3.8. 2019

Je pod mrakem. Krásně. Tučňák si lebedí. Vedle něj vybíhá vodič na 1:40. Michal. Oháklý jako ze škatulky. Vodič vede vodiče. Konečně si taky jednou zazávodím. Ne, že bych po tom nějak toužil. Tučňák s vypelichaným peřím už závodit nemusí. Ale…jednou za čas je vhodné provětrat si brka. Protáhnout trubky. Aby se moc nezanesly sajrajtem...

1.8. 2020

Zlil jsem se jak zákon káže. Od zobáku až k paprčím. Vodou. Jinak bych se na start ani nepostavil. Postav tučňáka ve třiceti stupních na start půlmaratonu…a řekni mu:“Běž!“ Co udělá? Suchý rozhodně nevyběhne. Tak tedy, zlitý od hlavy až k patě, vybíhám. Mrakomor hadr. Vedle mne vybíhá vodič na 1:40. Michal. Ohozený jako ze škatulky. Jako loni. Déjá vu…

1.km

2019

Vybíhají z malebné vesničky Miřejovice. Mají z toho radost. Proč by neměli, právě dělají, co je moc baví. Běží a klábosí. Pod šedými mraky je krásně. Ve stínu…

2020

Vybíháme z vesničky Miřejovice. Zatáčka vlevo a jsme na hlavní. Vodič Michal klábosí. Klábosím též. Klábosíme mezi sebou. Klapeme zobáky a je legrace. Tep se tučňákovi zvolna zvedá. Atakuje 120. Dostal totiž k šedesátinám nové cibule s automatickým měřením tepu. A teď na to furt čumí. Zbytečně. Vodič na 1:40 si ho neměří. Nemá proč. Při tempovém výklusu je to zbytečné. Pod žlutým kolečkem se začíná tavit asfalt.

3.km

2019

Vodič na 1:40 s lehce vysmátým tučňákem přibíhají okolo Veltruského zámku k občerstvovačce. Klábosí. Za nimi grupa deseti mladíků a jedné mladice. Všichni slušně pozdraví dámy u stolečků a míjejí bez povšimnutí na nich postavené (na stolečcích) kelímky s vodou. Není jim zima a není jim teplo. Je jim tak akorát…

2020

Vysmátý vodič na 1:40 s lehce hicujícím šedesátiletým tučňákem přibíhají okolo veltruského zámku k občerstvovačce…před nekonečnou alejí zámeckého parku. Za nimi skupina dvaceti chrtů. Samí kluci. Vodič a tučňák spolu klábosí. Vodič nenuceně, tučňák též. Vodič doklábosí, usrkne si (aby se neřeklo) tekutiny, slušně poděkuje a běží dál. Tučňák se zastaví, převrhne na kšiltovku dva kelímky, na a do tlamy další dva, za kšiltovku narve dvě nacucané houbičky, sípavě poděkuje a snaží se zrychleným kolébáním dohnat vodiče. Je mu trochu teplo.

5.km

2019

Vesnice Všestudy. Vodič neví, jaký má tep. Tučňák jakbysmet. Má hodinky z pravěku a je mu to jedno. Ti dva spolu pořád nenuceně klábosí. Tři mladíci a jedna mladice za nimi už moc ne. Lehce se občerství u dalšího stolečku, pod šedými mraky proběhnou vsí a rovnoměrným během se vydávají pod dálnici D8. Je jim příjemně…

2020

Rozpálená vesnice Všestudy. Vodič neví, jaký má tep. Tučňák ano. Ví, že ho má 139. Dostal totiž k šedesátinám hodinky z novověku, které mu ho automaticky ukazují. Vodič klábosí, tučňák též. Nuceně. Deset mladíků za nimi už moc ne. Vodič usrkne z dalšího stolečku, tučňák zdevastuje jeho pravou polovinu. Po zapnuté žehličce, obrácené plotnou navrch, se vydávají pod dálnici D8.

10.km

2019

Vodič, tučňák, dva mladíci a mladice přibíhají směrem od dálnice. Proběhli už vesničkami Dušníky nad Vltavou a Dědibaby…jsou v poho. Klábosí. Tučňák má cukání. Pod šedými mraky a v přijatelné teplotě mu tempo vodiče připadá poněkud pomalé. Tučňák má cukání vodiči zdrhnout. Jenže – mají si pořád dost co říct…

2020

Vodič, tučňák a tři mladíci přibíhají směrem od dálnice. Proběhli už vesničkami Dušníky nad Vltavou a Dědibaby…vodič je v poho. Klábosí. Tučňák se snaží klábosit též. Mladící mlčí. Jen funí. Tučňák trhaně vypouští ze zobáku podivné ptačí zvuky. Tučňák má cukání. Na plotně zapnuté žehličky otočené plotnou nahoru, v nepřijatelné teplotě, mu tempo vodiče připadá trochu rychlejší. Tučňák čumí na novověké hodinky a vidí na nich číslo 143. Tučňák má cukání se na vodiče vyprdnout. Jenže – mají si pořád dost co říct.

13.km

2019

Klábosící tučňák s vodičem na 1:40, oba s neidentifikovatelným tepem, podbíhají podruhé pod dálnicí D8. Mají si ještě pořád co říci. Dva mlčící mladíci už ne. Žluté kolečko, schované nad stále silnější vrstvou mraků, se marně dobývá k zemi. Tučňákovi to vůbec, ale vůbec, nevadí. Vodiči na 1:40 je to jedno…a dvěma mlčícím mladíkům je právě jedno, jaký je rozdíl mezi mrakem a sluncem… …tučňák se, s těžkým srdcem, nakloní k vodiči na 1:40…a protože má starověké hodinky a ví prd, jaký má tep, s omluvou se s vodičem loučí, odbíhaje od něj směrem…dopředu…

2020

Stále klábosící vodič na 1:40, běžící po boku s posledním sípajícím mladíkem – po zapnuté žehličce, obrácené plotýnkou nahoru, dva metry šikmo vpravo před brunátným mlčícím tučňákem, hledícím na novověké cibule s čísle 148 na ciferníku – se otáčí a kontroluje tučňákův neobvyklý stav s otázkou: „Jako dobrý?“ Žluté kolečko, vylepené na azurové desce nahoře, dobývá zemi a tučňáky. Vodiči na 1:40 je to fuk…sípající mladík kolečko taky nevidí, neboť skelným zrakem jen kouká dolů na plotnu obrácené zapnuté žehličky…a podělaný tučňák, protože má ty podělané novověké hodinky s automatickým měřením a s ukazováním tepu…se s omluvou s vodičem loučí, mizíce od něj směrem…dozadu.

km 21.1

2019

Vysmátý tučňák dobíhá sám, za mírného deště, v optimální letní tučňáčí teplotě, v čase 1:37 a něco, na cílovou pásku v centrálním parku malebné vesničky Miřejovice. Čekaje necelé tři minuty na Michala, vodiče na 1:40, nasouká do zobáku něco melounu, načež se, za nenuceného klábosení, spolu asi 8 kilometrů vyklušou…

2020

Michal, vysmátý vodič na 1:40 čeká – (pod silným šajnem žlutého kolečka, ve vražedné tučňáčí teplotě), soukaje si do zobáku něco melounu za cílovou páskou žehličkou na tři tečky přežehleného centrálního parku vesničky Miřejovice. Čeká skoro dvě minuty…na červeného tučňáka. Poté, co tučňák s číslem 140 na hodinkách a 411 na hrudi dosyčí (po opuštění opodál naplněného dětského bazénku) a poté, co si už přirozeněji vybarven nasouká do vyschlého zobáku o něco více než dost melounu, jdou se spolu asi 8 km vyklusat. Po 200 metrech…se tučňák otočí…a jde na pivo.

To vodění je ale stejně nejlepší!