2. 8. 2014 JAKO OBVYKLE 16 km
Vůbec nic se srpnem nemění. Obvyklá sobota v úvodu měsíce – Stromovkou zní mocné funění, úsilí kreslí ruměnce do líce. Chviličku mám „skromný dojem“ že nacházím se na čele, záhy jsem však znepokojen – dav mě brzy semele. Jejda jejda, to byl fofr, asi nejsem nadsamcem – jako správný starý fotr utěším se lívancem.
3. 8. 2019 S IONŤÁKEM PRO PIVO 24 km
V zobák si z kelímku s přesladkou směsí lepí lok s podivnou medicínou. V hlavě pak s myšlenkou na směsku jinou hlídá si ventil vypouštěcí – snad ho po směsi problémy minou. Jen díky dešti tučňáčí pařáty po mokré silnici zlehka se šinou – nikdo mu zezadu nešlape na paty – on totiž dopuje zmlsanou slinou. V cíli ho čeká z mosazi ventilu iontová pastička pro mlsné ptáky – bez marné snahy, bez tlaku na pilu, přibíhá k Edenu pro tučňáky…ve směsi slunce, deště a chladu lepí si mlsně pěnu na bradu!
4. 8. 2014 S KOUDELKOU U PRDELKY 14 km
Tisíce kiláčků podrážky cítí, hodinka běhu a hnáty jsou tuhý, kontrolka pružnosti červeně svítí – kup si už skrblíku škrpály druhý. Do cíle tlačí mě polední rizoto, zrychluji – bolí to, skáču a vrže to – ve svalech narůstaj kyslíku dluhy. Vycmrndlý večeřím rýžový zbytek, puchýřem oteklý nálitek vytek. Ješito, Ješito, sic to máš ušito – však vesel běhej dál, i když jsi kopyto.
5. 8. 2019 PŘÍMO DO VODY 9 km
Srpnová výheň mění se v deštíček…kampak se překlopí od váhy jazýček? Jakmile krápání vyšplouchne liják, jazýček kývá mi tou lepší stranou – venku je sice všelijak, mozek se srdcem však pro výběh vzplanou. Spálená kůže v provazech syčí, vlhko a chlad – rození ranhojiči. Kšiltovka duní perkusí kapek, utíkám spořádat, co mi déšť napek – mám sprchu chladnou před teplou vanou…
6. 8. 2014 ON-LINE MEZI DAVY 11 km
Není možný najít místa, kam bys klidně dup. V každým koutě běžců tři sta – nepropad by ani chlup. To je samý: „Ahoj Pepo, nazdar Dano,“ není času nadít plíce, proto běžim trochu stranou…a tam dresů ještě více! Rankíper a Sporttrekr, Endomondo, Rantastyk – uloven jsem do pavučin plandajících sluchátek. Dráteníci špuntovní nepovolí přímý styk, maximálním intimem je dotyk drátku na drátek. Upřímně však – buďme rádi, že nás dupe stále více – mladí online kamarádi…i ti, jimž už dohořívá svíce.
7. 8. 2019 V NOČNÍ BOUŘI 21 km
K rozbřesku chybí ještě pár kiláků. Snídaně klimbá v jeskyni lednice. Pažravé touhy mám prozatím na háku, ukryté v mracích i s žárovkou měsíce. Do tiché černi pleskání, šum, občasný záblesk, vzdálené hřmění – přibíhám blíže k dopadům pum, ke hlučné žluti, jež nutí mne k bdění. Pod volty blesků, pod proudy kapalin jsem náhle štíhlý – půlky jak kmín – v záblescích klikatic a činelech min vlhne mi značně už tak mokrý klín…šnekovi pro život voda je vším – nedbá on bouře, přednosti zprava – zleva ční tykadla, tlamička žravá…“křup…skluz!”…rozmázlý plž nyní pro ptáky strava – a já si oň natrhl kmínky i klín.
7. 8. 2014 ZATRACENÝ KOPCE! 10 km
Kobercem krajiny stoupám a klesám…roky ho shrnuly v ztyřelé vlny, větrem a ornicí v brázdách je sčesán, na vrších bolí, vespod je pohodlný. Běžící léta oblouky hrotí, Beskydy mění se pomalu v Alpy, svaly řvou v protestu, hlava je proti, klesá jen hladinka chladivé alpy. I kdyby koberec měl svahy Pamíru, vždycky u podlahy zůstane placka- najdu si trasu staříku na míru – a pachtění tučňáka změním v smích racka.
9. 8. 2014 SKRZ MĚSTO ZELENÍ 24 km
V brzkém jitru město spavě klimbá. Slunce krátí stíny, však běžce zatím šetří. Věžní báně tónem zvonu polohlasně bimbá, vlhneme a stopy pachu mordou větří setři. Občerstvení na mramoru pod pohledem z bronzu – po deseti kiláčcích nám doušek přijde k duhu. Zvedneme kšilt a obdivujem trocnovského Honzu – kultury je třeba i při běhu v kruhu. Po bývalé trati nejezdí už pára, pražce zmizly v dávnu, kolejnice v peci, u krajnice cyklostezky napíchnem se na komára, do ksichtíku šlehají nás zelenkavé věci. Ve žhavé výhni suché zchladíš tělo tunelem, hekání a funění ozvěna nám vrací – slibný průvan vane v klenbě zšeřelé, odvracíme na okamžik svalů devastaci. V lůně města stále zbývá pár zelených ostrovů – občas si je proběhnout není běžcům na škodu . Kéž by každou zděnou džunglí prorostlo pár Vítkovů – i žižkovská hrouda přece potřebuje přírodu!
13. 8. 2019 PO BOEINGU 10 km
Ó, vy tuhé nohou špalky, boeingem tesané, přilétáte z notné dálky – a zvláčněti ne a ne. Ó, vy ztvrdlé nohou špalky, koukejte už změknouti, dopřejte si první várky, nelze se z ní vykroutit. Po sedu přidejte běhu, nachystavše sebe k lehu. Seno, sláma, levá, pravá, klus se ztvrdlým grifem – budu si ho vychutnávat…na Tenerife.
12. 8. 2014 ZA SOUMRAKU DO KOLBENKY 11 km
Vyhrnem si nohávy, plivneme flus do trávy – a vpřed, soudruzi! Vpřed do té fachy zaslíbené, kde nad námi se Velký bratr klene! Kde běžec není vlkem chodci, kde se bratří sedci krotcí, do houfu srdce jeden pevný blok! Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok!
13. 8. 2014 ZA ROZBŘESKU Z KOLBENKY 11 km
Vyhrnu si nohávy a než se křuska zastaví, plivnu flusem do trávy. Dáme trasu, co jsme chtěli, z rachoty dom zvesela – ať těm nohám, co dnes dřely, hlava hanbu nedělá. Běhat není otročina, která spadla na tebe – dneska chlapci (to je jiná), dnes cváláme pro sebe!
15. 8. 2019 LOS GIGANTES – ZPĚT A TAM 12 km
V západní zátoce topí se Luna, pobřeží polyká blednoucí lampu. Paprsek zrozený z očního lůna zaměřil postavy desítek trampů. Někdo si jogguje, někdo zas kráčí, jiný tu ve sprintu supíce sípe…každému co jeho srdéčko ráčí – jednomu ovšem cos v srdéčku skřípe. Proč s lehkou myslí z hor k moři sbíhal, proč nedbal varovných signálů mapy – nesnesitelná jest jeho hlouposti tíha, teď bude vzhůru jen své tělo trápit!
17. 8. 2014 NÁVRAT Z NÁDRAŽÍ 27 km
Mašinka na cestu vesele si píská, trenýrkový pobíhač v kupé teplo získá…z kralupského nádraží přeběhne přes řeku, vydá se po břehu na nedělní štreku. Naproti za vodou kyne malá víska, když spočinutím na lávce v prdel vnikne tříska…vyskočím z té lávky a v čelo třískne líska. Po dvaceti kiláčcích skučí kloubní miska, nicméně před cílem mozeček si výská – na stolečku v kychyni už čeká plná miska a vycmrndlá sušinka se zase iontem ztříská!
17. 8. 2019 PO POBŘEŽÍ 16 km
Poloha? Popelavě porézní pobřeží pod poloostrovy povážlivě pošpluchuje. Polychlorované bifenyly a polystyrény poodletěly – podejte pozitivně popostrčenému postkomunistickému poetovi polaroid! Počasí? Opačná polarita polárnosti…pokračuji…pobíhám po porcelánovitě polyvinylchloridových podlahách ponorkových portů, podél populárně a pompézně postavených pobytových podniků…po poloosvětleném pobřeží. Pointa? Por favor – pouhá póza – potní poluce, porod!
19. 8. 2019 DOBĚH K TRAPNÉ CHVILCE 12 km
Když na ně šedý muž upře zrak upřeně, jejich dvě tváře třešinky červené – jenže pak Španělky ve frontě na housky upřou zrak běžcovi zvědavě pod fousky – a vidí ksicht blba, funící šíleně. Když mne ty seňory hodnotí upřeně, jako dvě třešně tváře mám červené – klesaje kráskám významně na ceně…když navíc šedý muž po běhu pro housky promluví k Španělkám před kasou rakousky – ať se pak nediví, že k bžundě Jacintě, že k smíchu Ximeně…
20. 8. 2014 VODNÍKOVI V PATÁCH 10 km
Mokrá lajna před špičkami kroutí se a usychá, vlevo v lesku dona Šajna hučí jak úl putyka. Vpravo v prutech staré vrby dýmku bání Česílko, od komárů vpichy svrbí, ovád přised na tílko. Čichám odér vlhké čáry a něco tu nehraje – podezřelé chemopáry čpí do nozder okraje. Trvá drahnou chvíli nežli zjistím: „Jsem ale dylina puc!“ Vonnou čáru nakreslil přec do krajnice hovnocuc!
21. 8. 2019 KE SPÍCÍMU PŘÍSTAVU 13 km
Ostrov spí. Jsem tu sám. K řadě dní dnes další dám, kdy na pohyb rychlý dbám. Dbám i na to, aby běhy měly jakés příběhy. Jak však najít v spícím ránu ku příběhu klíč – a k němu bránu – když neděje se nič? Takže běžím bez oddychu, jen tak v šeru, tichu, podle čichu…a čekám, až do čenichu udeří mne zápach rybí, jenž v tuzemsku-suchozemsku pobíhači chybí. Když se zápach projeví, Šleha náhle jasně ví: „Sám o sobě tohle příběh – s leností jsem dneska vyběh!“
23. 8. 2019 K LÁVOVÝM POLÍM 14 km
Nula metrů nad mořem. Oblékám se velmi spoře. Co nahoře na hoře? Zvědavost má nevystydla – dá mi ale sílu, křídla? Stoupám s chutí (i když megafuně) v banánových trsů tuně, pomerančů, mang a avokád visících na koruně – po vystydlé lávě, zabarvené šedavě i tmavě. Zdlouhavě a bolavě, chvílemi i dávě…to je ale, oč jde právě při přímořské přípravě. Z nuly až do tisíce, potom zase k nule – nabrat červeň do líce a krásnou modř do kebule…
25. 8. 2019 ZÁVOD S DVĚMA VLTAVAMI 20 km
Závodím s výletní lodí. Koleso bárky Vltava nerovný souboj vyhrává – prohrávám doslova o parník. Nevadí. Nedělní ráno je skvělý výtvarník – obrazy krásné kol vody plodí. Kdo ještě dospává, sám sobě škodí – jakoby kámen ze vzducholodi do snové řeky zbrkle si hodil…na břehu řeky Vltava vítězí duševní potrava – osedlán vzniklou pobřežní vlnou stoupám až k setkání s lesem a srnou.
26. 8. 2014 V NOCI TAM, RÁNO SEM 23 km
Měsíc dnes nesvítí, hvězdy dlí za mraky a já kvůli přežití utíkám do fachy. Kromě bílé středočáry vidím lautr prd, o krajnici rozmlácenou jsem si lehce škrt. Povaleči v křoví hulí v marjánkovém odéru, v černi ke rtům retka tulí – dopingem se proberu. Zrychluji v té syté vůni – kilometr za čtyři, asfaltem si krychle duní ve slepeckém trychtýři. Najednou se z temna vyloup polonahý úchylák, sevřu půlky, zrychlím hůlky – rekord!…dvě minuty na kilák! Odpo z fachy plno světla, trenýrky na hýždích schnou, už mne nikdo neprovětrá – kdeže z černi vzrůša jsou.
26. 8. 2019 V PROTIKLADECH 20 km
Běžím dnem – směrem do noci. Zpátečnicky vpřed. Lépe to nesvedu, hůře to dovedu. Běžím jinem i jangem…záleží na pohledu. Běžím se smutným úsměvem na rtech úzkou cestičkou širého lánu – ve vůni pachu tlejících špendlíků počínajícího konce léta. Běžím absolutním tichem mezi forte drnčícími cvrčky, po chladnoucí prašné hlíně smáčené horkým potem, kolmo k placatosti čtyřrozměrné koule. Běžím do černého čtverce za bílým kroužkem z čela…lesklé zrnko písku na matném plátně hvězd. Nejmladší částečka věčnosti. Běžím snem – já, mocný bez moci, vesmíru střed.
28. 8. 2014 VEDLE NÍ A ZA NÍ 13 km
Běží děvče vedle mne, kilometr za pět pade. Zatím jen tak mírně líně nožku vedle nožky klade. Běží děvče přede mnou, kilometr za čtyři, na dráze jí svaly pnou – a já ve víru trychtýři. Běží děvče v nedohlednu, kilometr za tři dvacet, ani pat jí nedohlédnu – asi budu brzy zvracet! Běžím sám a forte funím, kilometr za sedum, piánko do pat si duním – nadšen jsem že dopředu. Běží opět vedle mne, smích od ucha do ucha – myslila, že zpívám si, však takhle zní má záducha!
29. 8. 2019 JAKO OBVYKLE 21km
Dneska jsem se vrátil trasou, která bývá obvyklá. Zástavbou i biomasou, též obvykle rozviklán. I ta délka jako vždycky, čas na hovno klasický – nezvládnuto motoricky a typicky i technicky. Nic není jak za škatulky, nic jako vždy neladí, nezapadám do tabulky – a vůbec mi to nevadí! Krindy pindy – úsměv, káva, jako jindy pevný řád. K ránu patří běh a žravá – týdně klidně sedmkrát!
29. 8. 2014 S CYKLISTICKÝM DOPROVODEM 21 km
Nemám řetěz, nemám sedla – mám jen o kolečko více, k tomu lýtka sluncem zhnědlá a během rozedmutý plíce. Požádám-li choť svou drahou o doprovod od kola, vím že našel jsem tu pravou – a ona svého netvora…na plášti či na tenisce, hlavně že jsme v pohodě – dozrávají plody v lísce a my se hýbem v přírodě.
31. 8. 2014 MEMORIÁL PETRA SEM PRASE 4 km
Pinkáním se mučí tenistova schránka chorá…mezi osmi vyhučí, čtvrtfinále zvorá. Zahodí raketu, opustí síť, nebude zaclánět – polibte řiť! Odvrhne MHD, nasadí kecky, odběhne od lobů, od krutých smečí – a sebravše zbytky sil poslední všecky, uprchne z antuky za křečí do bezpečí. Doma ho pak z krutých křečí choť s ochotnou péčí léčí.
31. 8. 2019 ZE SLUNCE DO LEDU 23 km
V Chomutově slunce svítí – tučňáka by nevyhnal, on však, debil, ve třicíti v biu 3 si závod dal…z Náměstí 1.máje úkol má prvořadý – ač zpocen, zchvácen davem vlaje, zřít Zadní Vinohrady. V Krušnohorském zooparku viděl los již ledacos, ne však muka nohou špalků a marných tužeb po pohárku, jež zná snad jen Tantalos…(„Pomoc, kde je flaška?!“) Ó, jak pak rád poučen, od podrážek potlučen, od kopečků pomučen, s ošoupaným kukučem beznohého gauče úlevně si zaskučel a polehoučku zahučel do chladivé náruče Stezky Petra Bezruče…(alias Vladimíra Vaška). Daleko do večera, daleko i do šera…za čelem sic mezera – však u Kamencového jezera stále běží – čipera! Je to um či stal se zázrak? Po kolapsu ani náznak…tučňák je zpět na náměstí, na hromadě ledu…a štěstí.
Šleha běhá... 