Když tisíce běžných Šlehů
dostanou víc času k běhu, 
vyrojí se do krajiny. 
Jednotlivě - v místa jiný.

Dodržujíc rozestupy 
sami teď za sebou supí - 
a ač jim chybí svornost tlupy, 
přesto sem tam výsknou:"Jupíí!"

Je to hrozný. Doba je virulentní. Každej furt mluví jen o tý nový nemoci…úplnej vír informací. Lidi fakt blbnou. Maj tý potvory plnou hlavu. Jsou z ní vykulený jak výr. Jsou z ní úplně vymyškovaný…jako kdyby neexistovalo i nějaký jiný povyražení.

To já mám…povyrazím si často…běhám furt jako protrženej…třeba pěkně brzy ráno, když je všude úplně prázdno. Nebo taky v poledne. Tam, kde vůbec nikdo není. Třeba do lůna lesa…no, chvíli to trvá, než můžu shodit hadr z ksichtu, ale stojí to za to. Nebo večer…když už jsou zase všichni zalezlí…vždyť venku je tak krásně! A vůbec tam na tu svirskou potvoru nepomyslím!

Dneska se mi ale za moje věčný běhání pomstil Virakoča…z té přehršle slunce mi totiž normálně naskočil (naštěstí zatím celkem nevýrazný) opar! Já, virgo na prášky, jsem si musel vzít Zovirax! Přitom šajn od sluneční korony docela poctivě odrážím přihrblým během a kšiltovkou…a nezaklonil jsem se ani tuhle u Vírské přehrady, když mi nad hlavou přelétávala halekající Virginie na vírníku. Fakt to nechápu – loni v srpnu, u polské Lanckorony, jsem se vopaloval jak zběsilej…a nic. A teď, už na začátku jara, mi vyrazí opar jak kráva! Že už bych byl taky vymyškovanej?

Už už jsem těšil skoro na Chorvatsko. Že si zase zajedu na ostrov Vir, rozvířit tam stojaté vody místní laguny…taky jsem měl plán doletět si zvýšit virilitu na maraton do Atén…udělat tam výsledek. Už mám dokonce i letenku! A prd…teď mi asi zbude doběhnout – co nejdál jen u nás…třebas do Kropáčovy Virutice, případně do Virchlabí, Virnsdorfu…nebo až do Haviřova…

…no, furt mám ještě spoustu dalších možností…nejsem sice Lasse Virén ani Saša Neuwirth, natož běžecký virtuos Emil, ale třeba bych si – já skviřan – mohl někdy brzy ráno, ještě než sovy rozlepí oči, dát virtuální závodní půlmaraton v Karlových Virech…na prázdné koronádě si trochu propláchnout koronární tepny – pak hodit hadry do whirlpoolky, zalézt na chvíli do vířivky, zapálit si viržínko a u klavíru relaxov…pardon, co to kecám, vždyť nekouřím a doma mám jen sprchu a harmoniku…

…doma nemám ani křišťálovou kouli, natož virguli, abych – po shlédnutí virálních videí a prozkoumání virtuálních grafů – našel směr, co dělat. Korony mi teď sice na účet moc nepřibývají, ale – jak povídá můj dávný kamarád z Loštic: „Korona sem, korona tam, hlavně kdež zbode pár koron na tvaróžke!“ Pardon, na vyrečky…kurňa, na syrečky…

…hlavně všichni klííd…i alergici ve vířících pylech. Žádnej virvál! Rozhodně hned nemyslete na koronárku…vždyť jsme sotva (virtuálně) otevřeli krám. A do zavíračky je ještě výrazně daleko…přestaňte furt kvirulovat a neblbněte! Raději s virem vyběhněte – jděte si prostě ven zaklusat…ve virulentní době v sobě rozvirblovat bubínek dětství, rozvířit vír svobodomyslných myšlenek, nastartovat víru v dobrý konec!

Bývalo dřív samozřejmé 
děliti se o krásu. 
Sólově teď duši hřejme,
v louce, háji - bez pásu, 
v českém ráji - bez pasu. 

Exotiky bylo dosti. 
Tak si v časech bezradnosti
najdi důvod ku radosti -
 v kraji českém staré kosti 
během vyhřej dosytosti!


Sorry jako za občas tučný písmena - mám drobátko zavirovanej comp. 
                                                                                                                                              Šleha