dej si sprintem půl kiláku. Pak exovku…a znova půl kiláku sprintem…zaručuju ti, že kromě vítěze Petra, který je ovšem na tento typ závodu mimořádný talent, druhé pivko na ex nedáš. Běžet tuhle taškařici? Nikdy! Chápu, že je žízeň, ale mně by to zabilo! Však se zúčastňují nějací borci…vrhli jen dva!
Běhám tu rád. Potkávám tu totiž jednoho pána. Pána, který předbíhal i Emila Zátopka. Bude mu za půl roku devadesát let. První český maratonec, který doběhl maraton v čase pod 2:20. Kolik z nás to umí dnes? MUDr. Pavel Kantorek to uměl už 13. 9. 1959 – před 60 lety…
Šleha běhá... 