Druhá půlka sto dvacítky…start.

Doba se mění. Kde jsou ty časy, kdy jsem jako malý vnouček – na zápraží jednoho malého domečku v jedné malé vesničce u Kyjova – musel na svého velkého vysportovaného osmačtyřicetiletého dědu zavolat:“Stařečku, můžu zůstat s klukama venku až do desíti!?“ Lidský věk se neustále prodlužuje. Věda, výživa a možnosti lékařské péče se progresivně zdokonalují. Ten, kdo byl ještě před půlstoletím v osmačtyřiceti oslovován „stařečku“ a začal si zametat cestičku k důchodu, se (jako v mém případě) teprve pouští do nějaké nové aktivity, která může být třeba i hodně fyzicky náročná. Jede, jede, jede…běhá, běhá…nepřipouštějíc si, jak rychle ty roky letí. Ale uvědomuje si – čím je starší, tím rychleji se opotřebovává. Dávka, která by mu ještě před pár lety nestála ani za mávnutí ruky, najednou člověka donutí k dvoudennímu překlápění na gauči.

I já jsem se od 1.ledna, chtě nechtě, překlopil. Překlopil z jedné kategorie do druhé. Na tvrdší stranu gauče. Překlopil do kategorie, která se oficiálně jmenuje M60. Neoficiálně i jinak…když hezky, tak Masters, když z legrace, tak Geronti… a když hnusně, tak třeba Penálníci. Taky se v souladu s těmito osloveními opotřebovávám! Od kohosi chytřejšího jsem zaslechl značně nepříjemnou poznámku, že nejpozději o své šedesátce se musí muž rozhodnout, chce-li si prodloužit mládí, nebo život. No jo, ale co když ani o své šedesátce nemíní tenhle vcelku logický bonmot poslechnout? Co když – zcela nelogicky – i ve svých šedesáti pořád přemýšlí jako kluk? Co když si chce prodloužit obojí?

Půjde na to od lesa. Vezme si příklad! Když to dokázali tihle, proč bych to nemohl dokázat taky…proč bych nemohl běhat třeba do osmdesáti? Vezme si příklad od těch, které zná osobně!

MILOŠ SMRČKA. Ročník 1954. Nezničitelný. Mimozemšťan. Chuck. Netřeba představovat. Maratony sice už neběhá, ale od jeho šedesátky jsem mu napočítal – 40 desítek v časech mezi 34 – 38 minutami! K tomu pár půlmaratonů…4x jsem s ním (po jeho šedesátce) závodil na Koloběhu Říp – Praha, dlouhém 47 km, kde nám nadělil několik parníků…na desítkách kratších závodů je stále na bedně…v celkové klasifikaci! Nebudu dále rozvíjet…no comment…o něm už bylo napsáno dost.

ANNA KŘEPELOVÁ…ročník 1955 (ženy prominou – není se za co stydět). Pamatuji si jí z mnoha závodů…naposledy jako vodič. Je snad všude. A jak běhá! Jako srnka. Od šedesátky 60 desítek pod hodinu, vloni osobák pod 50! 15 půlmaratonů pod 2 hodiny…a pořád se zlepšuje!

VLASTIMIL DVOŘÁČEK…ročník 1959. Od šedesátky – tj. jen za loňský rok – prokazatelně uběhl 25 maratonů! Nedávno (před pár měsíci) rovněž docílil mety 100 000 uběhnutých mil…za chvíli bude na půl cesty k Měsíci! A to nepočítám jeho ultramaratony.

MILENA HOVORKOVÁ…ročník 1944! Od šedesátky desítky desítek – vloni poslední z nich za 1:02! Tohle děvče nás každý měsíc prohání na 2 mílích ve Stromovce…s úsměvem!

ZDENĚK BUFKA…ročník 1957. To je borec…jak já si s ním vždycky zazávodím…vždycky až za ním. Aby ne, když dá po šedesátce půlmaraton pod 1:30, desítku za 40 a maraton za 3:12!

VÍŤA DRTINOVÁ…ročník 1955. Od šedesátky 18 desítek, 26 půlmaratonů a 7 maratonů! Naprosto propadlá běhu.

PAVEL PRCHAL…ročník 1959. Po šedesátce – jen za loňský rok…maraton za 3:31, 9 půlmaratonů – v tom Pardubice za 1:33 a 13 desítek, v průměru za 43! Už zítra se znovu budeme tahat na cestě z Vlašimi k Blaníku a zpátky…a asi mě zase prchne. Bodejť ne, s takovým příjmením!

JARMILA HOLASOVÁ…ročník 1954. Od šedesátky 35 desítek. Všechny pod hodinu. A to začala běhat ve dvaapadesáti! Ikona.

VÁCLAV PUR…ročník 1955. Takový běžec – a tak skromný! Po šedesátce (prozatím) – 16 maratonů mezi 3:20 – 3:30, plus 5 horských v Alpách (Zermatt, Jungfrau) a Jeseníkách! 25 půlmaratonů – průměr cca 1:33 a 12 desítek mezi 41 – 42 min.!

Přichází další generace F a M 60…Chruščovovy děti…PETR ŠKRABÁNEK – 1960…desítka pod 40, půlka pod 1:30 a maraton za 3:15! KARLA MALIŠOVÁ – 1960…desítky pod 47(můj člověk – o týden mladší blíženec). BOHUMIL VLČEK – 1960…půlmaraton za 1:35, desítka za 40 a něco…málem bych zapomněl na VLADIMÍRA VACARDU -1959…desítku dal minulý týden pod 38!

Tato kategorie ale není kategorií konečnou…důkazem jsou kluci – běžci z M 70 a M 80, od nichž by si měli vzít příklad všichni ti třicetiletí gaučáci, kterých kolem sebe vidíme čím dál tím víc…např. JIŘÍ PEJPAL – 1934! (loni v květnu dal Prague PIM Marathon!- a JIŘÍ SOUKUP – 1927!!! (poslední maraton v 87 letech)

Někdy to bolí. Někdy dost. Nedělám si iluze, že to přestane. Možná občas. Ale…co bych čekal v roce, ve kterém mi naskočí šest křížků. Vždyť už Werich říkal:“Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci – žel přírodě si je nezachová v kolenou.“ Neznamená to ovšem, že přestanu běhat. Přes veškeré vrzání, skřípění, lupání a píchání mne běhání těší a stále ještě naplňuje. Ani si totiž nechci představit, jaké zvuky by se ze všech možných kloubů těla začaly ozývat po pár týdnech nicnedělání.

Když mohou oni, tak já taky!

Nám všem běžcům (a nejen soukmenovcům z 60+) přeji do dalšího běžeckého roku 2020 co nejméně vrzajících kloubů – a co nejvíce radosti ze života i z obyčejného kladení nohy před nohu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s