ME TOO – volume 3

 

29. 3. 2017                                                              V HARAŠENÍ                                      13 km

klakson.JPGKdyž na mne zatroubí již třetí děvče, s poťouchlým výrazem pokyne paží, zmaten si pomyslím: „Přemýšlej běžče, proč pohled na tebe dívky tak blaží?“ Kontrola trenýrek míjí se účinkem – švy drží pevně, nikde ni flek, k chlupatým lýtkům pod kuřím kolínkem klakson as nepatří – to spíše brek…sešlého dědu vždy vyplaší, když jarem dívky naň haraší. Však proč by mne nemohla vytroubit kost? Vždyť máme přece rovnoprávnost!

 

9. 11. 2014                                                  SETKÁNÍ V KOPCÍCH                                    25 km

Potkal jsem jí na vrcholu. Strašlivě se šklebila…kouřmo stoupá od drdolu tvaru mdlého karfiolu, málem jídlo vrátila. Přelítla mne sprintem z kopce, šíleně se zasmála – tak starého zrána skopce že prý ještě na vozovce nepředběhla odmala. Teď jde se mnou po rovině, prý že dáme lehkou řeč, tudíž díky kopretině uteklo to jako v kině…aniž by jsem dostal křeč.

12. 7. 2017                                        PŘED, V A ZA BOŠANOU                            17 km

Před vsí jménem Bošana potkal jsem dnes Dušana – noblesního hošana jenž rozohnil se k řeči. Řečí míříc k středu terče pustil se do tvrdé zteče:“Tohle teplo ti moc svědčí, jen dej pozor na vznik křečí.“ Sprintujíc pak za Bošanu směrem k blízké kleči, volám bonmot k hošanu – noblesnímu Dušanu:“Neměj o mně prosím péči!“. Ve vsi jménem Bošana stát jsem nechal Dušana – teď za klečí asi brečí, ústa zmrzlá vzniklou křeči.Netrefil šíp hošana – nestanu se terčem řečí.

 

17. 6. 2017                                                      VODIČSKÁ LIDOVÁ                       24 km

Okolo Příbramě vodič se točí. Kdo zde má cíle své, ať si zaň skočí…a jedna byla, ráda si zaskočila, kolínka protočila – a měla z pomněnek pár velkých očí! A byla pilná, a byla milá. Cos krutý vodiči, cos mi to udělal, že jsi mne na vojnu, že jsi mne na vojnu běžeckou dal? Já jsem to udělal pro cíle Alenky, já jsem to udělal docela rád – protože v kukadlech má jasné plaménky, ve kterých začal jsem dávno už plát…a kvůli jejímu oblému výklenku, do něhož zálibně můj pohled pad!

10. 2. 2015                                            DRN, DRN, PO CESTÁCH SRN                            13 km

Cestou necestou, polem nepolem, běžím frmolem – tuku likvidátorem. Pojď mi naproti, má drahá choti, lesem nelesem, pojď si mně vyfotit, jak jsem tempem roztřesen. Jen nohy zdolaj výmoly, pálím to přes les do polí, v kopci ze svalů rosoly, dolů to ale vosolím…drndrn, drn drn drdrn. Doufám, že se nezděsíš (s trochou sebekontroly) až mě uvidíš (v rámci patroly), a že mě potěšíš (i tu na poli) – a budeš mít ráda, blázna mít ráda, stále mít ráda.

9. 8. 2017                                                                      SÁM V LESE                                  20 km

Proč prchá mravenec, když u tůní země duní? Proč frnkne vzhůru z větvičky kos? Protože Šleha po lese funí – protože dupe jak splašený los. Proč i ten svalovec za kmen se krčí, vrčíc sevřený dole na kostrči? Proč dívky překotem se srdce tlukotem mizí před kokotem s jekotem za plotem? Protože Šleha chrčíc drtí i smrčí…všichni se bojí setkání s exotem!

2. 7. 2015                                                                         VE STÍNU                                  11 km

Ve stínu modřínů nemusím na slunci běžet ve splínu. Ve stínu jasmínů motám se jak po litránku tramínu a ve stínu komínů vidím vpředu s copem známou blondýnu. Je to as Aneta – jakýs vořežprut se kol ní vometá..zrak ve stínu však pln slabin – a já jsem z toho hyn…neb ometákem byl můj vlastní syn!

 

8. 2. 2017                                                               OBVYKLÝ ÚNORA BĚH                    21 km

Vzdávám hold a chválu prochladlému rituálu…na obvyklým místě cesty dvě adeptky na nevěsty – ňadra během běhu dmoucí, vstřícný úsměv á la odklápěcí hlava, svůdný mrkot očí s metrovejma klapačkama…rychleji má pumpa ihned počne tlouci – která z vás je tmavá a která zase plavá? Oko zírá do neznáma – kde skrývá se hříva hladká a kde kadeř kučeravá? Potkávám vás již pár let a vždy čekám na duben, v němž konečně dozvím se, co pod čapkou skrýváte. Každý rok mi skleróza smaže barvu kedluben – opět budu překvapen – pokolikáté? Všechno je v pořádku – tak to má být – mozek na konečný a tělo fit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s