Košický maraton aneb výlet s Ďurďošíkom

Ke konci běžeckého roku se máme vždy na co těšit. Závody jsou již skoro odběhány, a tak kázeň povolí a běžcova muskulatura ztrácí na vzhledu, neb svaly se neudržují, běžec to fláká, teřich se plní tučným a vývrtka nestačí opouštět korek.

Naše parta, která se těmito lahodnými týdny prokousává a propíjí s nejlíbeznějším potěšením, se však každý rok ještě jednou, naposledy, zmátoří k významné akci, aby předešla nejhoršímu. Zmátoří se k výjezdu na jeden z významných zahraničních maratonů. A tak jsme v panelovém domě na sídlišti Šlehov a ve dvou nepříliš vzdálených rodinných domech vymysleli něco libovějšího. Dnes vám už ani neřeknu, čí to byl nápad, abychom si zajeli zrovna do Košic. Vím jen, že všichni byli pro, a tudíž jsme začali uvažovat, jak výlet pojmout. Nakonec vyhrál Šleha, jehož návrh byl oproti ostatním podepřen argumentem, že z maratonu by měl být v prvé řadě užitek. Rozuměj – je třeba si ho užít…a přežít! A tak jsme se zmátořili k výletu do Košic. Neboť Košice jsou vzdáleny v rozumné vzdálenosti a jejich obyvatelům je rozumět – to dá rozum. Tuto akci, maskovanou heslem: „Geronte, poznej krásu běhu, který paroduješ“ jsem si pracovně pojmenoval: „Na východ, Vávrové, na východ!“

 

IMG_7105.JPG

Po předchozích výletech do Frankfurtu – finančního srdce Evropy, Drážďan – restaurátorského srdce Evropy, Lago di Garda – windsurfingového srdce Evropy, Budapešti – nejnesrozumitelnějšího srdce Evropy a Kremsu (Wachau) – veltlínského srdce Evropy, jsme se tedy dohodli střihnout si maraton právě v Košicích – v tradičním maratonském srdci Evropy. Už od roku 1924 městě, které pořádá nejstarší evropský maraton – 96. ročník. Co dodat…ten přece musíme alespoň jednou v životě běžet…

                                               

…NA KOŠICE, ŠLEHO, NA KOŠICE!

IMG_7096

5. října ráno –  vyhnali jsme se ve sprše na výlet  

Pofukuje, mrholí, poprchá a sviní. Fouká ze severu, prší, leje…a chčije. A chčije. Psa bys nevyhnal. Maratonci se vyženou sami – a rádi. Co na tom, že zásluhou Šlehy o hodinu později. Zase to zvojtil. Má snad ještě na svých předrevolučních polarkách nakreslený letní čas? Na nádraží, kde na něj a na paní Kolombovou-Šlehovou čeká zbytek výpravy ( Jana, Ondra a Vláďa), přijíždí tito dva o dva vlaky později. Stihneme tedy po cestě ještě návštěvu Strečna, aniž bychom zmeškali večerní výdej čísel v Košickém Expu? Šleha se červená a kaje…

…honem do auta. Na cestu bude déšť dobrý, vždyť stěrače v záruce prozatím stírají. Nasedáme do pohodlného, novotou vonícího rodinného vozu Jany a Ondry. Sedm set kilometrů dlouhá cesta se dobře hodí k zajetí a vyzkoušení gumiček. Vždyť kára má na kolech najeto méně, než i takový Šleha na nohou uběhne za pouhý měsíc. Je toho hodně k probrání. Po několika hodinách hovorů o sportu (nevyjímajíc i jiné sporty než běh!), po několika hodinách, ve kterých se paní Kolombová (jako jediný běhavě nesportující člen výpravy) nedostane ke slovu, přijíždíme ve vytrvalém dešti pod zříceninu hradu Strečno. „Já nevím, jak můžete trávit celý den v autě, když máte venku tak krásnou sprchu!“ Strečno.https://cs.wikipedia.org/wiki/Stre%C4%8Dno_(hrad)  Dáváme si protahovací procházku vzhůru k objektu. V hradní lokalitě mne pak nejprve zaujmou otvory ve zřícenině, pokryté plastovými! okny – a vzápětí paní pokladní, která nás ve 14:58 hod vyzývá k okamžitému opuštění kamenno-plastovej krásky nad Váhom…z důvodu zavíračky.

 

5. října večer – sprcha nás zahnala do sprchy.

IMG_7047Do Košic kupodivu dorážíme včas, navzdory Šlehově ranní sabotáži. Zázemí maratonu je perfektní. Vše na malém prostoru. Expo v obchodním centru, parkování pod ním, start o 100 metrů dále a šatny se sprchami v místním plaveckém bazénu, vzdáleném cca 400 m od startu. Není si nač stěžovat, číslo, blesková prohlídka Expa – vše máme vyřízené během chvilky. Takže dokonce stíháme, navzdory pokračujícímu vytrvalému dešti a hlubokým loužím, doklouzat do 600 metrů vzdáleného učiliště – na pasta párty. Odběr materiálu, který jsme si za velmi mírný obolus na Košice (v porovnání s ostatními zahraničními maratony) rádi předplatili (nechci slevu zadarmo!), jsme uplatnili jak v Expu (Tričko, běžecký batůžek), tak na párty. Tam jsme byli bohatě zasypáni uhlohydráty, banány, Zlatým bažantem a sušenkami.

 

Jelikož se zabúking.comování ubytování přímo v Košicích ukázalo jako úkol zcela nadlidský, pokračují Vávrové tmou, stále ve vytrvalém dešti a sílícím větru, dále na východ – do našeho ještě 35 km vzdáleného dočasného domova, obce Dargov. Tato se již rozkládá téměř v dohoďkamenové vzdálenosti od maďarských a ukrajinských hranic. V půli cesty propadá Šleha dětinské radosti…projíždíme totiž malou obcí s nejmalebnějším IMG_E7057 - kopienázvem…ĎURĎOŠÍK! O chvíli později si v neutuchajícím dešti, pln nadšení a s přiblblým úsměvem vnáší svůj raneček se startovním číslem do recepce penzionu. Zde je spolu s ostatními Čehúny vřele uvítán opileckou partou, forte skřehotající východňársku verziu písně, oblíbené zejména účastníky vojenských cvičení z dob reálného socialismu.  Odrhovačka je známa pod českým názvem: „Na stáarym Móohelněé, na stáátní hráánici.“ Po chvilkovém pěveckém připojení se ke skupině (se správným, původním textem), seznává záhy, rozbalivše dychtivě na apartmánu svůj startovní pytlík, že hadrovo-papírový čtvereček s čipem má jednu vadu, a sice nápis: SEKTOR „A“, což, jak si pragmaticky uvědomuje, je u Šlehy v jeho současné fazóně vada dosti podstatná!

IMG_7003.JPGPřípravu v nejdůležitějším přípravném dni, to je posledním, končíme přátelským posezením u bowlingu (nekoulíme, konzumujeme). Jako každý rok také otevíráme tipovačku. Každý nahlásí předpokládaný čas – svůj i ostatních. Čísla na tipovačce celkem odvážná, nepřeceňujeme se? No, uvidíme. 72206565_400337940631612_736956602048839680_n.jpgOndra, jenž přípravu na závod již před týdnem pojal netradičně, ukazuje, jak vlastně. Z útrob osobního ranečku vytahuje medaili. Je těžká. Ale získat jí? Pro normálního smrtelníka ne těžké, ne přetěžké, ale nemožné. Ondra totiž minulý týden obsadil skvělé 3.místo na Ultramanovi v Račicích. Vzdálenosti, které byl nucen pro získání lesklého, půl kila těžkého plechu uplavat, ukolit a uběhnout, jsme si na něm ( i na Ondrově rozzářené tváři) mohli, se zrakem vytříbeným vinným nakopávačem, nevěřícně přečíst. Když lze dát tohle, tak proč mít respekt z maratonu…cink! V peřinách pak šeptám paní Kolombové-Šlehové do vínem rozpáleného ouška, zda by mi ode dneška nemohla vždy před spaním či v intimních chvilkách říkat: „Dobrú noc, ty moj malý Ďurďošíku,“ kterážto důvěrnost se ovšem setkává s ohlasem velmi chladným!

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

6. října ráno – vyhnali jsme sprchu z výletu 

Už neprší. Ráno však, při návštěvě sociálního zařízení, trkne mne do oka momentka ze střešního okna –  vidím špičku vzrostlého smrku, nevidím špičku smrku, vidím špič…nevid…vítr. A sakra! Fouká, funí, sviští a hvízdá…vítr mění intenzitu, točí se a ohýbá špičky jehličnanu v rozkmitu nejméně 47st. 26min. 17sec. …no nazdar!

Přes spící nedělní Ďurďošík přijíždíme do dějiště maratonu. Parkujeme velmi blízko místa startu. Kilometrová procházka na rozehřátí zkřehloušů, vstup do úlu…a už v tom zase lítáme.

 

 

V apartních červených pláštěnkách, ukořistěných na loňském Wachau maratonu, vstupujeme do koridorů…vstup do kterých je tak úzký, že blahořečíme nápadu přijít na start o pár minut dříve…

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

…start! Když běžíš jen pár maratonů za rok, máš při každém startu podobný pocit jako v dětství, kdys za dveřmi obýváku čekal, až se ozve zvoneček…až budeš moci přistoupit ke stromečku a rozdat dárky. Opět jsem se dočkal…výstřel jako z děla. Košičané jsou evidentně v ráži…jdu rozbalovat…

…maraton poběžíme ve dvou totožných okruzích. My tři – Ondra, Vláďa a Šleha – dva okruhy, Jana jeden. V ideální teplotě, ne však v ideální povětrnosti. Fouká dost. Naštěstí je trať namotaná tak, že se střídá běh po větru s prodíráním proti němu. Navíc je povětšinou vedena ulicemi, které vliv větru tlumí. Afričané a špičky z Evropy tudíž na větru neztratí příliš drahocenných vteřin. Ostatním (zejména tučňákovi, milujícím při běhu chlad) je to naštěstí šumafuk…kromě těch, kteří si do Košic přijelo pro osobák. Šleha si naplánoval, že poběží celý závod v tempu cca 4:50 tak, aby se v cíli vměstnal pod 3:30 (což je asi tak vše, co může od téměř netrénujícího tučňáka očekávat).

Až do 20. kilometru běžím v naprosté pohodě (rozuměj – i v nejvyšším snesitelném úsilí mne nic nebolí a zároveň nezpomaluji). Vychutnávám si nová místa, časté divácké povzbuzování a napřažené dlaně dětí. Díky vlajce nalepené na tváři si uvědomuji, kolik pojmenování mají Slováci pro Čechy:“ Česi, do teho!“, „Bratia!“, „Čehúni!“, „Hele vole, Česko!“ „Švédi!“, atd.

 

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Běžím zrovna uprostřed přerývaného rozhovoru se slovenským spolu běžcem, když tu náhle – už kolem 6. kilometru, se spolu pomalu přibližujeme k Ondrovi. Že by se na něm dávka z minulého týdne začala projevovat už teď? Tak brzy? To ale neznáte Ondru…a jeho hlavu…poslušně se zařadí do vláčku, schovajíc se mimo vítr – za federální dvojici. Pět kilometrů si odfrkne…a frnk, opět pomalu mizí dopředu. Kdesi kolem 17. kilometru nabíráme výborně běžící slovenské děvče. (Mirka Moravčíková). Ve třech to utíká ještě lépe…na obrátce v metě půlmaratonu otáčíme společně. Šleha dokonce přesně v čase, který si předem naplánoval: 1:42…my tři a pár dalších jsem proběhli koridorem vlevo, většina ostatních běží přímo do cíle. I když by bylo lákavé použít pravou stranu trati, cítím se skvěle, a proto si optimisticky zakřičím: „Paráda, už jenom jedno kolo!“ Můj výkřik se ovšem evidentně nelíbí některým rovněž doleva běžícím závodníkům, řádně povadlým z dávky prvního kola, kteří mně počastují nevrlými pohledy a pod fúziky pronesenými tlumenými nadávkami: „Optimisti by sa mali vraždiť!“ a „Kuš, chumaj akýsi!“

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Slovenské děvče má evidentně navíc, prchá mi z dohledu. Opět jsme zůstali jen ve dvou. Můj hovor však postupně vadne. V pravém lýtku krystalizuje křemen…snad kvůli tomu mne pomalu začíná tahat i pravé tříslo. Před 30. kilometrem pozoruji, že se můj spoluběžec už nudí. Snad, z vrozené slušnosti k šedinám, nemá odvahu vyjádřit se přímo. (Sám ovšem také není příliš černovlasý :-)) Usnadňuji mu tedy rozhodování poznámkou: „Mám zlú koordináciu hlbokého stabilizačného systému, to jest svalov podieľajúcich sa na udržanie trupe voči gravitačnej sile Zeme…na hovno preťahujem povrchové svaly v oblasti brucha a stehien…čo má pritahovať, už nepriťahuje! Choď!“ Vžuuuňk…a je pryč… 

 …osamělost maratonského běžce. Kolik již o ní bylo napsáno. Nebudu tady tedy dlouho  rozmnožovat filosofické úvahy o stavech maratonce před, na a po 33.kilometru…pokud nejsi Xi-Xao nebo špičkově trénovaný – alespoň slušný výkonnostní běžec – čeká tě zpomalování. Obzvláště, když se připojí nějaká svalová komplikace. Křeče už dlouho nedostávám (hořčík je hořčík), ale jinak tělu neporučíš. Stavěné je zhruba na tři hodiny těžkého výkonu. Dál už jede na červenou kontrolku, dochází mu palivo. V Košicích máš ale jednu podstatnou výhodu. Téměř neustále jsi mezi diváky. Letos sice, kvůli chladnému a větrnému počasí, bylo prý diváků méně, přesto dostatek na to, aby tě v posledních kilometrech svým povzbuzováním udrželi v běžeckém stavu. Kolem tebe jsou sice další běžci, které buď povzbudíš ty, nebo oni tebe, ale jinak si každý musí ze svého fyzického utrpení pomoci sám. Hlavou. Maraton a delší závody asi nejvíc posílí hlavu. Když tyto pravidelně v hlavě zvládáš, ostatní nesportovní problémy se jaksi zmenší…

…stejně má ale člověk v takových chvílích tendenci povolit. Zapojit obranné mechanismy. Povolil jsem tedy, zapojivše obranný Šlehův mechanismus – začal jsem si veršovat…

…uprostred potnej poluce, čvachtajúc skrz mláku ulice, hutorim v bratskom jazyce: “Končím svoju čerstvú éru v Košickom maratone mieru…nespravil som tu veru do análov žiadnu dieru – Ďurďošík všetkých outsiderů – chudým dávam a tlsté žeru…hej, už na to naozaj seru!”…

…a  poslední kilometry? To přece bývá (přes fyzické utrpení) paráda! A taky že byla!

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

 

Výstřižek12Jak jsme doběhli?

 

Půlmaraton – Jana 1:45:57 – 117. místo v ženách z 1130 žen

Maraton – Ondra 3:27:17 – z 1297 mužů

Maraton – Vláďa 4:01:03 – 821. místo

Maraton – Ďurďošík 3:32:10 – 391. místo

 

Žádný výbuch, žádná hitparáda. Každý tak nějak normálně, zhruba v čase, který předpokládal. Jen sám sebe jsem tentokrát trošku přecenil. Po vyhodnocení tipovací soutěže však zjišťuji, že jsem alespoň v ní měl tentokrát nejlepší „oko.“ Škoda, že jsme nevyhlásili předem výhru – byl jsem pak nucen koupit si lahvinku bílého sám!

6. října večer – výlet nás zahnal do sprchy

Přitahovač už nepřitahuje vůbec. Abych se mohl na plovárni osprchovat, musím si pravou nohu přitahovat rukou. Ale co, bolest brzy přebolí, zato radost po zdárně ukončeném maratonu trvá dlouho. Loučíme se s ostatními, musí po závodě rychle zpátky do Čech. To my s paní Ďurďošíkovou máme lepší plán. Pozdní obědové orgie…a brzkou vinařskou orgii. Člověk je tak vycmrndlý…nejprve chmelová polévka, poté bílé, růžové, červené…o jídle ani nemluvím…po maratonu přece tak chutná!

7. října – po konzumační sprše jsme se v duze znovu vyhnali na výlet 

A jak dobře se spí! Kdo neběhá maratony, nepochopí. Odjíždíme autobusem na západ. Přes Ďurďošík. Za kulturou. Vždyť Košice nejsou jen maraton, ale také krásné, starobylé město na křižovatce Evropy.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

img_7067-1.jpgPo prohlídce města a zakoupení povinné turistické placky, kteroužto sběratel rád objevil i na Slovensku, zanechávám paní Kolombovou-Šlehovou ve vinárni u sklenky maďarského růžového. Sám se vybelhám s pomocí napolo z mrtvých probraného přitahovače po 162 točitých, desetitisíci maratonci vyšlapaných kamenných schodech na „vežu“, zazvoním na v ní pověšený zvonec – a košické anabázi je konec.

 

img_7053-e1570612845856.jpg

Vrátili jsem se z výletu pobledlí a prosyceni parami kapalných hroznů – kteréžto jsme okamžitě z temného kouta lednice pomnožili. Dokonce i ze startovního čísla, vytaženého z ušmudlaného ranečku, se po bližším zkoumání do mých nosních dírek, zvících dvou Macoch, kromě čpavosti potu vyřinul i opojný odér vína…

…závěrem tedy dovolte, abych touto cestou poděkoval paní Šlehové-Kolombové za obětavou likvidaci humusoidního šatstva, kteréžto se po dvacátém devátém Šlehově maratonu již nacházelo ve stavu značně zbědovaném…jakož i za společné dometení lahvemi přecpanému temného koutu lednice…dále děkuji rovněž paní Kolombové-Šlehové, která žalostné zbytky téhož uvedla do původního stavu, i když nejprve prohlásila, že jest manželkou manžela, a nikoli čuněte!

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

8. října – přišel všední den a vyhnal nás z výletu všechny!

IMG_7106

Takže zpátky do práce. Pendolino nemělo problém s CD-ROMY, přijeli jsme domů včas. I v práci však budu ještě Košice „dojíždět“. Důležitý přece není jen výsledek, důležitá je ta cesta k němu…a vzpomínky na ni.

P.S. Na tomto místě se pokorně omlouvám milým obyvatelům malebnej východoslovenskej dediny Ďurďošík…za to, že jsem kouzelný název jejich obce použil v nadpisu a v popisu proběhlé taškařice.

 

 


 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s