Běžecký deník – září 2019 a září 2014

2. 9. 2019                                                                    MEZI ŠKLEBÁKY                     20 km

Školní rok má křest. 
Ticho klidných cest přerušili šklebáci. 
Běžec, jenž se potácí domů v běhu po práci, 
očekával drsný test - 
jak se proplést bez úleku 
džunglí skřeků, bodyčeků 
až ku dveřím domácím? 

V úvodním výběhu školního roku 
poznávám pubertu už za pár kroků - 
šklebák mi k loku ostrého moku 
naložil výkřik:"Ty starej cvoku, 
jsem z tebe v šoku - 
jak můžeš přiběhnout potichu z boku! 
Asi tě trefím natvrdo do rozkroku!" 

U cest na okrajích vesnic a měst 
nutno je v září útlaky snést - 
sportovcům přibývá konzumních soků.

2. 9. 2014                                                                       VE ZTUHLOSTI                     12 km

Když jsou nohy kamenný, 
když rameno ztuhlé - 
rychle vlhnou prameny 
vlasů cestou k truhle. 

Když sváteční tenista stráví šichtu na kurtu, 
pak druhý den dozajista nepřistoupí ke spurtu.

4. 9. 2019                                                    PO DLOUHÉ DOBĚ DOMA                     11 km

Už se mi o něm i zdálo. 
Už jsem málem zapomněl na domácí les. 
Na severní vřes, 
na východní tůňky, 
na západní unimobuňky 
a na jižní mez. 

Tak jsem do něj dnes 
rád a s chutí vlez. 
A naložil si, co jsem snes...
tudíž velmi málo, 
neboť mne to sklálo - 
a jen pouhý vřes 
dodal nohám třes.

5. 9. 2019                                                       NA STARTU TERIBEARA                      15 km

Honza Žižka nevěří...
dav tisíců rozčeřil 
pod ním cestu v příšeří 
před čtvrteční večeří. 

Nikdo se nehašteří...
rivalové, soupeři? 
Kdepak - příměří. 
Všichni v dešti, pod keři, 
(obzvláště pak někteří) 
sumu během vyměří. 
Na dobrou věc - na charitu...
pod šéfem všech husitů.

6. 9. 2014                                          ZAS NÁS PÍCHAJ SICHRHAJCKY                     17 km 

Desítka s mokrým čtverečkem na hrudi. 
Špendlíky drhnou o holou kůži,
přede mnou syn s dcerkou jak raci rudí, 
na prvním závodě dech se jim úží.

Žaludek na vodě, nohy jak z olova, 
poznávaj konečně "vo čem to je," - 
Anetky vůle a dřina Honzova - 
v květinu dozrálo poupě boje.

Až srdce zpomalí, až vřava ztichne, 
až zvednou ke rtům na stuze plech -
solený čtvereček růžkem je píchne...
...a přiměje přemýšlet o dalších snech.
10574405_10203043188020912_1137441235229492400_n

7. 9. 2019                                                              2 MÍLE V CHLÁDKU                      6 km

Ono snad i trochu prší! 
Optimismem tučňák srší - 
nezmrší to, či zas zmrší? 

2 míle? Ty nejdou zmršit. 
Lze jen šťastné chvíle vršit, 
nebýt sám a nebýt líný...
a že dneska zlehka prší? 
Střádáš přece endorfiny!

7. 9. 2019                                     BIRELL GRAND PRIX S ODHADEM                    12 km

48697854611_34b12f4602_b

Je tu nějak tmavo.
Nevidím skoro nic. 
Hlavně čtverec ciferníku. 
Nuže - bravo, 
běžím tedy šerem vstříc, 
otlučený od patníků.

Jak sledovat koček hlavy 
a zároveň čísílka, 
když na výhled skrze davy 
ční jen z reklam světýlka? 

Když je tempo vcelku jasné, 
kdy doběhu, čas je dán - 
i když světlo zcela zhasne, 
ODHADEM jsem k cíli hnán. 

Tak se Prahou zvolna šinu, 
nad pleší ční šedesátka... 
deset vteřin pod hodinu - 
a tma tmoucí na mně krátká.

8. 9. 2014                                                                      ZA ROZBŘESKU                     17 km

Kulhaví zombíci pajdají do práce - 
oteklá víčka, krvavá bělma. 
Vzpomínaj s touhou na stydnoucí matrace, 
lepí zrak na běžce bulva jich skelná. 

Peřina běhavce ještě si chladne 
a už je sportovec v sprchovém koutu.  
Rozhýbat ztuhlouše je přec tak snadné - 
zombíkem nebudu - nohy pryč od mrzoutů!!

9. 9. 2014                                        KOSTELEC n.L. – BRANDÝS A ZPĚT                  15 km

Na levém břehu velké řeky postavy se klátí, 
v relax tempu brousí gumu do asfaltu. 
Bez kopců a v konverzaci tělo těžko zchvátí - 
nerady by kolem Labe dorazily k Baltu. 
Takhle cválat můžeme až do nekonečna, 
nenásilně odhazujíc...kila nadbytečná.

9. 9. 2019                                                                  NA HRANĚ MRAKŮ                  17 km

Ráno je tu prázdno. 
Běží jenom nízké mraky, 
čas...a korunky. 
My však zvolna taky. 
Přes paprsek fotobuňky. 
Kolikrát tu lze (bez kvaltu) 
starou čéšku na asfaltu 
poznenáhlu vyviklat? 
Tolikrát, co mozek ráčí - 
každý přece ví, oč kráčí - 
o potřebnou věc, 
pro kterou je radost přec 
na dvě hoďky civil svléct.

11. 9. 2014                                                                         BĚŽNÝ VÝBĚH                 18 km

Koloběh běhání probíhá běžně. 
Rozbíhám výběh něžně. 
Sbíhavost OK - běžím rovnoběžně. 
Oběh krevní prozatím volnoběžně. 
Teplota klesá. 
Podzim se blíží, 
v chladu si Šleha počíná zběhle. 
V záběhu jiskérku fýzy si křesá...
a odbíhá z příběhu o nemehle.

13. 9. 20019                                                                    MEZI SOCHAMI                  19 km

Rád bych tu jen tak popošel. 
Pomalu, procházkou, od sochy ku soše. 
V lázních je ovšem pomníků přehršel - 
ke všem bych asi šouráním nedošel...

...a tak jeden nešika 
běží kolem rybníka,
 lázeňského lesíka, 
skrz oboru kamzíka 
po činčané ploše 
až k hanbaté soše 
panoše Fanoše 
a nakonec k pomníkům panovníka 
Josefa druhého 
i prvého Františka samého. 

Františkovy lázně 
roztažené nehorázně - 
však když máš v sobě trochu kázně
 a popoběhneš bez bázně a rázně, 
obdržíš i bez groše 
kus běžecké rozkoše.

14. 9. 2019                                             KŠILTEM SEM A KŠILTEM TAM                18 km

Škvířím se značně - 
běžím směr východní,
do ksichtu šajní 
paprsek ranní. 

Pak ovšem impuls z mozečku zdůvodní, 
proč bych měl sevřít kšiltovku v dlani. 
U Žižky točím jak kolovrátek, 
u Žižky měním východ za západ - 
do čela, na krk, dopředu, nazpátek, 
po kšiltu často nutím se sápat. 

Půl kola do očí, 
půl kola do zad...
otočit, otočit...
třicetkrát otočit...
to už je ale diagnóza!

15. 9. 2014                                                                 AFRICKÉ PAHORKY                 14 km

Atlantik pěnivý v písku se tříští. 
Z šedého oparu tanker v dál bučí. 
Bude to tahle nebo ta příští - 
která z vln vtíravých do bot mi vhučí? 

Na čáře příboje šlápoty pominou - 
tak jako pevnost na skalnaté výspě, 
země třas před lety zbortil zeď nevinnou, 
nerad bych dupotem k novému přispěl. 

Dostat se k ruinám je těžká štrapáce, 
ani sval zbytnělý nemá to snadné, 
zatínám zuby a dávám se do práce, 
výhledy z vrcholku budou snad vnadné. 

Nelituj námahy pro nové zážitky, 
nelituj potu a bolného kroku - 
není nad oční a mozkové požitky,
 na vršku vyraší krůpěj ti v oku.

15. 9. 2019                              BĚH PRO DOMOV POD KAVČÍ SKÁLOU                   9 km

Jsme jen pouzí předběžci. 
Hlavní závod bude potom. 
Až pak duch zvítězí nad hmotou. 
Až pak asfalt před domovem zkropí poty stoletých. 
Až pak oko měkotovo zvlhne slzou dojetí. 
Na vozících, za chodítky, o holích - 
mezi mladé staří vtrhnou. 
O trofeje zápolíc, 
pozornost na sebe strhnou...
a bolesti přebolí.

16. 9. 2014                                                                   AFRICKÝ SLALOM                 12 km

Svítá. moře spěchá ku měsíci. 
Úctyhodná délka pláže nabírá na šíři, 
první foton narazil na moji pravou líci...
a nekonečný vánek zleva jemný písek víří. 

Rozespalí obchodníci vytahují rolety, 
do přístavu vplouvají sardinkové lodě, 
pro berberky na chodnících začíná den žebroty,
suchozemci na hotelech balí krámy k vodě. 

Mezi tím vším kličkuje tvor lehce pošahaný, 
prozkoumává rád a s chutí nové vjemy v klusu. 
Neváhá ni okamžiku - bez bázně a hany  
zdolat slalom mezi fláky velbloudího trusu!

17. 9. 2019                                                              VYSOKO NAD ŘEKOU                17 km

V šupinách vlnek sluneční sun, 
ze žaber města vyvanul puch. 
Ocelí ploutve hranatý člun 
rozoral řeku co podvodní pluh. 

Podzim se vkrádá do příkré stráně, 
jde s teplým stoupákem do ringu. 
Pozorná rozhodčí - plachtící káně 
duši mé zdrojem je dopingu. 

Mám rád ten pohled, dobou se mění, 
však pokaždé hlavě přináší klid. 
V paprscích, v mrazu, ve výhni, v hřmění - 
pod křídly běhu jak snadné žít.

19. 9. 2014                                                         NA MAROCKÉM BŘEHU                12 km

Třípruze oháklí maročtí joggeři 
po mořském nábřeží kvačí. 
Ze seslí barových otylí frajeři 
čumí a znuděně svačí. 

Získávám dojem, že stále víc lidiček 
konzumu rádo se vzepře, 
není přec nutno chtít dokázat blahobyt 
postavou krmného vepře. 

Nový svět s Afrikou dělí jen pruh vody,
na březích příbojů něha - 
při jednom v oblecích Amíků průvody, 
na druhém Morová Šleha. 
Ač mají rozdílné národní důchody, 
ke sportu najdou si vždycinky důvody - 
tam i tu s chutí se běhá.

19. 9. 2019                                                                      MEZI JEŘÁBY                     14 km

Běh mezi jeřáby jednoho otráví. 
Radši velmi rychle kluše 
mimo dosah zástavby. 
Na koberec, do trávy - 
pod koruny oskeruší. 
U nich všechno jednodušší...
bez únavy, s klidnou duší 
podrážkou do měkka buší. 
Kluše mechem pro zdraví. 

Mezi dvěma jeřáby čím dál kratší cesta, 
prorůstaná chapadly chobotnice města...
však stále má své půvaby. 
Tak ať už nikdy nezvábí
investiční jestřáby!

20. 9. 2014                                                                      POD PALBOU                     12 km

Někdy ranní kilometry prázdné jsou jak vnitřek sudu. 
Zvadle zíváš a máš zájem jen o brzkou sprchu. 
Dnes však nechci stěžovat si - nepoznal jsem nudu, 
adrenalin nad klídečkem jasně získal vrchu. 

Duo racků chechtavých jemně sedá na palmu, 
spiklenecky zvednou pařát a plácnou si blánou, 
první v racčtí řeči říká: "Leť a jednu napal mu!" 
Hned se nad mým kšiltem jeho křídla lámou. 

Vzápětí mi flák bělavý věren střiku napalmu 
prosviští tak deset čísel před funící tlamou. 
Ochranka na konci pláže píská na píšťalku, 
běžím dál a netuším, že sprintem mastí za mnou...
odjišťuje samopal a těší se na válku - 
na králově pozemku já dlím už chvíli drahnou! 

Co královo jest, tam nesmí žádná holota, 
málem jsem byl odstřelen členem tajné služby - 
pro kravinu do průseru skoro jsem se zamotal... 
zahraniční vztahy zlepším večer v rámci družby :-).

21. 9. 2019                                                     POSLEDNÍ RUN CZECH                    22 km

Jsem zas doma. Je mi smutno. 
Lidé jsou fuč z trati. 
Snad to není nastálo. 
Jako by jsem cosi ztratil. 
Jak narkoman, když mu utnou - 
když mu není bujaro. 
Že bych lehl na otoman 
a počkal si na jaro? 

Chápu dnešní realitu, 
musím býti praktický -
jenom ležet v šerosvitu 
a chovat se básnicky? 

Sedím doma, jsem ve splínu, 
vím však, co ví zimní běžec - 
jaro až zahřeje hlínu, 
v Run Czech vběhnu svěže!

21. 9. 2014                                                 MEZI VŮNĚMI MAROKA                   13 km

Nos je orgán důležitý. Především pak v Maroku. 
Přesvědčíš se o tom rychle - ode kroku ku kroku. 
Každým metrem buñky čichu dávku vjemu dostanou, 
rajským vůním proti smradu války ihned nastanou. 

Berberky ti zpod hábitů voní jako růže -
 však proti smradu od přístavu jeden nic nezmůže. 
Z trhu stoupá opar božský exotických koření - 
že je přístav trochu stranou, běžec s vděkem ocení. 
Pach hnijící sardinkový oběhnout se nedá, 
vem to středem, nadechni a buď na chvíli rek - 
jenže přístav dlouhý je, předlouhý až běda, 
u majáku vyluzuji z toho pachu skřek. 

Čichový vjem vylepším při opulentní večeří, 
navonění hosté můj raťafák prověří.


                      

23. 9. 2019                                                     NA HRANĚ PODZIMU                     13 km

Sem tam cosi usychá, 
občas listu žluť. 
Pelichá i osika, 
dolů jde i rtuť.
Já však v září nejsnáze 
stoupám vzhůru na váze. 

V září pouze sem tam urychlen jsem dosti - 
jen burčák mi dokáže ubrat z objemnosti! 

Sem tam kaštan popraská, 
i ořech dnes pro mne puk, 
jen já - hladká klobáska - 
sbírám v září pouze tuk. 

V září stromy objímaje 
zvracím burčák do lodyh - 
hubnouc během do kazajek 
 baboletní pohody.

23. 9. 2014                                                               PRO OBRÁZKY                      10 km

Dnes nebudu tempo hrotit, 
strčím mobil do kapsičky. 
Zastavím a začnu fotit 
všech afrických barev flíčky. 

Za hranice všedních dnů 
nedoběhneš každou chvíli - 
uchovej si krásy snů, 
fotky k tomu cíli cílí. 

Zavítá-li bílá kůže 
na africkou pevninu - 
i běhat zde trochu může - 
je tu však za dylinu! 

V kraji klusu zaslíbeném 
nehýbat se bývaj hříchy - 
však když se běloch příliš žene, 
Xi Xaové pláčou smíchy...


24. 9. 2019                                                                        NA KŮRU                    11 km

Běžím volně chrámem lesa. 
Při pohledu na nebesa 
duše jásá, srdce plesá...
a tep klesá. 

Fotím stromům drsnou kůru, 
pátrajíce přitom vzhůru, 
co to chrastí v kůru.
 Jakás havěť po odrazu 
přiskakuje do obrazu - 
hlodavcovu túru 
přes dubovou kůru 
ukončil škleb z kůru.
 
Na prastarém kmeni 
veverka zub na mne cení 
z pokročilé doby denní - 
prohlubujíc běžci lpění 
na večerních potěšeních.

25. 9. 2019                                                            JDĚTE MI K ŠÍPKU!               11 km

IMG_E6893.JPG
Nabíhám směr les. 
Jaké je v něm husto! 
Než jsem do něj vlez - 
s pokorou a úctou - 
myslel jsem, že je tu pusto. 

Je však plný hledačů, 
sběračů a trhačů 
vyzrálého šípku. 
Na mýtině (pikaču!) 
nelze skoro běžet. 
Strašný hafo týpků. 
Trhaj vstoje, vsedě, vleže...
jděte všichni k šípku! 

Mýtina se mění v poušť...
jen houšť! 
Náhle letím přes tu spoušť 
a plácnouc sebou jako tloušť 
končím v témže šípku šipku...

...bezvadný! 
Zahazuji boty. 
Vleže.
Na pořád? 
Ale kdeže! 
Na dva dny...
takže do soboty.

Nabíhám směr les. 
Jaké je v něm husto! 
Než jsem do něj vlez - 
s pokorou a úctou - 
myslel jsem, že je tu pusto.

Je však plný hledačů, 
sběračů a trhačů 
vyzrálého šípku. 
Na mýtině (pikaču!) 
nelze skoro běžet...
strašný hafo týpků. 
Trhaj vstoje, vsedě, vleže...
jděte všichni k šípku! 

Mýtina se mění v poušť. 
Jen houšť! 
Náhle letím přes tu spoušť a 
plácnouc sebou jako tloušť 
končím v témže šípku šipku...

...bezvadný! 
Zahazuji boty. 
Na pořád? Ale kdeže! 
Na dva dny...
takže do soboty.

26. 9. 2014                                                     VE SPRÁVNÉM PÁSMU                 20 km

Ještě včera 30 stupňů. 
Suchý jazyk líplý na ret, 
každou chvíli kaktus zdupnu 
a sípu jak pán od cigaret. 

Stačí vběhnout do letadla, 
jedno pásmo přeletět, 
hnedle schránka hicem zvadlá 
je na jiné planetě. 
Ráno 10 celsiusů, 
k tomu vlhké klima - 
jenom kousek po globusu 
a zas je mi prima. 

Pole sic už poorána, 
zelené však zbylo dost, 
po té poušti u sultána 
běžím trávou pro radost. 

Teprve až z očí zmizí brčálová běžná, 
pochopíš, 
že písků zlatá není vždycky něžná.

28. 9. 2019                                                  DESÍTKA BEZ TKANIČEK                13 km

To jsem ale nešika. 
Špatně se mi utíká. 
Záhadu jsem rozuzlil hned - 
a nebyla veliká. 

Nestačily čtyři kličky, 
šlapu sobě po štěstí - 
kde jste, pevné uzlíčky 
mé běžecké pověsti!? 

Pravá botka rozvázána 
tři kiláčky před cílem...
a co levá? To je rána, 
to je ale nemilé...

...čtyři hadi každým krokem okusují nohy, 
vpichují jed do lýtek a omezují pohyb! 
Příště budu na Mělníce 
praktikovat bosoběh - 
ušetřím cos střevíce, 
zrychlím krevní oběh!

28. 9. 2014                                                   Z BĚCHOVIC NA ŽIŽKOV               14 km

Taková divná silnice. 
Každej rok hafo sluníčka. 
Na cecku připíchlá číslice,
déčko se dere do víčka. 

Všichni se někam řítí, 
slyšet je silné hekání, 
na špici funí hbití, 
na chvostu rudnou uštvaní. 

Barevný had se plazí, 
asfalt má tendenci topořit,
 kopec je tempa hrází, 
dokáže ksichtík znetvořit. 

Posledních tři sta metříků 
přichází celková pohoda, 
v potlesku žižkovských Pepíků 
za cílem zacinká...hospoda. 

Rozšíříš sbírku kulatých odznáčků. 
Sic nejsou bůhvíjak hezký - 
nevadí, stejně mám příští rok v hledáčku
 plazit se tu s hadem českým. 

30. 9. 2014                                                        JAK U KRAKONOŠE                  12 km

Mumlám citát Trautenberka: 
"To kyselo je moc kyselý!" 
Pajdám jako stará herka, 
do lýtek bodá pilná včelka 
a ve stehnech řežou skalpely. 

Tok mlíka stříká do vědérka, 
jak kyška krví ševelí - 
bodla by malá karamelka...
bezmoc je těla ředitelka - 
jak bude krásně v posteli! 

Volám: "Kubo, hajnej, Anče, 
sval mi hlodaj muštelky!"
...znáš už přece, vypatlanče, 
své zkysané úterky!"

30. 9. 2019                                                                  VE VICHŘICI                    14 km

Ó, ty čerstvý podzime...
nutíš myslet na návraty. 
Vítr jménem Mortimer
řádí právě nade vraty.

Musím naplánovat cestu tam...
a hlavně zpátky - 
neb jsem ve vichřicích vratký. 
Tak se v hustém chroští krčím. 
Fouká totiž do držky - 
jenže v kmíncích bříz a smrčí 
mohu přijít o svršky! 

Takže zpátky na vichřici - 
v padajících korunách... 
nebojím se, jen chci říci:
"Mám decentní strach!"

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s