2. 3. 2020                                ZKUSIT KLÚSN                         10 km

S předjarní únavou zmůžu vždy prd, 
neb v kraji března bývávám tvrd...
a nepomůžou mi ani: 
fungl nový měkký botky, 
ani vzpomínky na lechtivý fotky, 
ani lehoučké zkrácení trasy, 
ani mrk dívky zpod metrový řasy, 
ani podstatné zmírnění tempa 
k vratkému kroku posázavského trempa...
...ani přeběh z asfaltu do trávy - 
stejně se domů dobelhám bolavý. 

S předjarní únavou nezmůžu nic, 
takže proč trápit se - míň či víc - 
až z předjaří vzejde 
brutální sucho a  hic 
s nechutným závanem pylu do plic 
a vleže po sítích lovit, 
jak nás tu "kosí" COVID? 
Pobíhám dál...a ono to přejde.

3. 3. 2015        V POKORNÉM OPTIMISMU       17 km

Kde že loňské sněhy jsou, 
kde je postel lazara, 
jenom jizva zrůžovělá 
de javu mi obstará...
kde jsou nuly kilometrů, 
kdeže prázdný deníček - 
už zas bliká v srdci běžce 
rozfoukaný ohníček...

...přichází čas pro kvalitu, 
je zde éra úseků, 
svaly sprintem unavené 
našly důvod ku vděku...

...optimismus krásný je - 
však třeba zůstat v pokoře - 
kéž bych sotva ze dna zdvihlý 
mohl dýl být nahoře...




4. 3. 2020           PRYČ Z PÁSŮ!            13 km

Paprsek svatého obrázku
slétá v zem ve skvělém úhlu,
zimní den visí na vlásku...
a slunce mu otvírá truhlu.

Zima má stříbro ve vlasech.
Dnové jsou čím dál víc vlazí -
a ten, kdo v nich pobíhá po páse,
neví zbla, o co přichází.

Zima je stříbrný balónek...
starý, svrasklý, plešatý -
ať už se nám s pásy
                                     nemotá pod paty!                                    

7. 3. 2020         S PARTOU IMUNNÍCH VODIČŮ          13 km

Nervozita vzrůstá. 
Pomalu, ale jistě. 
Zřídka až do husta. 
Ne však kvůli závodu...
vždyť na tomto místě 
dlí odolná krusta - 
dík duševní očistě. 

Cítíme se jistě, 
žádná rouška přes ústa. 
Milá majorito, je nám líto - 
prolezli jsme síto. 
S naklepanou kýtou, 
s oslabenou rivalitou 
a posílenou imunitou 
běžíme s jedinou prioritou - 
cedit běžce zhusta do řídka...
ať žije Kbelská desítka!

7. 3. 2015       2 MÍLE S OPOSSUMEM      

Lívancových běžců zóna, 
zní tu hlášky z mikrofóna, 
bundy šustí, břicha kručí,
formy nenápadně pučí - 
cítím se v té pohodě, 
jak opossum v závodě. 

Stromovkových běžců plémě, 
našlapuje k cíli jemně, 
závodníci ruce v pěsti, 
2 míle si vůli pěstí - 
v tvářích výraz buldoků, 
depka nemá nároku. 

Skořicová vůně zrána, 
nozdrami je libě vsána, 
snídaj mlsné jazýčky, 
čela roní kapičky - 
vstává první sobota, 
vzrůstá chuť do života!




9. 3. 2020           R.U.R.             15 km

Příběh Ze života hmyzu: 
sto let po boomu tuberkulóz 
kouká Svět zděšen na reprízu - 
na vývoj ve Věci Makrokulos. 

Galén dnes prchá triko své propotit, 
výbušným časem valit se, Krokotit...
titěrný tvor ve Válce s cvoky, 
pádící k zítřku směšnými kroky 
ve stopách Dášiných tlapek...
běžíc se podívat, co si hmyz 
v Továrně na Absurdno napek. 

Posune do týla čapku 
a koukajíc na sebe 
pohledem od nebe 
vece si pod chobot: 
"Tak, Karle Čapku, 
trefils to kapku, 
jsme vpravdě dyliny - 
vir, bláto a piliny - 
Rossums Universal Ro(un)bots!"

10. 3. 2020            OČISTNÝM DEŠTĚM         10 km

To nejsou slzy zkoušené Země, 
po kterých šajn města klouže - 
to jen déšť zkrápí běžecké plémě, 
mlaskavě hladící bláto a louže. 

To není nářek ztemnělé oblohy, 
ledová sprcha pro davy bez masek - 
to jen vir hází klacky nám pod nohy, 
to si jen mamon utáhl opasek.
 
To není večer pro lidi z cukru, 
pro ty, jimž z kapek naskočí osypky - 
to jen dva imunní dávají utrum 
malinkým koulím, pílícím do chřipky. 

To nebyl čůrek z březnových cedníků, 
pod kterým v miskách PIMu sen zmíral - 
to jen pár zmoklých sportovců za smíchu 
nasál trus z čínského netopýra!

12. 3. 2020           NA STOUPAJÍCÍ KŘIVCE         11 km

Dneska ráno nejdu spát, 
nemám zájem se s tím srát, 
přemejšlím, že oddám teřich půstu.
Vlastně mě nic nenutí 
běžet v novém obutí 
lesem v křivce fyzického růstu...

...právě teď začal opět pípat telefon - 
já běžím klidně dál, ač vzrůstá křivky sklon. 
Ať pípá kdo chce co chce, mě to nevzruší - 
tamhle je kóta křivky a břicho nekručí.

Jsme na křivce frontový, 
všude ticho hrobový, 
co bude dál, je malinko matný. 
Přes emoční extrémy 
a sociální problémy...
 proběhnout se není nápad špatný!




13. 3. 2015         V PÁTEK 13ého          13 km

První ponožku zásadně na levou, 
kšiltovku jedině bílou, 
běžecké krychle pokaždé se slevou, 
činky už nezvedám - nechci žít s kýlou...

...když má někdo choré čivy, 
pak je dnes natuty fuk  
je-li dub či pověrčivý. 
Dávno není bystrý kluk!

Naproti se blíží dívka, 
přibíhám a hodnotím - 
dokonalá každá křivka - 
v mžiku víc se zapotím...

...může být i patnáctého, 
stejně jsem tu za vola - 
od kořene vystouplého 
zdravím krásku odzdola!

14. 3. 2020 PO PÁTKU 13ého 13 km

Včera mi zkřížila cestu 
macatá černá kočka. 
Já jsem však nezalez - tu 
radost bych plašanům neudělal...
na východ slunce si počkal 
a kol vsí, polí a zahrad 
vyrazil za kočkou na hrad - 
pověrčivě se nepodělal. 

Dnes ráno vykročil levou, 
nasypal si pod ní sůl...
a zbytek si zabalil k výběhu. 
Krev čistá teď proudí cévou - 
vždyť doma by zůstal jen vůl - 
je tu čas rozlehlých příběhů. 

Právě nám kříží cestu 
macatá černá kočka. 
A já říkám v pokorném gestu: 
"Kdo si počká, ten se dočká - 
zatím jdu z prostoru těžit...
vždyť ona jen někam běží."

14. 3. 2015       VE VYPOČÍTANÉM ZÁVODĚ      14 km

Před Pečkami, za Pečkami 
nikdo nesmí stát - 
nebo nebudu hrát.
Zdolám čas, jenž si budu přát? 

Skupinky své dechem sát, 
pěnou z huby třísnit šat, 
za tuhnutí starých hnát 
po trati se vlhkem hnát - 
ani náhodou to vzdát!

 V zajetí číselných dat 
kilometry počítat... 
...stejným tempem desetkrát  
svaly s mozkem vyrovnat. 

V cíli? Radost může vzplát - 
teď přiblble se mohu smát
 a do deníku směle psát: 
Bez vedlejších ztrát 
 dal jsem čtyřicítce mat!


15. 3. 2020            NUDA? KULOVÝ!          20 km

Unuděně čeká. Celé týdny. 
Žlutá koule nad řekou. 
Čeká až k ní vody klidný 
od pramene dotekou. 

Čeká koule z betonu...
až k ní vběhnu v předklonu, 
bych v závětří hladké koule, 
veřejně se k břehu choule 
odšpuntoval potřebu...
potřebu jen malou, 
zato zralou, vytrvalou, 
pod níž vody předtím klidný 
přestanou být náhle vlídný...

...lidi, jak já se lek, 
když zpod břehu matky řek 
náhle zazněl kvákoskřek...

nečekal jsem, co vše zmáknu - 
hravě jsem dnes s dvackou spláchl 
i pod koulí spící kachnu!

17. 3. 2015     U ŘEKY      10 km 

U řeky svištím - stačí tu být hodinu - 
včera jsem lítal a ani dnes nespočinu, 
ač téměř sněží, stejně mi vaří tělo - 
však dokud se běží, ještě se neumřelo.

Po břehu skáču a zdravím postavičky, 
srdce mám pro běh a hlavu pro básničky - 
za léta dobře vím co by se dělat mělo:
dokud se kluše, ještě se neumřelo...

...po řádcích plavu - ponořen do písmenek,
mozek až u dna, srdce se cpe na venek -  
hlavu mám dutou a nevidím přes panděro - 
však dokud se píše, ještě se neumřelo!


17. 3. 2020          TRIFID MEZI TRIFIDY        13 km

Lidé lidi nevidí - 
jsou z nás ze všech Trifidi. 
Mám takový divný pocit, 
že jsem se v té knize ocit. 
Můj leb se dnes dopídil 
smyslu oněch reciprocit. 
Jakmile jsme na dva metry, 
všichni pryč se odklidí, 
dodržujíc parametry! 

Naše zem je náhle švihlá 
od Trifidích žahadel - 
většině se zatím vyhla, 
však jen s potřením lákadel...

...lidé, nenechte si žahnout mozky, 
neb z vás zítra budou trosky! 

Pouštím si hifi, 
báseň do wifi...
ne - toť není scifi, 
toť válka hořící 
z Trifidím virem...

...co tím chtěl básník říci? 
Že by měl problém s netopýrem?







20. 3. 2020         ZA ROUŠKOU U HNOJE       14 km

Jindy by to bylo krásný...
klusat prázdnou krajinou. 
Dnes je víceméně jasný: 
sólo výběh pustinou 
není duším zcela spásný. 

Jindy by jsem asi jásal - 
rozhlédl se, luftu nasál:
"To je bomba, já se vzdálil, 
nirvána, klid, nikde nikdo, 
dnes bych však rád viděl (v dáli) 
jakékoli motovidlo!" 

Jindy sólo čas nás sytil...
ticho jako v hrobě, 
jen vzdálené vlčí vytí - 
bez roušky se mně i tobě 
do lbi virus klidu chytil...

...a teď stojím před symbolem. 
Vysokou, dlouhou hromadou hnoje. 
Najdu za ní spásný Šém? 
Přemýšlivý, starý Golem 
v mrtvé hlíně přešlapuje...
na selské půdě (a přesto netuše), 
pohlédnouc sám sobě do duše, 
táže se hromady váhavě: 
"Mám jít dlouhou cestou kolem 
nebo přímo skrz - po hlavě?"

22. 3. 2020        ZATÍMCO...         16 km

Zatímco burzy ohrozil krach, 
doktoři s vědci stanuli na hraně  
a spousty lidí ochromil strach - 
běžící muž je první na ráně.
Však - ať hledím, jak hledím, 
nevidím oka za pušky hledím - 
nedělní rozbřesk bonzáky zcedil. 

Zatímco bonzáci cítí se nahraně, 
obhlédnu továrnu na střelný prach, 
otočím čočku foťáku od dlaně...
a cvakám momentky z běžeckých drah. 

Zatímco tvrdě jsi spal, 
já na hraně stál 
a vypustil z ní do oblouku 
vlastnotělní kapitál. 

Zatímco bonzák váhá nad propastí, 
já na ní zvysoka mastím, 
fotím řeku, skálu a orosenou louku...
vždyť do tmy zas vbíhá světlo denní...
a nejhlouběji padají...vyděšení.

23. 3. 2015      V NEOBYČEJNÉM OBYČEJNU        15 km

Pod obyčejnou modrou oblohou, 
v obyčejných sešmajdaných škrpálech. 
Tu na mne ouřady nemohou, 
jaro zas cuká mi ve svalech.

Masivní reklamy nežeru, 
přiblblý seriály nemusím - 
není nad pupenců nádheru, 
radši dnes ze rtů sůl okusím...

...ono se neříká nadarmo - 
nejlepší věci jsou zadarmo.




24. 3. 2020         V SAMÉM BLAHU           12 km
 

My nejsme Venca van Gogh ani Béďa Šlehačka. 
A lebku máme amatérsky chudou. 
Pouhopouhá antikulti lůza...
...rádi se totiž honíme za mičudou...

...ale když přijde můza? 
Pak je to hračka. 
Rázně skoncujem s nudou! 

Samým blahem, 
dvojím tahem
 čáry cestám malujeeeem, 
protože my, protože my, 
protože sport milujeeeem...
samým blahem, 
dvojím tahem, 
imunitu budujeeeem, 
protože tu, protože dnes, 
sluncem, flórou, stepujem! 

Řekněte básníku, by songu ztropil, 
on se hned v řece invence topí, 
dejte mu ale part bez synkopy - 
se synem mapě dá step by step stopy.

26. 3. 2015      V KRÁTKÝCH RUK(NOH)ÁVECH        16 km

Konečně přichází kýžená chvíle!
Bundičky leží vyprány v šuplíku, 
na světlo vylezly sejry mé bílé, 
kůži jsem vystavil jarnímu dotyku.

Sezóna vstupuje do hlavní fáze, 
pro sbírku čísel uvolním foch - 
na slunci holátku běhá se snáze -
 zvláště když harapes sloupl se z noh.



26. 3. 2020          CESTA K HEMESEXU      18 km

Stejně vadnou zmrzlé květy jasmínu, 
jako moje fýza, Alenko, 
stejně zdrhám ztuhlou držkou od splínu - 
jako když ti prchám, Alenko.

Stejný syk, který já trouba vydávám, 
mívá tvoje trouba, Alenko, 
kvůli tobě já přec brzo nevstávám - 
jenom kvůli běhu (trouba!), Alenko. 

Stejný odstín co mé modré plachťáky 
maj tvé oční stíny, Alenko, 
stejně jako ztratit k běhu parťáky,
je žít bez psiny, Alenko...

...jak je hladké portugalské hedvábí? 
Hladší tvá vařečka, Alenko! 
Vždyť dnes nic jiného Šlehu nevábí, 
než den sytý přečkat, Alenko...
 
...po čem myslíš, že jsem asi zatoužil,
 když jsem kulhal domů, Alenko?
Jen po chvíli, kdy svou pánví obkroužíš... 
párek vajec v šunce natenko!

28. 3. 2020        K ROZHLEDŮM        15 km

Je chladný března den 
a pod ním bloumá Šleha. 
Už je opět pod vlivem, 
už si zase viru šlehá. 

Je časné jitro ze zlata, 
město tone v štronzu - 
a dole jen stověžatá 
nad šlechtici z bronzu. 

Je chladný brzký den, 
a můr má kdekdo rozložen 
v polštáři snů fest. 
A Šleha? Běží - ostošest! 

Je pozdě bycha lidem honit, 
co by bylo, kdyby...
proč slzy ronit nad kaloni? 
Rozhledy nám chybí!

31. 3. 2015       VE VICHŘICI S BUTAMI        18 km

Jednou večer - 
přišel vítr - 
vzal mi věrnou - 
čapku s kšiltem.
Jenom já teď - 
na tom větru - 
zůstal zmrzlý - 
s holým ksichtem...

...zůstal s holým - 
polom brázdil - 
plival na zem - 
a byl sprostý...
...kamarádi - 
někam běží - 
a jen já tu - 
musím hledat!

30. 3. 2020         BĚŽÍCÍ ŠVADLEN         21,1 km

Neumím sát klimošku,
rád venku saji doušky.
Nebojím se ničeho -
ni mundůru s proužky -
jen před blbci mám obav trošku,
před ovcemi, papoušky -
vůbec nikdy před antoušky.

Taky bývám nerad sám...
a přitom nesmím tvořit kroužky!
Na mysli však neklesám -
neb mám rád testy, zkoušky…

...tak alespoň sólo dám
půlku pro indoor roušky!