Běžecký deník – prosinec 2019 a prosinec 2014

2. 12. 2014 NAVZDORY KŘUPOKLUZU 14 km

Svět obalil slizoled. Snažím se být opatrný. Vím že může zabolet, chci doběhnout bez poskvrny. U nádraží z megafonu ozývá se hlášení: „Pepo, volej první kolej, šíleně tam zmrzla trolej a výhybkám ztuhl volej, hrozí drsné zdržení!“ Závora je zvednutá a ještě dlouho bude, země ledem okutá křičí: „Pozor, zmrzlý úde!“ Balancuji v rovnováze křupokluzným pomezím, snažíc se tím vyhnout dlaze – a prozatím vítězím.

4. 12. 2014 UKECANEJ PŮLMARATON 21 km

Málokdy se stává, že při běhu neupadnu a bolí mně huba. Rty mi blednou do bělava, kolem mandlí rychle chladnu a hlasivka škubá… …při výklusu s Karlem bývá všechno možné – běžet s ním a mlčet? Pouhé přání zbožné. Probíráme témat mnoho – víno, ženy, zpěv, zapomenout na někoho velmi vzácný jev…následuje téma: žrádlo, fotbal, pivo – to však budem muset zvýšit oběživo. Takže to vím na beton. Příští pokec – maratón.

6. 12. 2014

DVĚ MÍLE PŘES HRUBOU MOUKU

19 km

Zprava míjím louku, zleva míjím louku, vůbec mně to nezajímá, zírám jen na hrubou mouku. Furt leží tu v přímce rovné…a najednou je do oblouku! Poloměr té žitné křivky zdá se příliš malý, tahem bílé odstředivky napínaj se svaly. Ze všech zbylých chabých sil udržuji balanci, mám jen jeden skromný cíl – doběhnout až k lívanci! Takových však dnes nás mnoho v jakémkoli střevíci, tak dej si bacha, ztuhlá noho, když se blížíš k várnici…příště kluzká bílá šmouho ať jsi páskou lepící !

7. 12. 2019 KOLOBĚH ŘÍP – PRAHA 33 km

Praotče Čechu, nebyl jsi cyp, když jsi se neploužil s družinou dál. V pokoji, klidu – proč by ses bál, prochodils v míru každičký cíp…vždyť země pod Řípem má vše, co chceme – voňavá blátem a tlícím senem. Praotče Čechu – nebyl jsi cyp! Zemička pod Řípem je totiž VIP a v družině běhokol je nám v ní líp – i v zimě bez vůně trávy a lip. Praotče Čechu náš – RIP.

8. 12. 2014 ZA TREST S KOULÍ 11 km

Běžím v temném pološeru. Dík žravému nápadu ztrácím na cval náladu…a div se na něj nevyseru. Ujídal jsem choti těsto v tajnosti a zrádně, vím – bylo to podlé gesto – a teď platím za něj řádně…v kalném světle měsíce hlava svalstvo tvrdě trestá…funím jako prasnice s břišní koulí z těsta.

12. 12. 2019 POD ŠEDOU DEKOU 9 km

Když advent vpíjí v zem jepičí nicky, bývávám poměrně nostalgický. Vždycky. Neměřím metry, neměřím jouly, pobíhám jen tak – v pohodě, slowly. Když advent překryje žluťoučkou kouli, kdekdo se v dece zoufale choulí, kouká jen střádat teplo i jouly – bývává značně apatický. Vždycky. Nás však – co běháme s vločkami, adventní deka nadchne a omámí… …když advent vpíjí v zem z šedých dek peří, je dobré papíru myšlenku svěřit: „Není fakt nutné stále vše měřit.“

12. 12. 2014 SE ŠROUBY V HLAVĚ 17 km

Stíny dnů se k obratníku stáčí, neslyšný kroky stepujou. Poslední list let v zem stáčí, z Betléma už svátky vinšujou…mraky se plazí, vítr je láme, stíny mý duše rozplývaj se v šeru – seno sláma, levá pravá, stále to samé – dírou v hlavě pouštím páru do éteru. Dělám pohyby, hejbám bokama, rukama, nohama, maje pochyby, co je támhle před náma…a dál si hlavu lámu – je v ní vlnobití, do hry leze zima v nás, však kdo se kosou lítat neštítí, tomu jarní forma kývne včas. Znáš mne – jsem blázen, málokdo mě zkrotí a rád zkoumám fígle, jak valit šrouby klusu do hlavy – tak vím – že mám to na dožití…flák bahnohnusu mě nezastaví.

14. 12. 2014 NAZDAŘBŮH 32 km

Zabouchnu zlehka vstupní dveře. Naperu víko na kadeře, vyběhnu jen tak pro radost. Času je dost – až do večeře. Válet se, to mne neláká. Raději s elánem školáka řeknu si dost, přeběhnu vesele most a proženu plovoucí oblaka. Toulám se odnikud nikam. Když šimrá slunce, kýchám, když padá voda, šplíchám. Nikam už nepospíchám…jen jako dočasný host nasávám života košatost. Tepu a zhluboka dýchám.

16. 12. 2019 MALINKO TO ZKROUHNEME 15 km

Baterky jsou skoro vybitý. Já, on, ten i ty jsme za rok dost rozbitý. Takže z obav z invalidity zkrouhněmež delší aktivity. Proč běhat šestnáct tuctových kiláků, šilhati slintavě po Keni? Říkám si tedy: ”Ty starej bělošskej chcípáku, ukonči africký snění – fazóna je špatná, postačí ti i patnáct!”

18. 12. 2014 V KONSTANTĚ 15 km

Rus nemluví s Ukrajincem, Castro mluví s Obamou, nikdo neví co s tím bincem, neznámá za neznámou…nic už není postaru, všude samý zmatky. Sto rublů ku dolaru, svět je jaksi vratký. Bulharky si holí nohy, Xi-Xaové pijou colu, děti střílí ze zálohy, furt není lék na ebolu. Před Vánoci třináct stupňů, v Česku kvetou kaštany, jak do země botou dupnu – okamžitě zasraný. Nad Afrikou zase sněží, však navzdor týhle čalamádě Šleha konstantně si běží jak kulhavý sloní mládě!

19. 12. 2014 VŮNÍ VANILKOVÝCH ROHLÍČKŮ 11 km

Můj milý běžníčku: dnes jsem začal do špíčků jako spousta človíčků ukládati cukříčku z vanilkových rohlíčků…v libé vůni hřebíčku zasvítily na víčku třpytky lesklých balíčků. Dřív než spatřím hvězdičku v rozříznutém jablíčku, zmenším boule na líčku proběhnutím v střevíčku stvoly zimních trávníčků…tudíž díky koníčku mám teď váhu v malíčku.

20. 12. 2019 V PRDÍCÍCH BOTÁCH 11 km

Tak nám spadla mlha hustá. Spadla nám až k zemi. Cesta není vůbec pustá – a právě proto trapně je mi. Mlha totiž vytvořila na cestičkách břečku, v níž mé kroky troubí jako plyny ze zadečku! Došlapuji na patky, pod nimiž jsou dutiny… zde jsou zvuků počátky – a důstojnosti ruiny! Davy jdoucí zhusta proti musí se fakt notně krotit, by neřvaly smíchy. Co mi zvuk zhatil? Co jsem dnes ztratil? Poslední zbytek běžecké pýchy! Když prdět, tak prdět – prdím vám na to…běžeti stříbro, ležeti zlato!

22. 12. 2019 ZA OBRÁTKOU V ČESKÉM BRODĚ 15 km

Před obrátkou v Českém Brodě jsem celkem v pohodě. U obrátky nad Českým Brodem zrychluji – jen tak – mimochodem. Přepínám však do nového módu. Za obrátkou v Českém Brodu – přesně v bodu, kdy bez ohledu na škodu končí možnost opravy. Nalézám se v myšlenkovém přerodu – mozek s tělem našel shodu…takhle jeté postavy „silnějšího“ pohlaví se přece líp pobaví – když běhaj jen pro zdraví!

24. 12. 2014 DECENTNÍ PROBĚHNUTÍ 7 km

Jéža letí na peruti a my – mírně nafouknutí likvidujem břicha pnutí. Někteří se nepřinutí, jiní chrabře v silách vzdutí po lesích jsou rozběhnuti. Teď, když klesá sloupec rtuti, zmrznou fláky od labutí, bude hrozit uklouznutí…vy velcí i liliputi přesto běžte zimou s chutí.

27. 12. 2019 STO LET VE VŮNI 16 km

Cesta domů. Štěpánův den voní modřínem. Chrámem vonným, kaplí stromů vyklidněni proplynem? Je zimní den. Do vlasů spad pozlacený šíp. Na pasece, za jasu – však není běžci líp. Přestárlý ráj – z modřínů háj – vždy husinu ježil…ajajajaj! Teď tu vodorovně leží! Modřínů háj prohrál souboj s mládím lip. Štěpánova cesta domů voní smůlou, Vánoci…a letorosty padlých stromů smáčí kapky bezmoci.

28. 12. 2014 TRAIL S KARLEM POLÁČKEM 32 km

Bylo nás pět na trailu: Petr Bajza hlídá ocas, Tonda Bejval nemá pití, Éda Kemling šlape vodu – má jen dojem, že se řítí. Čenda Jirsák háže tlamu na úplné rovině – chci to vidět ze záznamu – ledodrn byl na vině…a já jak Zilvar z chudobince v hadrech z luxus sekáče – stejná strana téže mince – bůh běhu se rozpláče. Zmrzlý trail nás přesto baví – ač jsme všichni komicihlavně že jsme polétaví, netřeba být na špici.

29. 12. 2019 OSAMĚLOST PROŠEDIVĚLÉHO ACHÁJCE 20 km

Prázdný čas Juditina rána. Poloprázdné město, poloprázdný kraj. Žádný hlas, spí i lid. Mám tu klid, zapomenu na mumraj. Bilancuji. Seno, sláma – měl dáti, dal? Splnění výzvy, vůz plný po okraj. 3000 stébel – a ač bych nehádal, louka posekána. Otevřená brána…nevtahuj koně do dvacítky, nevstupuj do něj, Achájče plytký…nedrb si jizvy, jen dál kos snítky.

30. 12. 2014 VENKU SE SOUROZENCI 18 km

Dlouhá hádka bratrů v konci. Našli zájem v rovnováze. Pořádají zimní koncil – dřív než rok podlehne zkáze. Udobřil se Mrazík s bráškou – Větřík zklidnil hormona, sestra Vločka s plnou flaškou rozliv krajem vykoná. Běžím směrem půlnočním, v lýtkách cítím paprsky, Slunečník na modré židli tolerantně kýve – Jin a Jang mi v síních srdce tepou sestrobratrsky, připraveni vyběhnout ještě dál než dříve.

31. 12. 2019 ROKY V KROCÍCH 17 km

Roky, roky, roky…kroky, kroky, kroky. Na konci každého roku fajfkuji odstavce kroků: Hlemýždím ploužením, výživným sprintem, v laufu i churav se strhlým vintem, v rozpuku mládí nejprudší strání, rovinou v pozdním uvadání. S havraní hřívou za jara bledý, pod zralou slívou proplešle šedý, v kšiltovce listím pod posedy, v prastarém kulichu rozkopat ledy. Roky svých kroků v krocích mých roků…s kohouty, v poledne, při měsíci. Statistik běžecké vědy: poprvé, posté, potisící…zdaleka ne však naposledy!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s